TZ: Milli Janatková

Milli Janatková / Přijímám, jdu dál / Galerie Na shledanou / Volyně / 10. 9. 2016 v 15h

Milli Janatková: Přijímám, jdu dál...

sobota 10. 9. 2016 v 15 hodin

Psychoterapie pozvolna vstupuje do uměleckého provozu. Nejenom individuální, ale i ta, která se zabývá celým rodem a chce léčit traumata vzniklá napříč časem v generacích našich předků. Někteří umělci léčbu své duše tají a v jejich dílech se objevuje jen nepřímo jako stín, jiní ji používají jako téma svých vystoupení zcela zřetelně. Milli Janatková patří do druhé skupiny a ve svých obřadních rituálech mezi hudbou, tancem a výtvarným uměním hledá řešení nejenom pro sebe, ale ukazuje cestu jak naložit s hlubokou rodovou minulostí i divákům.

Happening Přijímám, jdu dál... se skládá z několika částí. Milli bude na role papíru malovat rodové linie členů své rodiny a k jejich jménům napíše jen to dobré, co po nich zůstalo v paměti jejich blízkých. Každý z diváků dostane rulčiku papíru a bude moci udělat to samé jako autorka.

Při happeningu bude v prostorách galerie vystaveno na deset maleb krajin. Milli Janatková je namalovala na místech, kde žili její předkové. Linie krajiny a její rytmus, který v ní zažíváme se přenáší podle antropologů do rytmu a intonace naší řeči, ale také do hudby, která z konkrétní krajiny vychází. Milli chce v další částí svého happeningu přenést linie z krajin svých předků do pohybu a do zvuků a promísit je svým zpěvem a tancem v galerii a jejím okolí. Projde také od původní smuteční síně hřbitovem až k rodinnému hrobu a bude tančit a zpívat v souladu s linií notových zápisů, které složila její prateta Věra Polenová Kistler.

Věře Polenové Kistler je věnovaný tento rituál. Celý navazuje na červnové hudební vystoupení Milli Janatkové v Galerii Na shledanou a vyvrcholí v Městském muzeu ve Volyni v sobotu 17. září výstavou o životě Věry Polenové Kistler, která se v roce 1945 zamilovala do amerického vojáka, odplula za ním za moře a ...

Galerie Na shledanou byla původně smuteční síní, navrženou pro ateistický rituál posledního rozloučení. I přes jistý společenský dopad měl svá velká úskalí, která ze setrvačnosti a z nedostatku alternativ vidáme v dnešních civilních obřadech dodnes. I proto se v Galerii Na shledanou snažíme dělat participativní akce a rituály, které na hřbitov a do funkční společnosti patří.

Tomáš Vaněk (2011) vyzval diváky, aby fixou připevněnou na proutku malovali na zdi galerie čas, který strávili při malování. Martin Zet (2013) spolu s diváky vytvářel nehierarchický souzvuk, Norbert Schmidt (2014) v rámci své architektonické intervence uskutečnil rituál stojící na základech katolické liturgie. Kurátor Jiří Zemánek vystavěl koncept výstavy Překročení prahu (2015) také na základě zkoumání změněných stavů vědomí čechoamerického psychiatra Stanislava Grofa. V rámci Tryzny za vakovlka (2015) malovala veřejnost spolu s malíři vyhynulá zvířata. Jan Alex Řezáč, František Košař a Jan Freiberg letos vyzvali diváky aby si do váz a sklenic vystavených v galerii natrhali květiny a přichystali si vlastní smuteční obřad ještě zaživa. Rezidentka Galerie Na shledanou Petra Housková loni v rámci rituálu výběrové řízení musela přespat sama tři noci na hřbitově v Galerii Na shledanou.

Info o autorce: https://millijanatkova.carbonmade.com/about