Artalk.cz

Bloudění v pěti prostorech

 

V brněnském Domě pánů z Kunštátu vystavuje své sochařské práce rakouský umělec Hans Kupelwieser. Podle Zdeňka Ryneše přehlídce chybí především výraznější kurátorská koncepce, která by autorova díla zasazovala do aktuálního kontextu a pokoušela by se o jejich novou interpretaci.

FIVE001

Bloudění v pěti prostorech

V Domě pánů z Kunštátu právě probíhá výstava s názvem Pět prostorů pro Brno rakouského umělce Hanse Kupelwiesera, která si klade za cíl představit autorovu tvorbu z období posledních deseti let.

Tento sochař získal vazby na brněnské prostředí už v dřívějších letech, např. v roce 2008 se zúčastnil přehlídky Sochy v ulicích. Kupelwieser ve své práci využívá různá média, která mezi sebou kombinuje a propojuje. Dlouhodobě se zabývá tvorbou velkoformátových fotogramů, které vizuálně evokují díla českých umělců, jako jsou Jiří Šigut, Miloš Šejn nebo i starší konceptuální umělci a fotografové. Práce dvou zmiňovaných autorů spadají do období konce 80. a 90. let, a proto mě trochu překvapilo, že Kupelwieserovy vystavené fotogramy vznikly přibližně kolem roku 2010. Schází mi kritický odstup od používaného média. Velkoformátové fotoobrazy působí sebevědomým dojmem, ale ani v náznaku nereflektují fakt, že jde v podstatě o klasický způsob využití světlocitlivého fotografického materiálu.

Jedním z důležitých témat, která autor ve své tvorbě otevírá, je transformace dvourozměrného obrazu do reliéfu a následně 3D objektu. Reliéfy, které jsou na výstavě představeny, vycházejí z kompozic linií vyobrazených na zmíněných fotogramech, ale „nafukují“ se do podoby hmotných objektů. Mluvit doslova o nafukování je přitom na místě, protože část Kupelwieserovy sochařské tvorby se zabývá fenoménem proměnlivých, amorfních skulptur. K modifikaci tvarů dochází pomocí kompresoru, který umožňuje změnu objemu vzduchu uvnitř objektů (vaků). Jedna z těchto vzduchových soch je k vidění i na aktuální brněnské výstavě.

FIVE0741

Z autorova webového portfolia mě asi nejvíce zaujaly jeho realizace ve veřejném prostoru. Často jde o amorfní kovové objekty, z nichž jeden je trvale instalován u vstupu do Domu pánů z Kunštátu. Podobné pomačkané a deformované „polštáře“ zavěsil na fasádu galerie (Graz, 2004) nebo je volně rozmisťoval ve veřejných parcích (Vídeň, 2013), kde se z uměleckého díla částečně stal městský mobiliář. Tyto sochy bych na základě asociace přirovnal k známým instalacím sestávajícím ze skrumáží plsti od Roberta Morrise nebo k lisovaným a pomačkaným vrakům Cesara, přičemž oba zmíněné příklady pocházejí ze 60. let. Možná právě proto tyto objekty dnes v galerijním prostoru Domu pánů z Kunštátu působí zastarale. Je to trefná ukázka toho, co si neškolený divák představuje pod pojmem současné nebo moderní umění: nesrozumitelné objekty, které postupně a bez jakéhokoli logického zdůvodnění nabývají na tržní hodnotě.

Přemýšlím nad tím, co sochy tohoto typu znamenají v současném kontextu a jak s nimi nakládat v rámci galerijní prezentace. Formální podobu těchto děl vnímám jako vyčerpanou a pevně ukotvenou v předchozích dekádách. Čekal bych, že budou kurátorkou teoreticky uchopená a zasazená v rámci aktuálních sochařských tendencí. Místo toho je výstava koncipována velmi tradičním způsobem a není zde prostor pro kritický odstup nebo polemiku. Celkově výstava působí jako zapouzdřená v přímočarých prezentačních strategiích 90. let. Z pohledu návštěvníka čitelný vstup kurátorky téměř chybí. Výstava není vyloženě ani retrospektivou, ani tematickou přehlídkou určitého typu prací. Kromě volného vymezení (tj. práce, které autor vytvořil v období posledních deseti let) není možné poodhalit kritéria, kterým podléhal výběr konkrétních děl, nebo strukturu členění celého vystaveného celku.

FIVE033

Obecně si myslím, že je cenné konfrontovat starší etablované umělce s nastupujícími autory. Vytvoření mezigeneračního dialogu např. na základě formálních podobností vystavených děl nebo obdobných strategií uplatňovaných v tvorbě může být přínosné pro obě strany. Takové kombinace mohou rozšířit škálu interpretačních možností jak jednotlivých děl, tak celé výstavy.

Způsob, jakým je vídeňský autor v Brně prezentován, podle mého názoru nepřekračuje konvenční formát výstavy. Hlavní důvod spatřuji v nekritickém přístupu kurátorky, která měla příležitost představit publiku tvorbu Hanse Kupelwiesera jako jednu z poloh současné sochařské produkce. Místo toho vznikla přehlídka autonomních artefaktů bez vypravěčské linie vytvořené kurátorem. Výstavu vnímám jako formální gesto neukotvené v kontextu místa prezentace nebo době vzniku.


Hans Kupelwieser / Pět prostorů pro Brno / kurátorka výstavy: Jana Vránová / Dům pánů z Kunštátu / Dům umění města Brna / Brno / 27. 4. – 12. 6. 2016

Foto: Michaela Dvořáková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *