TZ: Galerie Klubovna. Blok izraelských výstav

Blok izraelských výstav / Galerie Klubovna / Brno / únor - červen 2017

Galerie Klubovna, Francouzská 33, Brno

únor - červen 2017

kurátorka: Marta Fišerová

produkce a PR projektu: Marcin Ćwikliński

doprovodný program: Romana Horáková

Blok izraelských výstav

Od svých začátků, tedy od léta 2014 si Galerie Klubovna klade za

jeden ze svých hlavních cílů prezentaci zahraničního umění bok po

boku umění českému. Mezi různými zahraničními výstavami jsme se každý rok věnovali jedné konkrétní zemi. Podzim roku 2015 byl věnován mladému maďarskému umění. Pod taktovkou kurátorky Anny Juhász se představila Sari Ember, Dominika Trapp a Andi Schmied. V roce 2016 jsme tento blok výstav věnovali polským autorům a navázali spolupráci se štětínským uskupením Silverado, které představilo díla Grzegorze Bożeka, Marty Hryniuk, Agnieszky Kucharské, Macieje Nowackého, Marty Węglińské a Oly Zielińské. Blok polských výstav byl doplněn o výstavu Jacka Zachodného kurátorky Soni Novákové.

Představení jedné země v hustší frekvenci se osvědčilo.

Prezentace několika rozdílných autorů pocházejících ze stejného

prostředí dokáže lépe ilustrovat atmosféru v dané zemi a

komunitě. Je zachována kontinuita a neztrácí se kontext. Mezi

diváky brzy převáží zvědavost nad ostychem. S autory na vernisáži

komunikují a srovnávají názory i přístupy jednotlivých autorů. Je tu

společné, opakující se téma. Proto jsme se i pro rok 2017 rozhodli

sestavit další blok výstav, tentokrát izraelských autorů.

Výběr země, jakkoliv může znít exoticky, vyplynul přirozenou

cestou. Na jaře roku 2016 jsem byla pozvána na kurátorský pobyt v

izraelském Tel Avivu v ateliérovém domě a rezidenčním centru

ArtPort. Cesta mi byla umožněna díky spolupráci izraelského

ArtPortu a pražské MeetFactory. Měsíční pobyt jsem naplnila

setkáními s umělci na jejich výstavách a v jejich ateliérech. Po této

intenzivní zkušenosti jsem si vytvořila velmi dobrou představu o

dění na mladé izraelské umělecké scéně, tedy v klíčové oblasti

mého zájmu. V Izraeli jsem objevila živou, pilnou a motivovanou

tvůrčí atmosféru, která má co říci a proto bych se o tyto objevy

ráda podělila i s českým publikem. Věřím, že motivovanost a

naléhavost sdělení může být inspirativní i pro brněnskou

uměleckou komunitu nebo studenty umění. Ráda bych v tomto

ohledu navázala spolupráci s Fakultou výtvarných umění VUT v

Brně a doporučila naše autory k uspořádání tvůrčích workshopů

nebo přednášek na půdě fakulty.

Harmonogram výstav

1.2. - 2.3. 2017 Rona Stern

8.3. - 30.3. 2017 Hilla Toony Navok

5.4. - 4.5. 2017 David Adika

10.5. - 8.6. 2017 Roy Menachem Markovich

Společným jmenovatelem zvolených izraelských autorů je zájem o

objekt každodenní potřeby. Pro každého z nich však znamená něco

jiného a každý z nich si vybírá předmět zcela jiný. Stern je inspirována obrazy ze života, světa komerce a jejich kombinacemi

balancujícími na hraně kýče. Na rozdíl od Navok postrádají Adikovy

objekty novost, zářivé barvy a lesklost sériové výroby. Jsou zašlé,

užívané, plné historie a vzpomínek. Váže se k nim kolektivní paměť

a tím si zasluhují péči a čestné místo na římse rodinného krbu.

Předměty, které si vybírá pro svoji tvorbu Markovich jsou symboly

konzumu, cítíme z nich lacinost, nadbytek materiálnosti a že své

“na jedno použití” už mají dávno za sebou.

Rona Stern

Vysoké a nízké. Politické v náznacích, jako třešnička na dortu pro

toho, kdo hloubá. Takové jsou práce Rony Stern. Ve svých dílech

dokáže Rona vykouzlit zvláštní atmosféru, troufám si říct, pro

středoevropana exotickou. Inspiruje se obrazy, které potkává na

ulicích, na trzích nebo na internetu. Ty pak přetaví pomocí

surových materiálů v kombinaci s readymade objekty do instalací,

před kterými je snadné nabýt pocitu, že stojíme před oltářem.

Oltářem konzumu. Kýč je přítomen, ale jeho užití je dostatečně

rozmělněno promyšlenou kombinací materiálů. Rona mistrně

dekonstruuje viděnou realitu, získané informace i kulturní kontext

- vše pečlivě promíchá a z této směsi uhněte svůj vlastní závěr.

Rona Stern se narodila v Tel Avivu a získala titul na Hamidrasha

School of Art, kde absolvovala v roce 2011. V poslední době

samostatně vystavovala např. v Büro für kulturelle Übersetzungen Gallery v Lipsku (2016), v Hezi Cohen Gallery v Tel Avivu (2015) a v Sapir Academic Gallery ve Sderotu (2011). Stern se zúčastnila mnoha společných výstav v Izraeli i v zahraničí, včetně Muzea

umění v izraelském Petah Tikva (2014) a v pražské MeetFactory

(2015, 2016).

http://www.ronastern.com

Hilla Toony Navok

Práce Hilly Toony Navok se soustředí na dešifrování abstraktních a

formálních zdrojů nebo estetických kódů každodenní reality. Ve

veřejném prostoru nachází vizuální smyčky anebo obnažuje ty,

které zaplavují naše privátní prostory unifikovanou masovou

produkcí domácího dekoru a denních komodit. Svými postupy

naráží na koncept designu jako takový, testuje možnosti a

posunuje hranice, zkouší jeho fantazii. Vizuálně Navok “tančí na

paletě barev” - toto dadaistické přirovnání perfektně vykresluje

její obsesi puristickým laděním barev, které vždy důsledně ukládá

do protikladů; vše podtrhuje zájem o performativní přístup, který

je vyplaven na povrch jen málo kdy, ale o to intenzivněji jej divák

může cítit pod kůží samotného díla. Příkladem může být práce With

the Wind, With the Watet (2015). Navok ve svých dílech užívá

levných a obyčejných materiálů jako jsou molitany, laminátové

polepy, dráty, šanony, plastové objekty všech možných druhů a to

vždy s jediným cílem - dosáhnout dokonale vyladěné kompozice,

která je na jednu stranu velmi křehká a na druhou stranu masivní,

neohrabaná a monumentální. Všechny své pracovní postupy Navok

shrnula a uplatnila na své samostatné výstavě v Center for

Contemporary Art in Tel Aviv, kdy sitespecific instalace zahrnovala

semi-readymade kinetické sochy a apokalyptický zvuk. Tématicky

výstava řešila problematiku dnešních přirozených pracovních

prostředí - kanceláří.

Hilla Toony Navok se narodila v Tel Avivu, kde žije a pracuje do

dnes. Mezi lety 2007 a 2009 studovala na Akademii výtvraných umění a designu Bezalel. Je stipendistkou Givon Prize for Young Artists Tel Avivského Muzea (2011) a Izraelského Ministersta kultury (2012). Navok se účastnila mnoha izraelských i zahraničních skupinových i sólových výstav. Mezi jinými v The Center for Contemporary Art, Tel Aviv; Haifa Museum of Art; Local_30 Gallery,

Varšava; Radtory Art Center, Guangzhou, Čína; Neues Museum,

Výmar; Petach Tikva Museum of Art. Navok byla jedním z kurátorů

a editorů nezávislého časopisu o současném umění “Picnic

Magazine”, který vycházel mezi léty 2007 a 2011.

http://www.toonynavok.com/toony/index.php?/home/

David Adika

Klasická izraelská domácnost je hlavním inspirativním zdrojem

fotografií Davida Adiky. Tento mikrokosmos poskytuje základní

vizuální i kulturní komponenty pro fotografovaná zátiší z rostlin,

jídla, objektů v domácnosti i portrétů jejich obyvatel. Adikovi

fotografie smazávají hranice mezi abstrakcí, jazykem

konceptuálního umění i vizuální precizností a spojují je v jeden

neoddělitelný celek. Skrze tento “vizuální průzkum” odhalujeme

intimní, přesto v jistém směru univerzální biografie osob žijících v

etnickém tavícím kotli Izraele. Na vertikální linii Adika podtrhuje

rysy lokální kultury, její diverzitu i řazení do sociálních tříd. V

těchto problémech se snaží najít sám sebe, svůj arabský původ a

ukotvit zde své rozhodnutí žít v souladu s politikou státu Izrael.

