Spoluprací proti mainstreamu?

Už jen do neděle trvá v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně výstava Mista spolupráce kurátorky Lucie Šmardové, která prezentuje projekty intervencí do veřejného prostoru a alternativních kulturních organizací působících mimo hlavní urbánní centra. Vedle této výstavy, o níž v následujícím textu referuje Jáchym Daniel, byl ve zlínské galerii souběžně uveden i projekt Prostor Zlín zabývající se problematikou veřejného prostoru města a výtvarných realizací v něm. O jeho náplni a zároveň o související události nedávného zničení reliéfu od Josefa Kaplického ve Zlíně v jiném příspěvku krátce informuje Ladislava Horňáková, vedoucí odborného oddělení v Krajské galerii výtvarného umění.

Spoluprací proti mainstreamu?

Expozice Místa spolupráce v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně prezentuje široké spektrum alternativních projektů – od míst setkávání, přes kulturní centra až po netradiční přístup k urbanistickému plánování. Jinak různá témata spojuje určitý odklon od představy draze zbudovaných galerií nebo nutnosti obrovských investic do veřejného prostoru. Tyto kreativní skupiny vznikají bez komerčního vlivu mimo centra velkých měst. Objevují se na opuštěných a problematických místech, kde podobná činnost úplně chybí, nebo nefunguje, jak by měla. Nejde jen o fyzicky chátrající objekty, ale i o hluchá místa ve společenské diskuzi. Na výstavě si může divák prohlédnout modely projektů v nahodilém sledu, přičemž jeden od druhého se liší poměrem vlastní tvorby a snahy o změnu.

Jako první bych zmínil mezioborové seskupení Neolokator (Jan Trejbal a další), které se soustředí na vědecko-výzkumnou činnost, mapuje problematické prostředí českého venkova z pohledu demografie a urbanismu. Aplikovaný výzkum nabízí platformu doplňující stávající nebo nové územní plány mimo velká města.

Zahrádkářské kolonie jsou odjakživa nedílnou součástí měst. Podstatou Rajské zahrádky (Markéta Lisá a sdružení Rukola o. s.) není izolace od přírody nebo filozofie vztahu člověka k půdě – je především odlišným veřejným prostorem. Parcela pronajatá od brněnských tepláren je zónou pěstitelů, zároveň komunitním centrem, občas poetickým prostředím pro autorská čtení. Skutečně tady jde v první řadě o společné trávení času, motivací není nesouhlas s fungováním veřejného prostoru města, ale nabídka něčeho nového.

RurArtMap vydávaná seskupením yo-yo (Michal Kindernay, Lenka Dolanová) ve spolupráci s ArtMap a Periferné centra (Andrej Poliak a další) sdružují a mapují lokální workshopy, kreativní intervence a aktivity umělců především v oblasti venkova. Rozličné akce přitahují žádanou pozornost, od uměleckého sympozia v bývalém kravíně až po stavbu sauny na kraji lesa. Ovšem na rozdíl od komunitní zahrady v Brně se nesoustředí na uměle vytvořenou skupinu, ale na obyvatele obcí, ve kterých chybí pevné společenské vazby.

A právě snahu vytvořit nové komunitní vztahy lze vyčíst taky z projektů Stará vodárna v pražských Nebušicích (Dora Bouzková a Apolena Vanišová) a Plechárna v Praze. V Nebušicích probíhají v budově staré vodárny místní trhy, ale také divadelní představení, kterého se účastní sami místní. Plechárna, bývalá kotelna, je otevřená jakýmkoli zájemcům o volnočasové aktivity, pochopitelně především obyvatelům Prahy 14. Kromě kreativní činnosti jsou drobné lokální projekty odpovědí na určité nedostatky, přičemž stojí na pomezí momentální reakce a trvalého zásahu. Otázkou je, nakolik se iniciátorům projektu podaří vyvolat obecnou diskuzi a nakolik daný problém reálně vyřeší. Další projekty prezentované na výstavě Místa spolupráce mají větší ambice vymezit se vůči konkrétnímu problému, jejich aktivistický nádech ale ne vždy vede ke spolupráci na dlouhodobých řešeních.

