2. 2. 2017 / Pavel Karous: Anti-Fascist Art

Pavel Karous / Anti-Fascist Art / White Pearl Gallery / Praha / 2. 2. 2017 v 19h

Přednáška Pavla Karouse Anti-Fascist Art

2. 2. 2017 od 19:00, Kolbenova 34/A, Praha 9, 190 00

V rámci výstavy Nová věčnost: Fašismus a figurace

(Adam Stanko / Helena Sequens / Pavel Karous)

White Pearl Gallery / Pragovka Art District

24. 1. – 5. 2. 2017

Kolbenova 34/A, Praha 9, 190 00

V rámci právě probíhající výstavy Fašismus a figurace, která rozkrývá latentní i otevřený kulturní rasismus a ideologický fanatismus přítomný v západní civilizaci a „veselou a hravou“ formou rozebírá nezdravý konstrukt kulturní a národní nadřazenosti, se 02.02. od 19:00, uskuteční v prostorách tak zvané budovy E, na Pragovce, přednáška Pavla Karouse - Anti - Fascist Art.

V návaznosti na přednášku se mohou posluchači těšit na komentovanou prohlídku výstavy a představení předchozí tvorby umělecké skupiny Nová věčnost.

„Přednáška je zaměřena na vizuální umění aktivně vystupující proti fašismu, neonacismu, rasismu a xenofobii. Bude se věnovat historii angažovaného umění proti fašistickým a nacistickým ideologiím na Slovenské a České scéně.

Přednáška, spojená s diskuzí se bude zabývat i otázkou, jak má vypadat angažované vizuální umění zaměřené proti fašismu dnes, kdy rasistické, či xenofobní tendence nabývají v zemích Visegrádu na intenzitě a jestli může mít širší společenskou odezvu tak, jako v minulosti.“ – Pavel Karous

Pavel Karous (*1979) je vizuální umělec, který vytváří objekty, věnuje se site specific instalacím, intervencím do veřejného prostoru, architektuře výstav, scénografii a designu. Vystudoval Vysokou školu Umělecko Průmyslovou v Praze, v ateliéru Prostorové tvorby a poté působil jako asistent v ateliéru Skla. Ve své tvorbě se zabývá především vztahem mezi geometrií a lidskou společností. Se svým dlouhodobým projektem "Vetřelci a volavky“ dokumentuje a popularizuje výtvarné umění ve veřejném prostoru v reálném socialismu. V roce 2015 zrealizoval několik sociálních soch například „Minimální mobilní dům“ pro jednoho člověka bez přístřeší, nákupní vozík transformovaný na „SUV vozítko“, ilegálně osazený „Pomník obětem policejního násilí“ před pražským squatem Autonomní sociální centrum Klinika, s Michalem Pěchoučkem, intervenoval do památníku Československo-Sovětského přátelství v Plzni. V roce 2016 vytvořil pro boskovické muzeum „Pomník Bruno Zwickera“ – významného sociologa zavražděného nacisty a architekturu výstavy „Jižní město – od utopie k realitě“ pro galerii Chodovská tvrz. Od roku 2016 také připravuje a moderuje na radiu Wave pořad Predátoři a plameňáci, který je zaměřený na aktuální projevy vizuálního umění ve veřejném prostoru. V současnosti učí jako vedoucí Ateliéru sochy na Škole současného umění ve Scholastice.

„Fašismus, tedy vůle k národní a konzervativní revoluci není archaismem, ale aktuální politickou realitou, je patologickou reakcí na současný globalizovaný svět zabydlený zmutovanými pokémony, psychopatickými Fremeny a lidožravými drony.

Umělecká skupina Nová věčnost přesunula do domovské Prahy výstavu, která vytvořila v prosinci minulého roku pro Kulturní dům v Oslu ve spolupráci se Syrskými emigranty z utečeneckého centra Lørenskog. Výstava rozkrývá latentní i otevřený kulturní rasismus a ideologický fanatismus přítomný v západní civilizaci. Instalace reaguje na aktuální patologické jevy ve společnosti, jako jsou xenofobie, utečenecká krize, terorismus DAES a neonacismus, ale i pokusy o násilnou integraci. Diverzní charakter výstavy spočívá v nevážném dialogu Blízkého východu, Skandinávie a východní Evropy nad „palčivými problémy současného světa“. Umělci, pocházející z Východní Evropy, která sama trpí obludným rasismem a xenofobií, uštědřili přednášku na domácí půdě bohatého a vyspěle demokratického Norska, které je dáváno za příklad otevřené a rovnostářské společnosti s kvalitním integračním programem, aby mu nabídli vhled do vlastního nevyrovnaného podvědomí z vnější ještě nestabilnější perspektivy. Nová věčnost „veselou a hravou“ formou rozebírá nezdravý konstrukt kulturní a národní nadřazenosti, dělení na My a Oni. Za černým až zlovolným humorem můžeme spatřit dialektický přístup Nové věčnosti k horroru současnosti kulminujícím na Blízkém východě. Výstava se zabývá nejen společenskými protiklady mezi syrskou humanitární krizí a norskou humanistickou velmocí, ale nabízí i vhled do psychologie cynického českého národa, který utrpěl mentální zranění z doby, kdy byl Ruskou kolonií a následně se podřídil Západu - globálnímu hegemonu ve fázi úpadku. Formálně pracuje skupina na bázi studie spojitosti tvarosloví lidských forem a sociálních vztahů, obnažuje vlákna mezi realismem a abstrakcí." – Nová věčnost

Nová věčnost

Umělecká skupina Nová věčnost je tvořena skupinkou přátel (Helena Sequens, Adam Stanko, Pavel Karous), kteří se seznámili na studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde studovali sochařské ateliéry. Od začátku se vyjadřují k lokální politické realitě a jejich tématem společné tvorby je vztah morfologie tvarů a lidské společnosti, napětí mezi abstrakcí a realismem.

V minulém roce, v období tzv. utečenecké krize, a vzmáhající se vlny neonacismu a rasismu, reagovali hned několika intervencemi ve veřejném prostoru, například na fasádu synagogy v centru Prahy gerilově doplnili do citátu ze starého zákona „mír a zdar dalekému i blízkému“ doplněk „i utečencům“ a na bránu detenčního tábora v Drahonicích při performance ilegálně osadili nápis „Štěstí je volba“ ve formě nápadně připomínající bránu z koncentračního tábora Dachau. Mezi jejich starší, práce pak například patří dočasná instalace „Žvejkačka“, na piazzetě Nové Scény Národního Divadla v Praze, která vznikla intervencí do sochy „Znovuzrození“ od Josefa Malejovského z roku 1983, nebo výstava „Nebe vysoko nad námi je naše!“ ve veřejném prostoru v galerii Artwall. Ta připomínala sedm klíčových nemovitostí, které pro autory ze skupiny Nová věčnost představují milníky lokálního squatterského hnutí, formou monumentálních plakátů vycházejících z estetiky vietnamských, protiválečných, propagandistických plakátů.