Artalk.cz

TZ: Dominik Lang

Dominik Lang / Haus der Wohnirrtümer (Dům bytových omylů) / kurátorka: Bettina Klein / Galerie Českého centra v Berlíně / Berlín / 12. 4. – 9. 4. 2016

Dominik Lang: Haus der Wohnirrtümer / Dům bytových omylů

kurátorka: Bettina Klein

12. února – 9. dubna 2016

Český umělec Dominik Lang se dostal do povědomí mezinárodního publika především skrze svoji instalaci Spící město pro 54. Bienále současného umění v Benátkách (2011) a výstavu Expanded Anxiety (2013), která se konala ve vídeňském pavilonu Secese. Zatímco Spící město simulovalo prostředí uměleckého ateliéru, ve kterém Lang oživil krajinu z nábytku a vitrín sochami svého otce, v roce 1996 zesnulého sochaře Jiřího Langa, odkazovala výstava v pavilonu Secese na dílo českého kubisty Otto Gutfreunda.

Lang ve svém díle opakovaně zpochybňuje výrobní mechanismy a způsoby recepce uměleckých děl, přičemž přihlíží k aktuálním a historickým politickým okolnostem. Fragmenty, readymades a jejich kontextualizace skrze různé formy vystavování a výstavní architektury jsou centrálním momentem Langovy sochařské tvorby.

Ve své výstavě Haus der Wohnirrtümer / Dům bytových omylů v Galerii Českého centra v Berlíně se Lang zabývá skrytými tvůrčími elementy a funkčními prostory budovy velvyslanectví, která byla mezi lety 1974 a 1978 postavena manžely Věrou a Vladimírem Machoninovými (otevřena 1979). Kromě toho se odvolává na podobnou stavbu manželů Machoninových, na DBK (Dům bytové kultury) v Praze, která byla s odkazem na ekonomické nedostatky v osmdesátých letech žertem přezdívaná Dům bytových katastrof.

Architektura výstavy je založena na fiktivním, přísně geometrickém půdorysu, který je pomocí dělících stěn a sochařských elementů vepsán do komplikované struktury galerijního prostoru. Půlkruhový, na místě zhotovený sádrový paravan cituje v budově již existující sloupy z pohledového betonu a je zároveň volně stojící plastikou v prostoru, stejně jako funkčním architektonickým elementem; za ním schované rýsovací prkno odkazuje na plánovací a poradenskou kancelář, která byla tehdy v pražském Domu bytové kultury zřízena pro zákazníky. V průběhu výstavy bude dočasná plánovací skupina dodávat nápady na návrhy, které spolupracovníci Českého centra zhotoví v podobě šablon, modelů a skic a které budou metaforicky odkazovat „bytové omyly“ v minulosti i současnosti.

Dvě práce vyrobené pro DBK, gobelín od Alice Kuchařové a dřevěný reliéf od Václava Markupa, které v současnosti ve stále jako nákupním středisku fungující budově již nejsou k vidění, se staly součástí instalace, stejně tak jako několik kusů nábytku z budovy berlínského velvyslanectví a dva sádrové reliéfy od Jiřího Langa. Reliéfy Langova otce jsou instalovány na fragmentech zdí, které v nás vyvolávají dojem, jakoby byly spolu s reliéfem odněkud vyříznuty. Reliéf Spící město ukazuje spící ženský akt na pozadí výškového domu a propůjčil název již zmiňované Langově instalaci na benátském Bienále.

V Domě bytových omylů je narušována obvyklá výstavní logika: umělecká díla jsou buď poschovávána za provizorními zdmi, jakoby byla určena do skladu, nebo jsou rozmontována a prezentovány jsou jejich jednotlivé součásti. Sdílí stejný osud jako mnohá umělecká díla, která vznikla v sedmdesátých a osmdesátých letech jako státní zakázka a která jsou v dnešní době polozapomenutá (jako např. motiv na pozvánce, reliéf od Adrieny Šimotové, který je ukryt za nábytkem v prostoru před výtahy v ČC). V prosklené části galerie vznikla intimní bytová situace s dekorativním nábytkem z budovy, je orientovaná do ulice. Brána vedoucí k sousednímu parkovišti ambasády, která se při příjezdu a výjezdu vozidel náhodně otevírá a zavírá, podporuje dojem hermeticky uzavřeného, kontrolovaného a přesto exponovaného prostoru.

Dominik Lang (*1980) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a vede sochařský ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. 2013 vyhrál Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce. 2015 získal stipendium na pobyt v Berlíně od Akademie umění v Berlíně.

Výstavy (výběr): Dominik Lang, MUMA, Monash University, Melbourne, Austrálie (2015); Čekárna, Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha (2014); Humble Objects, Kunsthaus Dresden – městská galerie současného umění, Drážďany (2012);  Spící město, Český pavilon na 54. Bienále současného umění v Benátkách 2011; Intense Proximity, La Triennale, Palais de Tokyo, Paříž (2012, skupinová výstava)

Děkujeme Velvyslanectví České republiky za poskytnutí nábytku a řediteli DBK, Ing. M. Velflovi, za zápůjčku prací od Alice Kuchařové a Václava Markupa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *