Knihovnička: Rozptýlená teorie

Knihovnička se rozrůstá o příspěvek Jiřího Havlíčka věnovaný textu Age of Distraction: Photography and Film Quentina Bajaca dohledatelný na webových stránkách amerického Museum of Modern Art. Jak souvisí podle Bajaca rozptýlenost s převahou dynamického pohyblivého obrazu jako komunikačního média?

Rozptýlená teorie

Kromě standardní programové nabídky najdeme na webu MoMA.org interaktivní stránku s názvem Object:Photo, která mapuje fotografickou sbírku Thomase Walthera z let 1909 až 1949. V sekci eseje si mimo jiné můžeme stáhnout PDF soubor s textem francouzského teoretika fotografie Quentina Bajaca s názvem Age of Distraction: Photography and Film. Do češtiny se termín "distraction" překládá jako rozptýlenost nebo roztříštěnost. Bajac ve svém textu tvrdí, že ve dvacátých letech minulého století můžeme hledat začátek doby, pro kterou se vžilo označení "věk rozptýlené pozornosti". Na příkladu několika teoretiků a filosofů (Kracauer, Heidegger a Benjamin) ilustruje spojitost výrazu "rozptýlení" s nastupující převahou pohyblivého obrazu jako komunikačního média. Podle Bajaca je filmová zkušenost zásadní a určující také pro starší, nepohyblivá média. Fotografie se stala dynamickou nejen proto, že dvacátá léta přinesla technologický pokrok – zkvalitnění negativu ve spojení s uvedením fotoaparátu Leica na trh. K tomu, že se fotografie přiblížila filmové estetice, vedlo přebíraní filmových postupů – rozzáběrování, sekvence obrazů, používání nezvyklých úhlů kamery a využití detailu. Fotografie se čím dál víc objevovaly v masově šířeném tisku. Sazba a typografie byly další obory, kam se otiskla filmová zkušenost. Dostatečně výmluvný je název německého dobového článku – Přestaňtě číst! Dívejte se! – který Bajac používá v záhlaví jedné z kapitol. Čtení zleva doprava přestalo být nutností, skončila tradiční nadvláda textu nad obrazem. Vše se začalo podřizovat celkové kompozici na stránce, čtenář se stal divákem.

Když Walter Benjamin přirovnává divácký zážitek z kina k zážitku chodce uprostřed německé metropole, můžeme mu dát za pravdu. Při nedávné návštěvě Berlína jsem večer na ulici potkal muže, který si na vodítku vedl jiného muže v kožené masce. Cizí zhmotněná sexuální fantazie se na okamžik zjevila ve světle pouliční lampy, podobně jako se ve filmu mihne erotická scéna. Dnes je snad vhodnější metafora z internetového prostředí, kdy na vás při náhodném brouzdání virtuálním prostorem vyskočí okno s odkazem na pornostránky. Berlín byl pravděpodobně vždycky tak trochu výjimkou v rámci celého Německa. V Bajacově textu se často objevuje termín "zahlcení vjemy", který poprvé použil německý sociolog a filozof Arnold Gehlen. Podobně jako Martin Heidegger, také Gehlen vstoupil v roce 1933 do NSDAP a aktivně se účastnil veřejného života v nacistickém Německu. Ani světové centrum tolerance a otevřenosti, jako je Berlín, se však nevyhne malicherným opatřením. Umělci občas experimentují s nejrůznějšími psychoaktivními látkami, ať už kvůli rozptýlení, nebo rozšiřování vědomí. Proslulá umělecká škola Bauhaus samozřejmě nebyla výjimkou. Uspořádat na tohle téma výstavu v berlínském Bauhaus-Archive je ovšem tabu. Drogové experimenty jsou z dějin školy vytěsněny údajně proto, že neodpovídají obrazu, jakým se tato instituce chce v současnosti prezentovat. Podobně konzervativní postoje jsou u části německé veřejnosti zase populární a rostoucí podpora krajně pravicové strany Alternative für Deutschland je toho důkazem. Demonstrace AfD v centru Berlína, které jsem byl náhodným svědkem, naštěstí působila spíš tragikomicky – asi padesát demonstrantů s transparenty obklopoval zhruba dvojnásobný počet policistů, zajišťující bezpečnost smutného průvodu uprostřed barevné moderní džungle.

Quentin Bajac ve svém eseji nabízí koncentrovaný úhel pohledu na dobu plnou rozptýlené pozornosti. Pro srovnání je zajímavé přečíst si článek na stránkách britského deníku Independent. Text s dlouhým názvem Age of Distraction: Why the idea digital devices are destroying our concentration and memory is a myth, je stručným přehledem, jak se během dějin vyvíjel názor na to, co vlastně lidskou pozornost rozptyluje. První zmínka pochází z roku 63 našeho letopočtu, kdy Seneca v dopisech Luciliovi píše, že „čtení příliš mnoha knih rozptyluje“. Otázkou tedy zůstává, od čeho jsou lidé vlastně rozptylováni technologickými vynálezy (film, televize, internet atd.), když po staletí byl jako zdroj rozptylování označován právě psaný text.

---

Quentin Bajac, The Age of Distraction: Photography and Film, in: Mitra Abbaspour – Lee Ann Daffner – Maria Morris Hambourg (eds.), Object:Photo. Modern Photographs: The Thomas Walther Collection 1909–1949. An Online Project of The Museum of Modern Art, moma.org, 2014, vyhledáno 1. 12. 2016, link.

---

Ilustrace: Dana Balážová a Šimon Kadlčák