Filozofie aktivního vyhledávání nedostatků a jejich dobrovolného řešení charakterizuje Mobilní architektonická kancelář (Kateřina Vídenová, Adam Wlacel) a Dizajn na kolesách (Juraj Blaško, Tereza Sufliarská a další). Dvojice architektů nabízí své znalosti a orientaci v systému jednotlivcům i obcím a ve snaze přímo kontaktovat koncové uživatele nahrazují byrokratický chaos za vzájemnou komunikaci, zatímco tým grafických designerů pracuje pro vytipované neziskové organizace s cílem zvýšit úroveň vizuální komunikace. Obě inspirativní myšlenky mají za sebou několik úspěšných setkání a svojí neformální cestou dosáhly skvělých řešení. Zmíněný byrokratický chaos v politice územního plánování zřejmě ale touto cestou nezmírní.

Brněnský multikulturní festival Ghettofest (Pavel Strašák, Kateřina Šedá) usiluje o otevření vyloučené lokality takzvaného „brněnského Bronxu“ ostatním obyvatelům města. Chce poukázat na potenciál a kvality a zároveň vyvrátit stereotypy s místem spojené. Každoroční pouliční festival se postupně rozrůstá a odehrává se v jádru této čtvrti i po celém městě. Přehlídka koncertů, tance a pouličního umění zatraktivní dané místo na několik dní v roce, postupně smýt předsudky je ale jistě běh na dlouhou trať.

Mimo jiné dlouhodobá nespokojenost s exkluzivitou některých galerií a divadel vedla autory žilinské Stanice (Marek Adamov a truc sphérique) k vytvoření levného kulturního uzlu s minimálním rozpočtem, otevřeného zástupu kreativců i širokému publiku. Proměna bývalé drážní budovy a stavba divadelního prostoru z pivních přepravek pod silničním nadjezdem je pozoruhodnou reakcí na nedostatek kulturně-společenského prostoru ve městě. Na Slovensku velmi vyhledávané kulturní centrum dosáhlo vysoké úrovně otevřenosti, lidé se setkávají na původně nepřitažlivém místě, tvoří a prezentují svá díla, autoři tak ukazují, co dělá umělecké centrum místem kreativity, co místům s objemnými rozpočty schází.

Vyvážená úroveň aktivismu a umělecké činnosti je tím, co zabrání těmto projektům, aby zůstaly pouhými záplatami nebo jen dočasnými instalacemi. Opodstatněný záměr zásahu je důležitý stejně jako vlastní tvorba. Proto je spolupráce napříč obory prezentována jako klíčová pro životaschopnost projektů. Kurátorka Lucie Šmardová představuje alternativní typ uvažování a tvorby záměrně ve Zlíně, kde cesta mimo hlavní proud chybí. Testování potenciálu nových přístupů má smysl, důležité je ale zdůraznit, že odklon od mainstreamu není primárním cílem – důležité je spolupráci posunout na úroveň vzájemné inspirace obou proudů v kulturním provozu.

Místa spolupráce / vystavující: Neolokator (Jan Trejbal a další), Mobilní architektonická kancelář (Kateřina Vídenová, Adam Wlacel), Ghétofest (Pavel Strašák, Kateřina Šedá), Praha 14 kulturní (David Kašpar), Dizajn na kolesách (Juraj Blaško, Tereza Sufliarská a další), Periferná centra (Andrej Poliak a další), Stanica Žilina-Zariečie, projekt rekonstrukce žilinské synagogy (Marek Adamov a truc sphérique), Stará Vodárna, Městská část Praha - Nebušice (Dora Bouzková a Apolena Vanišová), Rajská zahrada (Markéta Lisá, Rukola o. s.), yo-yo (Michal Kindernay, Lenka Dolanová) / kurátorka výstavy: Lucie Šmardová / Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně / Zlín / 4. 10. – 20. 11. 2016

Foto: Petr Willert