Knihovnička: Mezery v historii

Druhým příspěvkem do rubriky Knihovnička navazuje Marcel Fišer na ten předchozí a představuje sborníky ke konferenci Mezery v historii věnované umění německých výtvarníků na našem území.

Mezery v historii

V českém uměnovědném prostředí ještě není příliš obvyklé umísťovat odborné práce v elektronické podobě na internet, s výjimkou vysokých škol, které mají povinnost publikovat závěrečné práce dánu ze zákona. Přitom je to praktické zejména pro nejrůznější drobnější formáty typu odborných sborníků, primárně určených úzké komunitě insiderů a tudíž vydávaných v nízkých nákladech. Těch dnes v rámci honu na RIVové body vychází více než kdy předtím. Proto mne překvapuje, jak mnoho institucí ještě při chronickém nedostatku financí lpí na drahých tištěných výstupech. Elektronické publikování v režimu open access má navíc další výhody, především snadné dohledávání jak textů samotných, tak i příslušných pasáží, tedy širší a pohodlnější dostupnost, kterou ocení autoři i čtenáři.

My jsme se v Chebu rozhodli, že v případě pravidelné konference Mezery v historii budeme texty publikovat už jen ve sborníku elektronickém, umístěném na platformě Issuu. Najdete je na samostatném webu, přístupném přes výrazný button na home page GAVU. Ale krátce k samotné konferenci. Její název odkazuje k důležité výstavě, která se v roce 1994 jako vůbec první po listopadu 89 synteticky zabývala do té doby tabuizovaným tématem: uměním německých výtvarníků na našem území. Ještě o něco dříve v roce 1992 v GAVU Cheb Wenzelem Hablikem započala dlouhá řada monografických výstav. V roce 2004 ji doplnilo zmíněné sympozium, jehož komisařskou se stala Jana Orlíková-Brabcová. Příspěvky prvních pěti ročníků byly v roce 2010 shrnuty do stejnojmenného tištěného sborníku, ovšem právě v té době bylo sympozium díky zdravotní indispozici paní komisařky na několik let přerušeno. Obnoveno bylo v roce 2012. A protože mezitím se jako další instituce se zájmem o tuto problematiku vyprofilovala Oblastní galerie Liberec, obě galerie se dohodly, že se bude střídavě přesouvat mezi oběma městy. Zatímco liberecká galerie se vždy snaží vydat i tištěnou verzi a publikovat pokud možno všechny příspěvky, které na konferenci zazněly, chebská část se omezila na verzi elektronickou. Zveřejněny jsou jen ty příspěvky, které autoři bez velkých průtahů dodají, k čemuž se je galerie snaží motivovat i honorářem – většinou to bývá zhruba třetina z těch, co na konferenci zazní. Je to logické: řada příspěvků se zabývá tím, na čem autoři právě dělají a co pak v nejbližší době finalizují v nějaké větší publikaci, takže na konferenci často představují rozpracovaná témata. V našem sborníku to platí například o textu rakouského badatele Kurta Ifkovitse, který do českého prostředí po delší době opět uvedl výtvarníka a především světově proslulého loutkaře Richarda Teschnera. Ten u nás nebyl neznámý zejména díky textu Josefa Kroutvora v časopisu Revolver revue. Ifkovits se zde zabýval jeho ranou periodou, která je spjatá s českým prostředím před tím, než odešel do Vídně. Příspěvek na podobné téma pak zanedlouho vyšel jako jedna kapitola velkého katalogu k teschnerově výstavě v Divadelním muzeu ve Vídni (2013 – 2014). Ta měla být původně reprízována i v Praze, nabízela se tehdy GHMP a o monografii vážně uvažovalo nakladatelství Arbor vitae. Nakonec však z celého projektu sešlo, takže příspěvek zůstal zatím jediným českým výstupem pro toho, kdo danou monografii nemá. V dalším ročníku tentokrát už libereckého sympozia se Ifkovits zabýval vztahem Teschnera k médiu knihy. Z množství příspěvků jsem vybral jako příklad právě Teschnera, protože mi jeví jako aktuální téma. Já sám jsem se ho dotkl v rámci spolupráce s chebským sochařem Karlem Wilfertem ml. na výstavě Obrazy Chebu. Wilfert a Teschner po roce 1905 působili jako předseda, respektive místopředseda Verein der deutschen bildenden Künstler in Böhmen, což je důležité seskupení i z pohledu celého českého umění. Jak zmiňuje Nicolas Sawicki, o němž jsem tu mj. referoval minule, ve své m monografii Osmy, právě do tohoto spolku vstoupili němečtí umělci této skupiny po jejím rozpadu, analogicky tomu, když ti čeští usilovali o vstup do českého Mánesa. Přitom tento spolek, který se za Wilfert a Teschnera zřejmě probudil k větší aktivitě, zatím zůstává poněkud stranou pozornosti badatelů, a tím i jedním z bílých míst na mapě výtvarného umění na našem území ve 20. století.

---

Mezery v historii, sborníky k uměleckohistorickému sympoziu věnovanému tvorbě německých a německy hovořících umělců a architektů, působících na území Čech, Moravy a Slezska před rokem 1945, pořadatelé: GAVU Cheb, OG Liberec a Festival Mitte Europa

Ilustrace: Dana Balážová a Šimon Kadlčák