Artalk.cz

TZ: Ladislav Jezbera

Ladislav Jezbera / Attractor / Hauch Gallery / Praha / 16. 9. – 29. 10. 2016

attractor

Ladislav Jezbera: Attractor

16. 9. – 29. 10. 2016

Kurátorka: Monika Čejková

Otevřeno: St – So, 12 – 18 hod

Pobřežní 20a, 186 00, Praha 8 – Karlín

Hauch Gallery, 2016

Tvorba Ladislava Jezbery se podobá pohybu napříč dějinami sochařství druhé poloviny 20. století. Jezbera studoval v ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka a absolvoval u Jana Ambrůze na brněnské FaVU VUT. Neplatí však za tradičního sochaře, vytváří instalace, objekty i díla dvojrozměrná vycházející z morfologie amerických minimalistických sochařů šedesátých
a sedmdesátých let. Dlouhodobě například reaguje na místně specifické realizace Roberta Morrise nebo Carla Andreho. Zejména dříve Jezberou používané prosté materiály připomínají zase odkaz umělců arte povera. Spojujícím momentem je zpochybnění pozice sochařství, které dnes můžeme z jistého úhlu pohledu považovat za vyčerpané. Přesto je postavení Jezberovy tvorby na místní umělecké scéně dost specifické.

Jezbera pochází z Hořic, z oblasti s bohatým nalezištěm pískovce se silnou kamenickou a sochařskou tradicí. Studoval na místní věhlasné Střední průmyslové škole sochařsko-kamenické a nyní na ni dojíždí jako pedagog. Tradice dobře zvládnutého řemesla se prolíná celým jeho dílem a je konfrontována s moderní produkcí, hmotou, tvary i poučeným divákem. Vědom si těchto reálií, stávají se pro něj východiskem pro destrukci nám dnes povědomých tvarů, v nichž jsou analyzovány určité matematické, geometrické vztahy a fyzikální jevy. V minulosti Jezbera použil k rozkladu například symbiotického působení nesourodých látek – zavěsil citrony, které odkapáváním kyseliny citronové narušovaly povrch pod nimi nainstalovaných mramorových dlaždic (Zátiší s citrony, výstava RUSTIC, Galerie u Dobrého pastýře, 2007). Podobný princip materiálové destrukce opakovaně používal také na bloky polystyrenu, když je nechal doslova rozkládat agresivními osvěžovači vzduchu. (Poprvé je takto použil na výstavě „Předzjednaná harmonie“ v 2003 v Domě umění v Českých Budějovicích). V těchto projektech rovněž reagoval na některé sociální a historické otázky; při práci s mýdlovými pilinami chtěl poukázat na skutečnost, že během druhé světové války byla mýdla vyráběna z lidského tuku, použití ovoce bylo reakcí na nadmíru současné produkce a plýtvání potravin. Z tohoto hlediska zůstává nejradikálnější instalace Zlatá žíla z roku 2002 situovaná do prostor kravína. Jezbera ji realizoval v podstatě nelegálně – od stropu spustil igelit s kravskou močí, která se gravitací formovala do ubíhající linie. Při pohledu na fotografie přibližně čtyřicet metrů dlouhého úběžníků je nutno připustit, že v použití
a gestu materiál obstál z hlediska estetické kvality. Zmíněné realizace obsahovaly princip procesuálnosti. V nejnovějším projektu Attractor ustupuje do pozadí stejně jako vytyčený sociálně-společenský konflikt a útok na čichové či hmatové smysly. Proces se odehrává v ateliéru a my jsme pozorovateli jeho ustálené podoby.

Název výstavy „Attractor“ v Hauch Gallery (česky „atraktor“) poukazuje na zájmy o matematické a fyzikální jevy. Atraktor je podle výkladového slovníku „konečným stavem systému, do kterého dynamický systém v čase směřuje a je přitahován“. Příkladem může být kyvadlo v momentě, než je vychýleno z rovnovážné polohy. V kontextu Jezberovy tvorby můžeme spatřovat význam tohoto stavu ve směru dimenze, k níž se jeho práce ubírají – tzn. jejich situování na pomezí balance blízkosti možného pádu, řádu a chaosu. Nejpatrnější je to na místně specifické instalaci Antropický princip. Kompozice z průmyslově vyráběných modulů polystyrenu způsobuje z určitého pohledu závrať z pádu. Kolaps byl principem některých prací již zmíněných amerických umělců, např. Richarda Serry. S monumentálními elipsami směřoval vývoj Serrovy tvorby od momentu kolize k dezorientaci diváka, který se ocital v novém vztahu k povrchu a k okraji díla – jeho pohled se při procházení elipsami orientuje směrem vzhůru, ale zároveň je obalamucen vychylováním a nakláněním se plátu. Carl Andre zase naopak svými na podlaze prezentovanými díly situoval diváka do nové pozice vůči horizontálně umístěnému exponátu. Oba pracovali s nekonformností jeho situace. Na podobné zkušenosti rozvíjí Jezbera své instalace. Antropický princip přímo reaguje na možnosti výstavního sálu Hauch Gallery; inspirací byl místní vysoký strop a otevřený prostor.

Použité bloky polystyrenu vznikaly výbuchem jednotlivých částí ve formě a pro autora vizualizují chaos. „Celý projekt Attractor stojí na prolínání něčeho zdánlivě neslučitelného, a to je řád a chaos. Objevují se zde určité principy s počátkem v řádu, do kterých ale vždy vstupuje projev chaosu. Mým setrvalým programem je zkoumání i materie, které jsou průmyslově vyráběny nebo postupují do průmyslu. Někdy mě zajímá nahodilý proces, když dojde v ustáleném výrobním procesu k chybě a vznikne určitá externalita, něco, co je nevyžádáno průmyslem. Například v instalaci z polystyrenu jsem pracoval s určitou chybou, jež vznikla ve výrobním procesu – tj. špatné promísení hmot. Výroba je nastavená tak, aby vystupovaly pravoúhlé kompaktní formy a určitou chybou vznikl vizuálně zajímavý moment, kdy se střetl tmavý materiál se světlým a vznikla zajímavá organická struktura,“ popisuje komplexně svůj projekt Jezbera.

Zinscenovaný proces založený na expanzi hmoty za pomoci gravitace se prolíná i ostatními díly. V práci Attractor se Jezebera vrací ke zmíněnému Zátiší s ovocem a podrobuje zkoušce propustnosti mohutný blok carrarského mramoru. Namísto kyseliny citronové však tentokrát nechává do mramoru vsakovat barevný inkoust. Tento proces na začátku částečně definuje umístěním látky. Samotná absorpce je však procesem samovolné reakce, jež zůstane v zafixované podobě. Tuto techniku uplatňuje také v sérii menších mramorových objektů CMYK M, které nejsou přímo součástí výstavy, ale je možné je v Hauch Gallery shlédnout. Jejich měřítko umožňuje snáze odhalit některé snahy o uplatnění např. Fibonacciho posloupnosti nebo pokus o znázornění teorie strun. Vedle způsobu Jezberovy práce s mramorem je zajímavý již výběr tohoto materiálu. Autor si často vybírá ty, jež do značné míry z běžného života i současného umění vymizely nebo jejich užití není tolik obvyklé, a ohledává rozsah jejich základních vlastností. Přesto právě k organické struktuře mramoru se v poslední době mladí umělci rádi vracejí. Jeho struktura se stává vyhledávaným vizuálním prvkem. S mramorem pracují buď ve zprostředkované podobě – tedy přenášením jeho estetiky – či z něj práce vytvářejí přímo. Zmínit můžeme například tvorbu Johna Miserendina, Analie Saban nebo Any Graff.

Rozpínání látky je i tématem dvojdimenzionálních vystavených děl; v případě pigmentových kreseb dochází k expanzi skrze jednotlivé výpustky. Krajina poté I a Krajina poté II je návratem ke starším pracím s vyjetým motorovým olejem. „Poprvé jsem ropu použil v díle Horizonty jiných krajin, kdy jsem naplnil sáčky ropou, která v uzavřeném materiálu vzlínala. Tato realizace vznikla tematicky pro výstavu v Ostravě. Mělo to evokovat prapůvod této matérie – z rostlinných zbytků. Současná práce vytváří dojem až apokalyptické krajiny. Nic zde po radikálním ději nezůstalo – v podstatě jsou to vyklidněné krajiny.“

Monika Čejková

Ladislav Jezbera (narozen 1976 v Hořicích) studoval v Ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka (1995–1998) a posléze v Ateliéru socha – prostor – instalace Jana Ambrůze (1998–2001) na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT. Od roku 2014 je pedagogem Střední průmyslové školy sochařsko-kamenické.

Dílo Ladislava Jezbery bylo představeno na mnoha kolektivních
i samostatných výstavách. Například na společné výstavě v Národní technické knihovně (Cesty mohou být rozličné, 2015), v Topičově saloně (Konkret-ism 1967/2015, 2015), v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně (Zlínský salon 2003, 2006, 2008 a 2014), v Galerii moderního umění v Hradci Králové (Velké ticho, 2013), v Galerii Makráč Makromolekulárního ústavu AV v Praze (Syntetické polymery v umění, 2013), ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (Nejmladší, 2003) nebo v Moravské galerii v Atriu Pražákova paláce v Brně (Od soumraku do úsvitu, 1999). Samostatné výstavy měl v Galerii Jiří Putna v Brně (In situ, 2013), v Galerii Makráč Makromolekulárního ústavu AV v Praze (Černočerně, 2011), v Galerii Die Aktualität des Schönen… v Liberci (Cargo, 2011), v Galerii u Dobrého Pastýře v Brně (RUSTIC, 2007),
v Domě umění v Českých Budějovicích (Předzjednaná harmonie, 2003), v Moravské galerii v Atriu Pražákova paláce v Brně (ODEURS, 2001) nebo v Domě umění města Brna, G 99 (Prostorové realizace 2000–2001, 2001).

Ladislav Jezbera patří k autorům, s nimiž Hauch Gallery dlouhodobě spolupracuje. Jeho dílo bylo součástí úvodní výstavy Hauch Gallery – „Overture I”, která představovala určitý segment současné abstraktní
a konceptuální malby.

V současné době autor žije a pracuje v Hřídelci u Lázní Bělohrad.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *