TZ: Klára Hosnedlová

Klára Hosnedlová / Červená karkulka / Galerie Jelení / 28. 6. – 19. 7. 2016

Klára Hosnedlová: Červená karkulka

28.6. – 19.7. 2016

Galerie Jelení

kurátorka: Tereza Jindrová

Fotografie: Lucia Sceranková

Architektura: Igor Hosnedl

Jednoho dne maminka napekla koláče, dala je do košíku, přidala láhev vína a řekla: „Karkulko, babička má dnes svátek, vezmi jí ten košík. Jdi přes les po pěšince až k chaloupce na mýtince a nikde se nezdržuj.“ Karkulka vesele pokývala hlavou a šla…

Klára Hosnedlová ušla v několika posledních letech ve své tvorbě značný kus cesty. Od velkých pláten prošívaných geometrickým rastrem a pokrytých vrstvou barvy k vycizelovaným výšivkám kabinetního formátu; od černých monochromů k delikátním barevným kompozicím; od obrazů všitých do autorských oděvů ke klasickým rámům. Vývojem prochází i rejstřík a pojetí námětů, kterým se Hosnedlová věnuje: od převzatých výjevů z filmů a cizích fotografií postoupila k vytváření vlastních fotografických předloh ve spolupráci s profesionálními fotografy. Individuální portréty známých a přátel pak postupně nahradila soustředěná a intenzivní práce s jedním modelem. Výsledkem jsou ucelené cykly, jako v případě scén z Loosem navržených interiérů bytu doktora Vogela v Plzni nebo jako v případě aktuální výstavy v galerii Jelení, která vychází z inspirace rodným domem Josefa Hoffmanna v Brtnici. Pro oba zmíněné projekty oslovila Klára Hosnedlová jako fotografku Luciu Scerankovou, o architektonické řešení se postaral Igor Hosnedl.

Klára se suverénně pohybuje na intermediálním poli, přitom ale nezapře svoje malířská východiska, z nichž stále těží. Na jedné straně pracuje trochu na způsob režiséra, který vybírá scénu i herce, určuje kulisy a propriety a sebevědomě tvoří v týmu dalších tvůrců, které vede k realizaci své vize. Současně si ale udržuje vztah k materiálu a vlastní ruční práci, když transformaci fotografické předlohy do výšivky dovádí sovou precizností v podstatě k dokonalosti.

Svůj zájem o modernistickou architekturu tentokrát Klára zaměřila na brtnickou vilu architekta Hoffmanna, jejíž interiéry i terasa nebo zahradní altán se staly dějištěm něžného a prchavého zjevení pohádkové postavy – Červené Karkulky.

Reminiscence na klasickou grimmovskou pohádku, není třeba přeceňovat. Jedna z prostorových kreseb může připomínat hladového vlka, zelené kimono zase s trochou fantazie evokuje les, chrabrého myslivce nebo babiččin domácí župan... Kláru ale nevedla snaha ilustrovat příběh pro děti. Výstava v galerii Jelení je mnohem spíš soudržným celkem, který je potřeba vnímat v jeho celistvosti, nikoli ho redukovat na jeden sdílený narativ.

Lehká hravost a dokonce náznak humoru jsou tu vyvažovány křehkostí a vážností, dokonce až jistým smutkem, který je vetkán do výrazu mladičké modelky. Karkulka se loučí s rodiči a sama vstupuje do tmavého lesa, jenž skrývá nejednu nástrahu. Dívka v červeném pláštíku pozvolna vykračuje z dětství do období dospívání.

Klára Hosnedlová svými portréty neukazuje jen povrch krásných tváří, ale nastiňuje také intimní psychologické momenty a výsledné obrazy nás tak proto přitahují i dojímají zároveň.

Tereza Jindrová