Artalk.cz

Meziprůzkumy – oboustranně výhodná symbióza?

Na jaře letošního roku otevřela Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou novou stálou expozici středověkého a moderního umění. Koncepci výstavy považuje Matěj Kruntorád za bezesporu inspirativní ve smyslu zpochybnění tradičních uměleckohistorických schémat, zároveň však podle něj klade až příliš vysoké nároky zejména na neodbornou veřejnost. 

ajg_exp_02-1060x707

Meziprůzkumy – oboustranně výhodná symbióza?

Alšova jihočeská galerie oslavila 60 let v zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou otevřením nové stálé expozice Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300-2016. Na výstavě je zúročena několikaletá práce Martina Vaňka, bývalého kurátora starého umění AJG, a Hynka Látala, pedagoga budějovických dějin umění. Oba jsou absolventy Semináře dějin umění brněnské Masarykovy univerzity. Koncepce expozice je v mnohém překvapivá a podnětná, vyvolává však celou řadu otázek, na které není vždy snadné nalézt odpovědi.

Akviziční politika AJG se hned od jejího vzniku v 50. letech zaměřila na středověké umění. Systematické budování kolekce československého moderního umění započala progresivní historička umění Věra Linhartová působící v galerii v letech 1962-1965. Obě zásadní sbírky byly v průběhu následujících desetiletí nadále doplňovány. Stálé prezentace se ovšem dostalo pouze středověkému umění, které zabíralo veškerý prostor určený permanentním expozicím. Meziprůzkumy tuto disproporci napravují a představují to nejlepší z obou souborů společně. S ohledem na svou specializaci se budu věnovat dopadu zvoleného způsobu vystavení na středověká díla.

ajg_exp_03-1060x693

Specifika středověkého umění a s ním provázaná problematika jeho prezentace jsou známou skutečností – stručně řečeno, funkce a vizuální působení těchto děl nikdy nebudou stejné jako v době jejich vzniku. V rámci muzeí a galerií bývají vystavována dvěma dnes již tradičními způsoby: buď jako chronologicky koncipovaná řada sloužící především pro poučení a odborné studium stylu (příkladem budiž stálé expozice Národní nebo Moravské galerie), nebo je upřednostněno vystavení zpřítomňující původní funkci těchto artefaktů. Takovým případem je u nás lapidárium Národního muzea, které představuje kamenné skulptury a architektonické prvky sice chronologicky, ale kontextuálně – portál funguje skutečně jako průchod, tympanon se nachází vysoko nad úrovní očí, dlaždice jsou na podlaze a podobně. Na Hluboké se kurátoři vydali ahistorickou cestou zohledňující současné trendy vystavování. Špičková díla jihočeské gotiky nejsou seskupena podle doby vzniku, ikonografie nebo podobnosti, nýbrž fungují jako solitérní umělecká díla vizuálně komunikující se svými sousedy, uměním 20. století. V oficiálních textech galerie, podobně jako na úvodním panelu expozice, se dočteme, že „klíčem k propojení děl různých epoch nebyla pouhá formální spřízněnost, ale také hlubší, významové kontexty“. Tím autoři koncepce nasadili, nejspíše záměrně, návštěvníkům brouka do hlavy. Jaké jsou ony významové kontexty? Jak konkrétně spolu ona díla souvisejí? Odpovědi na tyto zásadní otázky však zůstanou pouze na každém z nás. Popisky s názvem, datací, atribucí a lokací našemu snažení nepomohou a jiné vysvětlující texty v expozici nejsou. Návštěvník pátrající po nápovědě ji nenajde ani v průvodci, který je koncipován tradičně chronologicky – jednotlivá hesla ze středověkého a moderního umění nejsou propojena jako na výstavě, ale striktně oddělena do dvou polovin, což je nejspíše úlitba klasickým dějinám umění, kunsthistorikům a dalším odborníkům, kteří takové dělení jednoduše vyžadují. Podrobnější text vysvětlující aplikovaný způsob vystavení, který je nepochybně výsledkem náročné práce, je ovšem velice žádoucí, až nepostradatelný.

ajg_exp_09-1060x719

Sympatickým počinem jsou intervence zcela současného umění do stálé expozice. Jako první se představili malíř Patrik Hábl a Tomáš Svoboda, který je zároveň i architektem celé minimalisticky pojaté instalace. Pro Krista z Božího hrobu z Českých Budějovic, který je jednou z památek, u níž je znalost původního kontextu a funkce nepostradatelná, vznikl soudobými prostředky vytvořený příbytek. Autory expozice předpokládané obměňování intervencí na začátku každé sezóny je smysluplným důvodem opakovaných návštěv.

Neubráníme se tázání, kým by měl být ideální návštěvník výstavy. Pro koho je určena? Celý koncept totiž zásadně nabourává zažité představy a očekávání, která odborná i laická veřejnost na stálé expozice klade. Meziprůzkumy v AJG totiž umění neservírují na stříbrném podnose, ale očekávají spolupráci návštěvníka, který může být nečekanou kombinací vystavených děl zmaten. Obě na první pohled kontrastní skupiny obrazů a soch vyžadují jiný způsob pohledu, než ten, kterým jsme navyklí se na ně dívat, a současně vyvolávají jiné otázky, než jaké si při jejich zkoumání běžně klademe. Zejména dekonstrukce zavedených chronologických řad je zcela legitimní a žádoucí postup, který nás nutí vnímat středověké umění jinak. Medievista je nucen přehodnotit své dosavadní metodické postupy a ti neoblomní se v nich naopak utvrdí. Divák upřednostňující moderní a současné umění je zase vyzýván k tomu, aby věnoval pozornost i dílům gotickým, a naopak. Oba zdánlivě nesourodé soubory artefaktů jsou propojeny jednoduše tím, že jsou uměleckými díly, což je v případě středověku osvěžující přístup. Je ale vlastně potřebné pokoušet se „zpřítomnit“ středověké umění jeho vystavením s tím moderním? Mohou se tyto artefakty navzájem obohatit nebo aktualizovat? Prezentace monumentálního Ukřižovaného z Třeboně z 80. let 14. století vedle rudé abstraktní malby Mikuláše Medka může být sice podnětné, bez jakéhokoliv komentáře však matoucí (je červená jako symbolika krve spojujícím motivem s trpícím Kristem?). Množství otázek mohou určitému typu diváka percepci vystavených děl poměrně znepříjemnit.

Znemožněním stylově porovnávat jednotlivá díla v chronologické řadě, kterému se medievista chtě nechtě neubrání, dostáváme možnost oprostit se alespoň na chvíli od vlastní profesní deformace a současně si ji uvědomit. Máme možnost vnímat vystavená díla jako esteticky mimořádné předměty a těšit se z pouhé z jejich existence. To je ovšem poměrně obtížné a nová stálá expozice Alšovy jihočeské galerie nám to neulehčuje – nabízí však prostor si to vyzkoušet.


Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300–2016 / Nová stálá expozice Alšovy jihočeské galerie / autoři expozice: Hynek Látal a Martin Vaněk / Alšova jihočeská galerie / Hluboká nad Vltavou / od 17. 4. 2016

Foto: Jan Mahr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *