Artalk.cz

TZ: František Kowolowski

František Kowolowski / Teritorium 199 / Galerie Kaple / Valašské Meziříčí / 8. 4. – 29. 5. 2016

4S8A4806

FRANTIŠEK KOWOLOWSKI: TERITORIUM 199

„Trestankyně mají svůj denní řád, který musí s veškerou přesností dodržovat; práce jsou jim rozdělovány podle jejich schopností. Denně mají mši svatou, duchovní čtení, výuku, zpěv duchovních písní, častější přijímání svátostí a přísnou mlčenlivost. Mají hodiny odpočinku, kdy se mohou poveselit, navzájem spolu pohovořit a mohou se také bavit pohybovými hrami. Nikdy však nesmí být ponechány samy nebo bez dozoru a v tomto směru musí být zachována nejpřísnější důslednost. Drobné přestupky vůči poslušnosti nebo proti pravidlům chování musí být ihned se vší vážností vytknuty nebo potrestány, neboť toto je prostředek, jak zabránit větším chybám.“

Z archivu řádu sester sv. Vincence z Pauly, pověřeného správou trestnice ve Valašském Meziříčí

Jsou prostory od počátku zamýšlené jako výstavní, které alespoň domněle naplňují modernistickou představu galerie jako prostoru speciálně segregovaného, v jehož rámci – slovy Briana O´Doherthy – dochází k symbolické anulaci vnější sítě časoprostorových vztahů. A jsou prostory, jež se výstavní funkci adaptovaly teprve časem. Historii takových prostor lze přirozeně dílem zastřít, neutrální bílá krychle z nich však tak jako tak nikdy nebude. Samozřejmě, že i v nich lze vystavovat díla, která se nezpovídají místnímu geniu loci. Ve výsledku je ale určitě lepší tuto lokální predispozici využít a spojit vlastní záměr s účinky konkrétního místa.

Není pochyb o tom, jaký typ prostoru reprezentuje Galerie Kaple. A stejně tak není pochyb, jakou cestu zvolil František Kowolowski. Jeho výstava Teritorium 199 není autistickým výronem umělce. Je tomu spíše naopak, neboť představuje jeden z možných způsobů jak se s daným prostorem vyrovnat, jak s ním komunikovat a podněty, které z této komunikace vzejdou, usadit do obecnějšího rámce vlastní tvorby. Výstava, kterou se zde autor představuje má tak blíže k místně specifické intervenci. A protože se oproti zvyklostem vše podstatné odehrává především na podlaze, je prvním vizuálním stimulem, který divák při vstupu registruje, prostor sám o sobě. Ve vztahu k tématu je tento moment důležitý, neboť naznačuje, do jaké míry ve výchozím konceptu hraje roli sama budova. Divákův vjem se ale radikálně proměňuje v okamžiku, kdy na podlaze zaregistruje první písmena textu. Na půdoryse 199 znaků jsou zde rozprostřeny vybrané výroky Michela Foucaulta z jeho kultovní eseje „Dohlížet a trestat“, pojednávající o vzniku a vývoji instituce vězení. Slova, která je divák nucen číst, v daném prostoru dobře rezonují, protože v době, kdy byla v polovině 19. století na žerotínském zámku zřízena ženská trestnice, sloužila budova dnešní galerie jako vězeňská kaple. Instalace se ale určitě nevyčerpává jen tím, že zúročuje historický kontext. Současný geopolitický vývoj ve světě dává ostentativně najevo, že Foucaultovy myšlenky lze snadno aplikovat i na dnešní společnost. Společnost, jež se v rámci domnělého bezpečí vzdává svých práv a svobod a dobrovolně se nechává spoutat osidly represe stávajícího mocenského aparátu. Ostrůvky vět a souvětí na dlažbě galerie, které podvědomě zabraňují ve volném pohybu, tak mohou symbolicky značit naší pozici. Představují bariéru, která je více myšlená než faktická, stejně jako mentální vězení, do něhož se stále více uzavíráme. Nezbývá tedy než písmena zašlapat do země, nebo je uzřít z jiné perspektivy a nechat je znovu zmizet.

Tomáš Knoflíček

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *