TZ: lítost. Nová galerie současného umění a designu v Holešovicích

lítost. Nová galerie současného umění a designu v Holešovicích / Praha / 7. 3. 2018

Rádi bychom Vám představili novou galerii současného umění a designu lítost, která otevře 24. března 2018 v Praze, Holešovicích, inaugurační skupinovou výstavou mezinárodních umělců s názvem výstava 1: selhání.

Galerie představí až 4 výstavy ročně spolu s doprovodným programem pro veřejnost, v budově bývalé těstárny, v ulici Přívozní v pražských Holešovicích. Cílem galerie je vytvořit platformu k dialogu nejenom mezi umělci, designéry, kritiky a odborníky napříč rozdílnými odvětvími, ale i s širokou veřejností. V plánu připravovaných výstav se lze těšit na domácí a mezinárodní současné umění a spekulativní design.

Dramaturgicky se bude galerie zabývat výkladem etymologických prvků, které poslouží jako výchozí bod k tvorbě tematických sezón. Milan Kundera ve svém díle Kniha smíchu a zapomnění (1979), napsal: “Lítost je české slovo nepřeložitelné do jiných jazyků… (označuje) trýznivý stav probuzený pohledem na náhle odkrytou vlastní ubohost”. Název galerie odkazuje na Kunderův výklad a zároveň připomíná přístup k jazyku jenž je založený na reinterpretaci slov.

„Jsme rádi, že můžeme otevřít nový výstavní prostor v jedné z nejkreativnějších pražských čtvrtí, v Holešovicích. Galerie lítost bude do tohoto prostředí přispívat představováním prací mezinárodních a českých umělců a designérů, nejmladší a střední generace, v kurátorských výstavách a veřejných programech. Cílem galerie je vytvořit diskuzní prostředí a aktivně zapojit širokou veřejnost, speciálně obyvatelé Prahy 7.“ uvádí spoluzakladatelé galerie lítost Anna Clifford, Jan Petýrek a Miloslav Vorlíček.

výstava 1: selhání, nahlíží na dané téma jako na moment, který dává vzniknout nečekaným výsledkům a novým perspektivám. Vnímá pochyby a nejistotu jako nedílnou a pozitivní součást života. V rámci výstavy pojímá selhání jako výchozí bod pro experiment s jazykem, objektem a společenskými strukturami.

„výstava 1: selhání – otevře toto fórum a nastíní vizi galerie, jejíž snahou je zkoumání jazyka, procesů a struktur.“ dodávají spoluzakladatelé.

Performance Bláithín Mac Donnell a video Justyny Kabaly představuje díla plná vrstevnatých významů a neúplných pravd, která nabízí mnohoznačné možnosti čtení a interpretací. Zvuková instalace Jude Crilly vypráví o želvě závodící skrze virtuální městské krajiny, ve vzdálené, dystopické budoucnosti, snažící se dohnat svého rivala, nahého zajíce. Fotografie Alžběty Kočvarové byly vystaveny chybě během vyvolávacího procesu, kterým se zdůraznilo vnitřní napětí jejich obsahu. Multikanálová video instalace Ciarána Wooda vedle sebe staví fotbalové snímky a komentář, jenž poukazuje na tenkou hranici mezi úspěchem a kolapsem. Instalace Jamieho Fitzpatricka, vytvořená během instalace výstavy, se zabývá limity paměti a z ní vycházející tvorby. Intervence Richarda Hardse potom upozorňuje na naši závislost na neviditelných infrastrukturách, které jsou součástí dnešního světa. Samotná nevyzpytatelnost umělecké tvorby je pak ilustrována dílem Rafała Zajka, který navrhl a zaslal vyšívané instruktážní diagramy českým výrobcům. Vystavené sochy jsou tak produktem interpretace Zajkova zadání, který si je vědom, že sochy nesou znaky chyb, jež odkazují na inherentní problematiku spojenou s překladím a všeobecně s mezinárodními výrobními procesy.

V rámci první výstavy se dne 24. března 2018 od 14:00 uskuteční komentovaná prohlídka s Jude Crilly, Alžbětou Kočvarovou, Ciaránem Woodem a Richardem Hardsem nazvaná program pro veřejnost 1: Přemýšlela jsi někdy nad tím to udělat větší? Výstavu zakončí 12. května 2018 od 17:00 odpoledne performací nazvanou program pro veřejnost 2: zpívání na playback, kde vystoupí například Bláithín Mac Donnell a také Jamila Johnson-Small jako Last Yearz Interesting Negro.

výstava 1: selhání

Umělci: Jude Crilly, Jamie Fitzpatrick, Richard Hards, Justyna Kabala, Alžběta Kočvarová, Bláithín Mac Donnell, Ciarán Wood a Rafał Zajko.