David Adika se narodil v roce 1970 v Jeruzalémě, žije a pracuje v Tel Avivu. Mezi lety 1993 a 1997 studoval na Akademii výtvraných

umění a designu Bezalel. Je stipendistou Sharet Scholarship (2004)

a Izrealského Ministersta kultury (2011). Adika se účastnil mnoha

izraelských i zahraničních skupinových i sólových výstav. Výběr z

posledních sólových výstav: As In Water Face Reflects Face -

Lnmm Latvian National Museum of Art, Riga (2014); Equator - The

Open Lens Gallery, Philadelphia (2012); Oululu - East Central

Gallery, London (2011); Living Room - Helena Rubinstein Pavilion,

Tel Aviv Museum of Art (2010); Every Monkey is a Gazelle in Its

Mother’s Eyes - Braverman Gallery, Tel Aviv (2009). David Adika je

profesorem na Akademii výtvarných umění a designu Bezalel v

Jeruzalémně.

www.davidadika.com

Roy Menachem Markovich

Socha a video jsou hlavními vyjadřovacími prostředky Roye

Menachema Markoviche. Jeho video práce humorně karikují žánr

skryté kamery, reality show, ale i dokumentu. Menachem

Markovich přejímá strategie banální a povrchní zábavy skryté

kamery a pozvedává ji v umně vystavěné scéně a promyšlené

situaci. O co povýšil žánr skryté kamery, o to ponížil žánr

dokumentu. Ve video záznamu, kde jeho babička celé rodině

vypráví o hrůzách holokaustu, jsou členové rodiny neukáznění,

neposlouchají a mnohdy jí skáčí do řeči s absurdními poznámkami o objednávce pizzy. Dílo vypovídá o unavenosti izraelské společnosti svojí hisorií a touze mladé generace otočit list. Markovich převrací vzhůru nohama tradiční komponenty kinematografické i sochařské práce. Ve středu zájmu Markovichova vyjádření zůstává masově vyráběný objekt a jeho vysazení na pomyslný piedestal ironické slávy.

Roy Menachem Markovich se narodil v roce 1979 v Tel Avivu, kde

žije a pracuje dodnes. V roce 2007 Markovich absolvoval obor

výtvarné umění na HaMidrasha, Beit Berl College. Menachem

Markovich je laureátem The Advancement Art Award for

contemporary art from Kunst 13, Zürich; The Julie M. Gallery

Exhibition Award, Tel Aviv a je stipendistou America-Israel Cultural

Foundation. Menachem Markovich se účastnil mnoha izraelských i

zahraničních skupinových i sólových výstav. Poslední sólové

výstavy byly prezentovány v Kunst 2013, Zurich; Bei Koc, Hannover; P13 Gallery, Heidelberg; Julie.M Gallery and Raw Art gallery, Tel Aviv; a skupinové v The Torrance art museum, Los Angeles; The Israeli Centre for Digital Art, Holon; KUBUS Municipal Gallery, Hanover; Haifa Museum of Art; Athens Biennale; Herzliya Museum of Contemporary Art; The Israel Museum, Jerusalem; Anna Ticho House, Jerusalem. Na hudební scéně působí pod pseudonimem DJ Sandwich.

https://vimeo.com/user4870194

Proč Izrael?

Izrael je v jistém ohledu velmi obdivuhodná země. Je to země,

která existuje pouhých šedesát let, má 7,1mil. obyvatel, nemá

žádné přírodní zdroje, je obklopena nepřáteli a od svého založení je

nepřetržitě ve válečném stavu a přesto zde vzniká mnohem větší

počet nových firem než ve velkých a stabilních zemích žijících v

míru. (Start-up nation, Dan Senor & Saul Singer, 2011). Izraelská

kultura je utvářena nezbytností překonávat nepříznivé podmínky a

ústí v jedinečnou kombinaci inovativního a tvůrčího elánu. Když

izraelský podnikatel dostane nový nápad, pustí se do jeho realizace

ještě tento týden. Vypůjčuji si tyto citace a charakteristiku z

prostého důvodu, že to samé, co cítili sociologové za oním

podnikatelským zázrakem, cítím já za nastupující izraelskou

výtvarnou scénou. Je zde obrovská vůle a motivovanost tvořit a

sdělovat. Nápady realizovat a dokončovat, bojovat za své názory a

diskutovat je. Pevně věřím, že se nám tato inspirativní diskuze na

toto téma povede rozehrát spolu s izraelskými autory i ve

středoevropském kontextu a bude přínosná i pro české publikum.

Mladí Izraelci s oblibou tvrdí, že jsou Evropany na ostrově a proto

bych ráda, díky našemu projektu, tento, v českém prostředí jen

málo známý “evropský ostrov”, přisunula blíže domovské pevnině.

O kurátorce

Marta Fišerová (*1987) je kurátorka a vizuální umělkyně. Ve své

kurátorské praxi se zajímá o prezentaci autorů jejichž tvorba je

místně specifická, má procesuální, konceptuální nebo participativní

charakter. Od roku 2016 pracuje jako kurátorka galerie G99 v Domě

umění města Brna, kde také připravuje nový projekt Brno Artists in

Residence. Je členem Plocha, z.s. a jedním ze zakladatelů Galerie

Klubovna. Do roku 2015 pracovala jako vedoucí Galerie Jamborův

dům v Tišnově a spolupracovala v brněnské sekci projektu UMA

audioguide. Je absolventkou magisterského studijního programu

na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (2013).