TZ: Afterbirth of a Dream

Jan Brož, Leon Eisermann, Zsófia Keresztes, Estrid Lutz & Emile Mold, Carl Palm, Anna Slama & Marek Delong, Pavel Sterec / Afterbirth of a Dream / Galerie MeetFactory / Praha / 10. 6. – 5. 9. 2017 

Afterbirth of a Dream

10. 6. – 5. 9. 2017

vystavující: Jan Brož, Leon Eisermann, Zsófia Keresztes, Estrid Lutz & Emile Mold, Carl Palm, Anna Slama & Marek Delong, Pavel Sterec

kurátoři: Christina Gigliotti & Jan Zálešák

Skupinová výstava Afterbirth of a Dream volně navazuje na dvojici kurátorských projektů Jana Zálešáka, Apocalypse Me (Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem, 2016) a Letting Go (Trafó Gallery, Budapešť, 2017). Témata obsažená ve zmíněných výstavních projektech – krize lidství; nové formulování vztahů mezi světy lidí a ne-lidí; uvažování o budoucnosti, jež by nebylo kontaminováno lidskou subjektivitou, či přímo ne-lidské uvažování budoucnosti – jsou v rámci výstavy Afterbirth of a Dream dále rozvíjena v kurátorské spolupráci s Christinou Gigliotti, americkou kurátorkou působící již několik let aktivně na pražské scéně. S jejím zásadním přispěním byl výběr umělkyň a umělců zastoupených již na výstavě Letting Go (Jan Brož, Zsófia Keresztes, Anna Slama & Marek Delong, Pavel Sterec) rozšířen o další výrazné osobnosti z nastupující generace současného evropského umění (Leon Eisermann, Estrid Lutz & Emile Mold, Carl Palm).

S novými jmény, respektive novými autorskými pozicemi a poetikami, a s posunem k dialogickému způsobu utváření kurátorského narativu vystoupila do popředí nová témata, zatímco jiná, výše zmiňovaná, prošla revizí. Společným leitmotivem celé neformální trilogie zůstává zaměření na pomezní oblasti lidského světa – oblasti, kde se rozpouští hranice lidského a nelidského. Sama o sobě tato tematika není nijak nová; je to spíše stále obnovovaná cesta směrem k tomu, co je z našich životů podléhajících neúprosné „neideologické“ logice každodennosti vytěsňováno. Afterbirth of a Dream lze v tomto ohledu bez větších výhrad zasadit do vývojové linie moderního umění, které usilovalo o vystoupení ze sféry „normálnosti“, z tohoto svrchovaného panství moderního, racionálního subjektu. Jedním z klíčových mechanismů utváření moderní subjektivity byla vzděláním kultivovaná zkušenost s lineárním textem. Naše dnešní subjektivita je naopak utvářena delirickou zkušeností s neustále přeskupovaným a transformujícím se obsahem Sítě, vznášejícím se jako přízračný předobraz nad nepříliš dobře udržovanou fasádou „reality“, za kterou ale není nic takové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pod povrchem lidských těl existují symbiotická multidruhová univerza, pod displeji chytrých zařízení strojové asambláže lidského a nelidského, pod hladinou vědomí mlhoviny snů a afektů, připravené kdykoli explodovat a následně pohltit vše jako černá díra…

Většina z autorek a autorů zastoupených na výstavě se ve své aktuální tvorbě zaměřuje na médium sochy či objektu s přesahy k místně specifické instalaci. Zsófia Keresztes představí novou práci, v níž dále rozvíjí svou poetiku „nové nové figurace“, v níž byl existencialismem motivovaný zájem o lidskou postavu nahrazen posthumanistickou perspektivou. Podobně lze charakterizovat i tvorbu Estrid Lutz a Emile Molda, ovšem s tím rozdílem, že v jejich asamblážích se spíše než „anonymní materiály“ uplatňují prvky jasně přináležející do světa techniky, které ovšem v tvůrčím procesu podléhající techno-animistické transformaci. Vychylování objektů z trajektorií výroby a distribuce řízených kapitalistickou pragmatikou je charakteristický rovněž pro tvorbu Carla Palma. Obyčejné věci a části galerijního prostoru pokrývá vrstvou transparentního latexu, takže přestávají být snadno dostupné, o to více ale poutají pozornost k jiným než pouze užitným kvalitám. Anna Slama s Markem Delongem připravují novou instalaci, potvrzující jejich současný zájem o emocionální působivost artefaktu a prohlubující jejich polemiku s kulturní dominancí dematerializovaného toku virtuálních obrazů. Zájem o afekty a emoce, o spontánnost spojenou s poznáváním světa, který je v přímé zkušenosti vždy trochu jiný oproti tomu, co nám říkají „dospělí“, je charakteristický pro tvorbu Leona Eisermanna, který na výstavu přispěje nejen svými objekty, ale také kresbami a malbami. Že větší míra poznání nemusí mít nutně charakter „osvícení“, které nám ukáže svět a vše, co se v něm nachází, jako přehlednou strukturu, je důležitým sdělením videa Pavla Sterce nazvaného Syndikáty života. Jako jedna z mála prací figurují Syndikáty v procesu přípravy výstavy jako již dokončené dílo, které se nicméně re-instalací v jiném kontextu jistě otevře novým čtením. Totéž je možné říci také o příspěvku Jana Brože, který bude vycházet z principu vyzkoušeného již v Galerii Trafó – pro výstavu Afterbirth of a Dream ovšem autor rozvine existující sérii digitálních tisků na transparentních fóliích o nové motivy korespondující s celkovým posunem tematického zaměření výstavy.