Místo konání: lítost, Přívozní 1054/2, Holešovice, Praha 7, Praha, 170 00

Termín: 24.3.2018 do 5.5.2018, otevřeno od středy do neděle mezi 12:00 a 18:00. Vstup: Volný

Vernisáž: 23.3.2018 od 17:30 do 20:30

Webové stránky: litost.gallery

Facebook a Instagram: litost.gallery

Biografie umělců

Jude Crilly je kanadsko/britská umělkyně, která je v současné době na rezidenci v Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Pracuje se sochou a kresbou, rovněž se věnuje práci se zvukem, kódem, kostými a choreografii. Její instalace a performance zkoumají mysticismus zakořeněný v technologiích, které formují naší současnou zkušenost. Ve své práci navrhuje alternativní struktury, které nastavují zrcadlo samy sobě a zároveň potvrzují svou podstatu. Crilly loni vystavovala v Galerie Nadine Feront v Bruselu, Stroom Den Haag v Hágu a Proyectos Medellín v Mexico City a letost se zúčastní Whitstable Biennale ve Velké Británii.

Jamie Fitzpatrick je britský umělec, který žije a pracuje v Londýně. Skrze vystavené stereotypní totemické sochy a jejich figurativní rétoriku se snaží navodit divákovu touhu být sveden a kontrolován silami forem. Skrze sochu, zvuk a kresbu se snaží nahlédnout, jak jeho jednotlivá gesta mohou omezit jedince, zároveň jak brutalita, trauma a tyranie jsou manifestací následného boje a vztahu s kulturou. Fitzpatrick je zastoupen galerií VITRINE z Londýna.

Richard Hards je britský umělec, který žije a pracuje v Londýně. Pohybuje se napříč řadou médií, skrze která se zabývá tématy traumatu, nevraživosti a nutkavou potřebou se zařadit. Ve svých současných dílech zkoumá společensko-politické vztahy mezi uměním, diváky a veřejným prostorem a v neposlední řadě též rolí, kterou naplňuje architektura a lokace, pokud je přeprogramujeme, aby byly responzivní.

Jamila Johnson–Small je britská tanečnice, která pracuje a žije v Londýně. Vytváří taneční představení, která pracují s lokací a věcmi, které existující napříč časem, pamětí a pozorností v souvztažnosti ke stavu tenze a vnitřního vyprávění, podbarveném elektronickou hudbou a láskou k spontánnímu tanci. Sama vystupuje pod pseudonymem Last Yearz Interesting Negro a v nedávné době vystoupila v díle od Fernanda Munoze–Newsome. Se Sarou Sassanelli provozuje HOTLINE a také vede GUSH, tanečně-kutilské večery pro samouky.

Justyna Kabala je polská umělkyně, která žije a pracuje v Londýně. V roce 2011 obdržela titul Masters of Fine Art z Royal College of Art, v Londýně. Kabala vystavovala v řadě institucí, jako je například Mostyn Art Gallery v Llandudno, galerie ICA v Londýně a ve Vulpes Vulpes Projects tamtéž. V minulosti též spolupořádala výstavní program umělecky vedeného prostoru Copenhagen Place v Londýně, tamtéž v současné době přednáší na University for the Creative Arts.

Alžběta Kočvarová je česká umělkyně, která žije a pracuje v Českých Budějovicích. V roce 2016 se v Praze zúčastnila skupinových výstav v Galerii NoD, v Galerii Klamovka a v Atrium Gallery. V roce 2017 se uskutečnila sólová výstava jejich děl v Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích a v současné době navštěvuje Doktorské studium na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Bláithín Mac Donnell je irská umělkyně žijící v Londýně. Ve své práci se zabývá vztahem místa, člověka, vyprávění a faktu. Příběh používá jako způsob k ukotvení nehmatatelných obrazů a jejich přemístění do přítomnosti. Akt samotného vyprávění je pak vykonáván s myšlenkou na jeho obrazotvornou kvalitu, kdy se přednes stává obrazem v mysli. Bláithín získala v roce 2012 bakalářský titul v oboru výtvarné umění z Goldsmiths, University of London a v roce 2015 magisterský titul v oboru výtvarné umění z Royal College of Art v Londýně. V nedávné době vystupovala v Tate Modern a v The Function Room v Londýně a v rádiu KtoK FM a svá textová díla představila na ASP v Glasgow a ve vysílání Radiophernia v CCA tamtéž.

Ciarán Wood je britský umělec žijící v Londýně, který se převážně věnuje video instalacím. Ve své práci, která vzniká na základě historických a osobních video záznamů, často řeší otázku podstaty zaznamenávání momentu, kdy se nahraný subjekt stává fikcí. Wood v současnosti studuje v rámci Magisterského programu na Dutch Art Institute (Roaming around the EU). Mimo Barbicanu v Londýně, Rupertu ve Vilniusu a PS2 v Belfastu, vystavoval také v Centru současného umění Dox v Praze.

Rafał Zajko je polský multimediální umělec, který žije a pracuje v Londýně. Mimo sochu a tvorbu kostýmů, pracuje také na poli performance. Jádro jeho nedávné práce zahrnuje betonové a kovové panely, které často obsahují ručně vyšívané lamely. Zabývá se tématy monumentu, socialistické sochy ve veřejném prostoru a vztahu mezi tělem a technologií. Zajko se narodil v Polské lidové republice rok před pádem berlínské zdi. Mezi jeho nedávné výstavy patří: Unputdownable ve White Cubicle v Londýne, Art of Translation v MMAG Foundation v Ammámu v Jordánsku, dále pak Haptic House v Horse and Pony v Berlíně. V současné době pracuje na dvou sólových výstavách, které se uskuteční letos v Castor Project v Londýně a v Careva Contemporary v Rize.