TS: Štefan Papčo

Štefan Papčo / kurátorka: Silvia Van Espen / tlačová správa: Tereza Jindrová / ZAHORIAN & VAN ESPEN / vernisáž 3. decembra 2015, 18 - 20 hod. / výstava potrvá do 19. februára 2016

Štefan Papčo je zvláštní umělecký úkaz. Zdá se, že se už řadu let věnuje stále témuž. Přitom je ale jeho tvorba výrazově bohatá, významově vrstevnatá a formálně vytříbená. Ústřední témata – hory a horolezectví – se táhnou celým Papčovým dílem jako červená nit, avšak vyznění jednotlivých děl je velmi proměnlivé – ať už s ohledem na médium či konkrétní materiál, nebo vzhledem k subtilnějším rovinám významu.

Tento pozitivní paradox, kdy se autorův zájem soustředí na relativně ohraničený výsek skutečnosti a přitom se mu daří jen nepřešlapovat v kruhu, je umožněný autentickým prožíváním vlastní role umělce a horolezce, které jsou od sebe v důsledku neoddělitelné. Sám Papčo o svém zájmu říká: „Sústredím sa na problematiku súčasných foriem využitia vysokohorského priestoru, a to primárne horolezeckou komunitou, ktorá je charakteristická ochotou dobrovoľne podstúpiť rizikovú situáciu na hranici ohrozenia života. Vďaka tomuto faktu je možné lezeckú societu považovať za skupinu hodnú dlhodobého výskumu.“ To, co ale dává jeho „výzkumu“ specifickou kvalitu, je skutečnost, že on sám je součástí této skupiny, a tudíž operuje s důvěrnou znalostí toho, o čem vypovídá i s rizikem vlastního zaujetí, které nemusí být vždy přenositelné na diváka, a tak se může stát překážkou v přijetí díla. Toto riziko se ale Papčovi daří překonat díky výtvarně přesvědčivé formě.

Druhá Papčova samostatná výstava v ZAHORIAN & VAN ESPEN gallery představuje sochy z cyklu Mohutnosti (2014 - 2015). Název nepochybně evokuje myšlenky Immanuela Kanta, který za hlavní lidské mohutnosti považoval rozum, etiku a estetický soud, a jehož úvahy o estetické kategorii vznešena Papča zjevně velmi ovlivnily. Právě vzhledem ke vznešenu ve vztahu k estetickým kvalitám přírody nabývá slovo mohutnost i význam týkající se velikosti, monumentality.

Název série tak odkazuje nejen obecně ke Kantovi, ale i k charakteru hor, které jsou ve své mohutnosti a nelidském měřítku ztělesněním vznešenosti par excellence.

Názvy jednotlivých soch jsou odvozeny z pojmenování, které horolezci dávají stezkám prvovýstupů. Tato slovní spojení mají podle Papča poetické až sochařské kvality a pracoval s nimi už v minulosti v rámci jednotlivých soch i v „post-minimalistickém“ objektu Arena Reload (2009). Tehdy ho zajímal především psychologický aspekt vybraných názvů, v cyklu Mohutnosti jsou ale jména prvovýstupových cest spojená s konkrétními lezeckými značkami, které k nim patří. Se sémantickou kvalitou těchto abstraktních symbolů Papčo pracoval už v exteriérové instalaci Z Ganku na lúku (2006) nebo v sedmimetrovém „sloupu“ Tatranská architektúra (2013), ale i v řadě menších objektů. Tentokrát se ovšem horolezecké značky staly konstrukčním prvkem ztrácejícím se téměř ve hmotě dalšího materiálu – v silikonu, umělém kameni, skle. Výsledné sochy s identickou výškou a pravoúhlým geometrickým tvaroslovím jsou čistě abstraktní, v některých případech snad dokonce dekorativní. Papčo, který střídá figurativní a stylizovanou ale přesto zobrazivou formu s abstrakcí, se tentokrát možná nejvíce ve své dosavadní tvorbě vychýlil směrem ke druhému pólu. Výsledkem jsou esteticky svébytné sochy, které můžeme vnímat jako autonomní díla bez nutnosti referovat mimo sebe sama. Přesto je v nich tato reference vnitřně stále přítomná – tvoří doslova jejich vnitřní oporu. Každá jednotlivá socha přece vznikla na základě konkrétní lezecké zkušenosti. Papčovi se tedy v tomto cyklu podařilo pro sebe rozvinout nový formální jazyk a přitom zůstat věrný logice své dosavadní tvorby a potvrdil tak úvodem zmíněnou schopnost být konzistentní a přitom experimentovat.

Tereza Jindrová

---

Štefan Papčo (nar. 1983 v Ružomberoku) studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v sochařském ateliéru Jozefa Jankoviče a absolvoval studijní stáže na Facultat de Belles Arts v Barceloně a na Faculdade de Belles Artes v Portu. V letech 2011 a 2013 se zúčastnil výběrových rezidenčních programů pořádaných organizacemi Residency Unlimited a Triangle Arts Association v New Yorku, přičemž zde v roce 2011 získal DAF Grand Prize a Best Open Studio na festivalu Dumbo Arts. Jeho díla jsou zastoupena v řadě prestižních sbírek včetně Slovenské národní galerie v Bratislavě nebo nizozemské Museum Caldic Collectie.