TZ: Monika Kojetská

Monika Kojetská / Guma / Lesk / Černý blesk / Galerie Rampa / Ústí nad Labem / 10. 11. – 9. 12. 2016

Monika Kojetská: Guma / Lesk / Černý Blesk

10. 11. – 9. 12. 2016

kurátorka: Tereza Havlovicová

Výstava představuje díla mladé brněnské umělkyně Moniky Kojetské (1990), absolventky Fakulty výtvarných umění v Brně, Ateliéru tělového designu u Doc. Mgr. A. Lenky Klodové Ph.D a Ateliéru malířství 1 u MgA. Vasila Artamonova a akad. mal. Tomáše Lahody. Volně navazuje na výstavní cyklus S tebou i se mnou, zaměřený na reflexi pohlavní identity v tvorbě mladých současných umělců.

Základní témata, kterými se autorka dlouhodobě zabývá, jsou sexualita, tělesnost a přitažlivost. Ačkoli umělkyně vzešla z malby a vytváří abstraktní obrazy, klasické ve svém formátu a způsobu zavěšení, v procesu tvorby používá netradiční nemalířské postupy a pohybuje se na její hranici s objektem. Velmi pečlivě volí materiály, které do svých děl komponuje a se kterými experimentuje - plátna potahuje látkou, deformuje, různě tvaruje, ničí, nechává popraskat nebo přesahovat přes rám. Je fascinována povrchem, zajímá ji podstata materiálu, jeho výrazová i sémantická hodnota. Volba výsledně zvoleného materiálu je dána mírou subjektivní přitažlivosti nebo odpudivosti, kterou v něm autorka shledává. Umělkyně tedy pracuje s protiklady charakterů jednotlivých prostředků. Ten může být jak velmi přitažlivý svým povrchem nebo strukturou a barvou, tak například záměrně vyvolávaným pocitem mastnoty a nechuti až odpudivosti. Často do svých děl vkládá kusy skutečných oděvů a látek, které mohou v díle představovat fetiš, například různé kusy kůže, koženky, lesklé materiály, použité silonky, spodní prádlo…

Sexualita se do díla umělkyně nedostává pouze skrze zmíněný fetiš, nejzřetelněji do něj proniká skrze opakující se motiv kosočtverce. Ten je ústředním motivem umělkyně, symbolem ženského pohlaví se všemi jeho kontexty. Sexuální energie se v práci umělkyně objevuje ještě ve formě magnetismu a fyzikální přitažlivosti, které využívá nejen v dílech samotných, ale často i při instalací děl. Téma přitažlivosti se tak prolíná celou její tvorbou v různých formách, umělkyně propojuje přitažlivost mezilidskou, vznikající nevysvětlitelně mezi dvěma lidmi a materiálovou, fyzikální.

Nad zmíněnými tématy, jimiž se autorka zabývá, je další, existenciální rovina. Umělkyně pracuje s tématy vzniku a zániku, pomíjivosti. S myšlenkou, kdy ukončením jednoho vzniká nové. Její díla jsou v určité fázi tvorby rozdrásána, poničena a dostává se tak do nich kontrast roztříštěnosti a zároveň čistoty, kdy umělkyně pečlivě vybírá tvar děl a jejich způsob instalace. Pracuje s vědomím krásy a její pomíjivosti. Tu pak vnímá v širších souvislostech, jako podstatnou vlastnost bytí. Ve své fascinaci novou formou, vzniklou destrukcí, své obrazy opakovaně přetváří a ničí. V souladu s tím je nejčastěji volená barva černá.

Poděkování patří Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Fakultě umění a designu, s jejichž laskavou podporou výstava probíhá.