TZ: Muž s hořící hřívou. Emil Filla a a surrealismus (1931–1939)

25. 10. 2017Artalk Infoservis

Muž s hořící hřívou. Emil Filla a a surrealismus (1931–1939) / kurátor: Karel Srp / Museum Kampa / Praha / 28. 10. 2017 – 11. 2. 2018

Muž s hořící hřívou. Emil Filla a surrealismus (1931–1939)

28. 10. 2017 – 11. 2. 2018

Museum Kampa uvádí výstavu významného malíře, grafika a sochře Emila Filly, který výrazně přispěl k prosazení vůdčích směrů moderního umění v českém prostředí. Návštěvníci výstavy budou moci zhlédnout přehlídku prací autora a dalších představitelů českého surrealismu např. Jindřicha Štyrského, Toyen, Františka Janouška, Vincenta Makovského, Františka Muziky nebo Aloise Wachsmana zapůjčených ze státních a soukromých sbírek do 11. února 2018. K výstavě vychází v nakladatelství ARGO stejnojmenný katalog.

Na počátku třicátých let se Emil Filla stal jediným zástupcem původní generace Osmy a Skupiny výtvarných umělců, který neochvějně prosazoval moderní umění a podporoval projevy mnoha autorů, kteří byli o generaci mladší a vyjadřovali se odlišně než on sám. Podstatně pomohl skupině mladých malířů, sochařů, básníků a teoretiků, jejíž mnozí představitelé prošli původně Devětsilem, avšak od začátku třicátých let neměli žádné pevnější skupinové či organizační zastřešení. Řada z nich získala díky němu členství ve Svazu výtvarných umělců Mánes, v němž si Filla čím dál více upevňoval své rozhodující postavení a na jehož výstavní a publikační chod měl podstatný vliv. Filla rychle rozpoznal, že v surrealismu se vyskytl silný umělecký proud, jenž nemusel stát mimo dosavadní moderní umění, vůči němuž se surrealisté vymezovali, ale že surrealismus může být přímo jeho součástí.

Od začátku třicátých let se přátelil jednak s hlavními představiteli Skupiny surrealistů v ČSR, ustavené v roce 1934 Vítězslavem Nezvalem, Jindřichem Štyrským, Toyen, Vincencem Makovským, Bohuslavem Broukem, Konstantinem Bieblem a následně i Karlem Teigem, jednak s autory, kteří se buď k surrealismu hlásili, nebo využívali prvky jeho poetiky, jako Aloisem Wachsmanem, Františkem Janouškem, Vladimírem Sychrou či Františkem Muzikou. Díky Fillovi vzal S. V. U. Mánes Skupinu surrealistů pod svá křídla: propůjčil jí velký sál k její prvé výstavě v lednu 1935, umožnil jí zveřejňovat příspěvky ve Volných směrech a vydávat práce surrealistických autorů v knižnici Mánesa. Na oplátku si jej surrealisté vzali jako svého předchůdce v radikálním úsilí prosazení moderního umění, obdobně jako to učinili pařížští surrealisté s Picassem. Filla prošel během třicátých let prudkým vývojem, na nějž surrealistická poetika zapůsobila, avšak zůstával vně intuitivního surrealismu a konkrétní iracionality. Zásluhou surrealismu uvolnil svou představivost, zbavil se pozůstatků syntetického a lyrického kubismu, vyostřil i zneklidnil svůj výraz a dospěl k zájmu o antickou mytologii.

K výstavě vychází katalog v nakladatelství ARGO.