Artalk.cz

This experience was born digital

Jozef Mrva odkrývá ve své recenzi výstavy Virtual modality v pražské Galerii NoD východiska a způsob práce čtyř mladých umělců, jejichž tvorba čerpá z nezměrnosti datového obsahu na internetu a z jejich vlastní zkušenosti konstantní přítomnosti v online prostoru.

V Galerii NoD byla paralelně zahájena rovněž výstava švýcarské umělkyně Isabelle Richner, o níž v jiném příspěvku referuje Tereza Hrušková.

mikyskova-3
Andrea Mikysková

This experience was born digital

V Galerii NoD jsou v rámci programu VIDEO NoD vystavena videa čtyř mladých tvůrců, kteří reprezentují post-internetový proud v současném umění. Jsou jimi Andrea Mikysková (studentka ateliéru Supermédií na VŠUP), Kryštof Ambrůz a Anna Sláma (studenti ateliéru Video na brněnské FaVU) a Ladislav Tejml (student ateliéru Multimédia tamtéž).

Tvůrce lze zařadit k tzv. netizens – generaci, která vyrostla na internetu, umí se na něm pohybovat a dokáže jej sebevědomě reflektovat. Post-internet pak není jen vystoupením klasického net.artu z jeho webového formátu do kamenné galerie, ale také uvědomění si neoddělitelného propletení online a offline prostředí. Tato dualita také ústí v možnost prezentovat jedno dílo v několika verzích – jak online, tak offline, aniž by jeden ze způsobů prezentace působil nepřirozeně. Z tohoto hlediska je zajímavé to, že všechna vystavená díla jsou dostupná na webu. Právě tento fakt přibližuje výstavu k zavedenému formátu vystavování internetového umění, takzvaným Speed Shows. Speed Show je neformální vernisáž, která probíhá v internetových kavárnách, kde se na jeden večer zarezervují všechny počítače a na jejich monitorech jsou prezentována webová díla, případně díla dostupná online. Od Speed Show se ale samozřejmě tato výstava diametrálně liší jak produkcí, tak charakterem děl – až na jednu výjimku se nejedná o interaktivní videa. Přestože jsou všechna volně dostupná na internetu, promítání na velké projekční plochy jim dodává jistou monumentalitu. Nevýhodou prezentace v tomto konkrétním prostoru je ale hluk způsobený provozem baru a nemožnost zhlédnout videa se zvukem.

Pojítkem mezi těmito autory je určitá snaha o aktuálnost, snaha zachytit současnou vizualitu a trend, aniž by trendovost byla vnímána negativně. Snaží se vystihnout náladu doby, do níž však také projektují svoje stavy mysli a pocity – v éře personalizovaného webu 2.0 a sociálních médií živících se emocemi uživatelů se jedná o zcela logický přístup a videa se tedy nejeví jako podbízivá nebo prvoplánová.

Virtual modality_Video NoD_2016_web-6

Největší prostor je na výstavě věnován Andree Mikyskové, jejíž čtyři videa jsou promítána dvěma projektory. Pro její tvorbu jsou charakteristické generativní tendence, používá vizualizace částic, proudění biologických a fyzikálních jevů, které jsou často zasazovány do krajinných scenérií. Těmito kolážemi vytváří subjektivní prostory, nečasové krajiny složené z kvantifikovaných jevů a vibrujících hor. Na rozdíl od ostatních autorů téměř nepoužívá 3D animaci a její videa jsou víceméně plošná. Zároveň v největší míře pracuje s postprodukcí a vizuálními efekty, které se stávají jistým druhem fetiše a určují náladu videí.

Dvojice Anna Sláma a Kryštof Ambrůz se sebejistě pohybuje v současné post-internetové vizualitě, a ač každý z nich přistupuje k digitální animaci jinak, lze v jejich pracích najít styčné body.

Swag kape ze silně postprodukovaných videokoláží ze série SCREENBOY Kryštofa Ambrůze, ve kterých svoji siluetu před počítačem nechává mizet v blyštivých pozadích, heslovitých nápisech, animacích a fotkách z fotobank a artových blogů. Vzniklé koláže tematizují přítomnost na webu, jsou jakýmsi odkazem k surf-pozitivnímu přístupu raného internetu, smíchaným s performativitou typickou pro Martina Kohouta (viz např. série Martin Kohout Watching). Vizualita videí odkazuje na internetové subkultury a mikrožánry jako je Seapunk, Vaporwave či Cloud Rap. V této směsici nejde o originalitu, i když se do jeho videí dostává osobní výpověď: svým způsobem připomínají self-portréty Michala Drozena, a to zejména ve způsobu obklopení se znaky, oblečením a identifikací, či naopak odstupem od konzumní vizuální kultury. Jeho videa tedy tematizují samu příslušnost k post-internetové subkultuře charakterizované přítomností na obrazovce. Proto vnímám pozitivně jejich prezentaci na monitoru namísto promítání projektorem.

slama-4
Anna Sláma

Anna Sláma se vyjadřuje pomocí subtilních 3D animací zobrazujících abstraktní plující předměty. Možná že „předměty“ není přesné označení, spíše by se dalo mluvit o entitách s charakterem jakéhosi mutujícího ledu, protoplasmy, které přesto – nebo právě proto – působí dojmem jisté materiální až haptické blízkosti. Ve velkém formátu tak obzvlášť vyniká jejich skulpturální kvalita, podtržená redukovanou barevností. Na poli 3D animace, kde se obvykle pracuje s konkrétními předměty z databank a usiluje se o hyperrealističnost, se jedná o zcela opačný přístup: tvary a textury jsou abstrahovány a rozpouštěny do cizích, nových forem.

Tradičnějším způsobem pracuje s 3D animací Ladislav Tejml, který ji však využívá spíše jako prostředek pro experimenty s formáty vyprávění. Jeho animace a videofragmenty jsou součástí experimentální stránky Click by click. Jedná se o jakýsi dada-mix animací a found footage videí. Animace mají humorný charakter, jsou složeny z 3D modelů často otexturovaných slavnými obrazy (např. moucha v kombinaci s Da Vinciho malbami) a zasazených do absurdních situací. Nahodilost prvků a znaků je do jisté míry způsobena dostupností digitálních bank s volně stažitelnými 3D modely a fotografiemi. Jejich rekombinováním vytváří Ladislav Tejml dadaisticky laděné situace. Kolážovitost jeho práce je ještě podtržena kombinací těchto komponovaných animací s fragmenty v podobě záběrů na hejna racků či zahradní postřikovač. Vzniklou nesourodost lze však jednoznačně vnímat jako záměr. V tomto ohledu ale prezentace jeho práce v galerii pokulhává, jelikož na rozdíl od webového prohlížeče jsou zde videa přehrávána lineárně. Stránka Click by click totiž funguje jako shuffle, kdy se s každým kliknutím načte jiné video.

Celkově výběr představuje mladou krev současné videotvorby, která recykluje podněty z všudypřítomného internetu a sleduje globální trendy, aniž by jim slepě podléhala. Právě toto přitakání banalitě a nadprodukci obrazů na síti je jednou z charakteristik post-internetu. Ve stále zrychlující se době již nelze doufat v nadčasovost a udržování si nadhledu ve zmatku ubíhajících newsfeedů lze považovat za samostatnou uměleckou strategií.

Virtual modality_Video NoD_2016_web-1

Virtual modality / vystavující umělci: Kryštof Ambrůz, Andrea Mikysková, Anna Sláma, Ladislav Tejml / kurátorka výstavy: Veronika Zajačiková / Galerie NoD / VIDEO NoD / Praha / 18. 2. – 13. 3. 2016

Foto: Pavel Kubesa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *