Artalk.cz

TZ: Jen způsob jak neříct, co doopravdy chci

Petr Brožka, Kateřina Burgertová a Eliška Fialová / Jen způsob jak neříct, co doopravdy chci / The White Room / Praha / 20. 6. – 17. 8. 2018

Název výstavy „Jen způsob, jak neříct, co doopravdy chci“ obsahuje tři klíčová slova „Způsob“ „ Neříct“ „Chtít“. Jisté způsoby malování mohou být hledáním způsobu, jak neříci přímou cestou, co autor říci chce. Podvědomá potřeba ventilovat emoční hnutí u většinové populace v Evropě naráží na síť vnitřních restrikcí. Výstava se snaží tyto procesy odkrýt skrze příběhy, prožitky. Výsledná podoba je shodně posunuta do stavu, který umožňuje poznat věci o nichž ani nevíme, že je chceme říci. Dobrodružství zde není jen v objevování obsahu, ale i nalezení adekvátní formy, která se sama stává odkazem k dalším obsahům a podkladem k možné asociaci. Jakkoli se nejedná o žádnou psychoanalytickou či terapeutickou činnost, princip vyvěrání podprahově dotěrných motivů do znakové struktury (verbální či vizuální) umožňuje umělci nahlížet „vnitřní obrazy“ a „podělit“ jimi svět. Tři autoři, jakkoli uplatňují stejná východiska, produkují formálně a kanonicky odlišná díla. Kateřina Burgertová doplňuje snovou skutečnost obrazu o místa nahromaděných symbolických vzkazů. Intenzivní práce s detaily vytváří dusivou atmosféru. Eliška Fialová naopak introspekci kóduje do dekorativních her, které nelze sémanticky rozečíst, ale lze se do nich vcítit. Petr Brožka představuje automatické malby tuší a část ze série prací zkoumající principy symetrie.

Petr Brožka (*1974) je jedním z první vlny studentů FaVU v Brně. Prošel ateliérem Petra Kvíčaly, kde s několikaletým odstupem absolvoval i postgraduální studium. Ve své tvorbě pracuje s širokým spektrem médií. Jeho aktuální práce využívají asociativní metody a formou dada analýzy se pokouší odkrýt vyladění hlubších vrstev osobnosti, jak cizí ve fotografické sérií portrétů, tak i vlastní v sérii automatických tušových maleb, které jsou na výstavě prezentovány.

Kateřina Burgertová (*1986) je rovněž absolventkou ateliéru Petra Kvíčaly na FaVU v Brně. Její práce se vyznačují důrazem na detail a pečlivým rukopisem. Malby i kresby zachycují scény z reálného světa, v jednotlivých obrazech se však scény prolínají a předměty dostávají nové souvislosti. Výsledkem jsou vedle licenčních záznamů skutečnosti i nedešifrovatelné příběhy, které použitá barvenost zceluje do kompaktního tvaru s přízračnou atmosférou.

Eliška Fialová (*1988) studovala v ateliéru Martina Mainera a absolvovala u Luďka Rathouského na FaVU v Brně. Dlouhodobě se věnuje abstraktní malbě, do níž v posledních několika letech začleňuje i figurativní prvky. Vystavené obrazy jsou na pomezí abstrakce a reminiscence konkrétních příběhů. Rostou z velké části intuitivně s otevřeností k následným interpretacím. Některé mají až architektonický stavební řád, který se jinde ztrácí ve změti pralesa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *