Artalk.cz

denní tisk 11. – 16. 7. 2016

Jihočeská mutace MfDnes přinesla v pondělí 11. 7. zprávu o výstavě Seana Scullyho v budějovickém Domě umění. Emotivně laděné abstrakci irského malíře přisoudil Zdeněk Brdek 100 %: „Scullyho plátna jsou de facto informačně chudá, nejasná, nejsme si před nimi jisti, co nám chtějí říct. Abychom zaslechli jejich řeč, musíme být pozornější, musíme se soustředit na to, co bývá často přehlušeno lomozem každodennosti. Uvnitř i vně nás.“

Pro úterní Právo napsal Jan Šída hned dvě recenze. První se týká cranachovské výstavy v Národní galerii, kterou Šída popsal tradičně na základě vizuální působivosti a dává jí 85%. Druhý článek se věnuje Východočeské galerii v Pardubicích, kde právě probíhá výstava Veroniky Šrek Bromové: „Hlavní výtvarnou zbraní Bromové je přesvědčivost. I když se v některých případech spouští hluboko do intimních zón svého světa, vždy to dělá s jasným cílem. Nechce prvoplánově šokovat, její touhou je přesvědčit pozorovatele, že rozmanitost nás může velmi obohacovat.“

Ve Fragnerově galerii v Praze vystavuje Zdeněk Fránek tři projekty z poslední doby: laboratoře LIKO-NOE, Obličejový dům a Stezku v oblacích – kontroverzní projekt soukromého investora v Jeseníkách. Filip Šenk se v Lidových novinách (14. 7.) věnuje zejména Obličejovému domu, jehož podoba vyvolává nejvíce diskuzí. Fránek měl možnost více představit prostorové vztahy objektu, místo toho se soustředí na expresivní fasádu. „I Obličejový dům je hraniční v tom ohledu, že představuje nezvyklé řešení, které však může dotvořit místo silným současným zásahem. Což však sama výstava příliš najevo nedává a pro kvalitnější diskusi mohla rozhodně udělat mnohem více.“

Ve čtvrtek rovněž vyšel časopis Ekonom, ve kterém se Eva Hníková věnuje předpokládané revoluci v obchodu s uměním. Česká společnost Artstaq totiž začalo hodnotit současné umění podobně jako akcie a otevírá tak trh mnohem širšímu okruhu nakupujících. Umělci jsou hodnoceni na základě 70 různých parametrů včetně odborného posudku a společnost nabízí díla z celého světa.

Páteční právo nabízí další text Jana Šídy, tentokrát o výstavě filmových plakátů Jiřího Balcara v Galerii umění Karlovy Vary: „Balcarova hra s vizualitou je postavená na volné citaci, ale také nadsázce a nejednoznačnosti sdělení. Pozorovatel pak k takto pojatému výslednému obrazu přistupuje sám a očima si dokresluje to, co chce vidět.“

Jiří Machalický pro páteční Lidovky představuje galerii Meetfactory. Věnuje se historii místa, rozvržení jednotlivých funkcí a připomněl i kurátory, kteří se na programu galerie podíleli (dnes jím je Jaro Varga). „Meetfactory se stala důležitou, pro diváky přitažlivou a zároveň odborníky respektovanou součástí pražské výtvarné scény, jejíž činnost podporují kromě hlavního města Prahy a ministerstva kultury i některé mezinárodní instituce a fondy.“

V sobotní Orientaci Lidových novin si můžete přečíst o architektu Alfredu Neumannovi (1900 – 1968), jehož díla právě vystavuje opavský Dům umění. Vídeňský rodák, který část života prožil v Československu, se proslavil v Izraeli: „Jeho originální pojetí architektury oceňovala odborná veřejnost po celém světě, pochvalně se o jeho práci vyjadřoval Le Corbusier i Walter Gropius. Izraelci však Neumanna nepřijali jednoznačně pozitivně. Pro izraelské architekty bylo čím dál důležitější zdůraznění národní identity.“