TZ: Moon Art. Současná turecká malba

Václav Stratil, Marek Číhal, Jolana Korbičková / Moon Art. Současná turecká malba / Papírna Plzeň / Plzeň / 18. 10. - 20. 12. 2015

Moon Art. Současná turecká malba

Papírna Plzeň

18.10. – 20. 12. 2015

V době před první světovou válkou, kdy Picasso a Braque sdíleli jeden ateliér v Paříži a kdy „vynalezli“ kubismus, se vzhled jejich obrazů natolik přiblížil, že laik v některých případech stěží rozpozná, zda jde o dílo toho nebo onoho.

Václav Stratil a Marek Číhal se dovedou při tvorbě jeden druhému také velmi přiblížit, avšak jinak než Picasso s Braquem. Zachovávají si svůj individuální styl i některé typické motivy, ovšem ve prospěch společného díla se – na rozdíl od zmíněných avantgardních mistrů – zříkají individuálního autorství. Jejich společné obrazy nepatří více ani jednomu, ani druhému: jsou dílem „nové tvůrčí identity“, kterou umělci pojmenovali Moon Art. Pod touto „značkou“ tvořili Václav s Markem poprvé už v roce 2011 a představili ji na několika výstavách. Aktuálně jsou v mezaninu papírenské kavárny retrospektivně představeny dva z těchto starších obrazů, čímž Moon Art navazuje na své počátky. Jádro výstavy však tvoří série šestnácti zbrusu nových pláten, která za maximálního vypětí obou umělců vznikla pouze týden před začátkem výstavy přímo v Papírně. Ve většině případů jde o plátna velkorysých rozměrů, která konvenují monumentálnímu prostoru sloupové tovární haly. Číhal i Stratil mistrně zacházejí se štětcem, tentokrát si však zvolili rychlejší výrazový prostředek (který současně neumožňuje téměř žádné retuše a odhaluje tak virtuozitu kresby obou autorů) – barvu ve spreji. Zářivost vzniklých obrazů je působivá a Marek s Vaškem dokazují, že i skrze redukci mohou dosáhnout silného výrazu.

Hostem Moon Artu je mladá umělkyně, Jolana Korbičková, která stejně jako Číhal studovala u Stratila v jeho brněnském ateliéru na FaVU. Jolana vystavuje sérii kreseb pastelem, které jsou na rozdíl od transparentních posprejovaných pláten velmi hutné, zároveň si s nimi ale nezadají co do svítivosti a intenzity barev. Malý formát sofistikovaně instalovaných kreseb kontrastuje s velikostí okolního prostoru i moonartovských pláten, a tak přivádí diváka při prohlídce výstavy k určitému zvolnění a k o něco intimnějšímu prožitku uměleckého díla.

Jednoduše řečeno: výstava Moon Art. Současná turecká malba je v první řadě o malířských a kreslířských dovednostech těchto tří tvůrců, o radosti z barvy a o energii do obrazu vložené. Je ale snad přeci jen na místě vysvětlit i význam podtitulu výstavy. Spojení „současná turecká malba“ je na jednu stranu žertovné, až ironické a vlastně vzniklo téměř náhodou. Na druhou stranu nás ale odkazuje k hlubším významovým vrstvám a k pozadí vzniku tohoto projektu.

Marek a kurátorka této výstavy letos na jaře navštívili s přáteli Istanbul a během prohlídky zdejšího Muzea moderního umění diskutovali o plánech a nápadech pro Papírnu. Tehdy poprvé padl navrhovaný název. Shodou okolností během minulého akademického roku docházel do Stratilova Ateliéru intermédií stážista z Turecka. A právě téma „současná turecká malba“ zvolil pedagog jako semestrální zadání pro všechny studenty. Vzhledem k absurditě takového zadání není divu, že ho většina studentů nakonec víceméně sabotovala. Tentýž letní semestr strávila Jolana naopak studiem v Turecku. Pořídila si místní olejové pastely a tvořila vrstvené kresby, k jejichž výsledné podobě dopomohlo sálající turecké slunce...

Je to tedy právě ona „turecká zkušenost“, co všechny zúčastněné v podstatě předurčilo pro tuto konkrétní výstavu. Jolaniny kresby jsou turecké par excellence – vždyť v Turecku a z tamních materiálů vznikly. Obrazy Václava s Markem se zase do Turecka obrací svými motivy – stratilovská liška prochází mezi mešitami a číhalovské zátiší najednou evokuje momentku z bazaaru.

Existuje ale skutečně nějaká současná malba v samotném Turecku? Z vlastní zkušenosti jsme se shodli, že jsme se s něčím takovým nesetkali. Musí tedy „současnou tureckou malbu“ vytvářet čeští umělci? A potřebuje vůbec dnešní Turecko vlastní malbu, která by odpovídala západnímu vkusu? Tyto otázky už začínají hrát na poněkud vážnější strunu, která je na výstavě sice nenápadně, ale přece přítomná. V Evropském hlavním městě kultury chceme divákům jemně naznačit, že nemusí být úplně smysluplné přenášet naše evropská očekávání a měřítka na odlišné kultury. Možná, že většina obyvatel Turecka, které je převážně muslimské, nijak nestojí o to mít „současnou malbu“. Možná, že z hlediska současného umění dokonce Turecko až na výjimky poněkud pokulhává. Za to je však před zbytkem Evropy výrazně napřed, když jde o přijímání lidí, kteří hledají nový domov a světlejší zítřky. A to není málo.

Záleží už na každém divákovi, jestli bude výstavu Moon Art. Současná turecká malba vychutnávat čistě esteticky, nebo ho výjevy z cizích krajů povedou třeba k úvahám o současném světě kolem nás. Ať tak či tak, nechte si měsíc svítit na cestu!

Tereza Jindrová, kurátorka