Artalk.cz

Trafačka chytá nový dech

Prosby příznivců bývalé Trafačky byly vyslyšeny a tak se v pátek 13. září otevřely dveře staré poštovní pobočky v Příčné ulici, kde našla galerie svůj nový tvůrčí prostor. Prvním prezentovaným umělcem se stal Jiří Petrbok, jehož výstavu můžete navštívit do 15. října.

trafo

Od posledního výdechu vysočanské Trafačky uběhla již slušná řádka dní a emocionální rozruch ze strany veřejnosti pomalu, ale jistě přešel v tiché vyčkávání. To se ovšem nedá říci o organizační sekci galerie, která nepřestávala poptávat nové potencionální prostory. V nedávné době se díky přívětivé nabídce spřáteleného Pepe/labu objevila možnost nových vyhovujících prostor staré poštovní pobočky nedaleko Karlova náměstí, což vedení Trafačky přijalo. Zázemí galerie a tvůrčí ateliéry byly díky dispozicím nových prostor odděleny a residenti našli pole působení v bývalé továrně na hodinová sklíčka v Nuslích, touto fragmentací se ovšem koncept projektu nikterak nemění.

Galerie se chystá kromě výstavních aktivit orientovat i na publikační činnost, v následujících měsících letošního roku se odehrají další výstavy a s nimi spojené křty nových katalogů a knih (kniha Přirozeně fotografa Karla Nováka, katalog Michala Cimaly pod názvem Extaze a výroční zpráva s knihou Trafology mapující devítiletou spolupráci hlavních členů Trafačky). V návaznosti na nedávný expoziční projekt bývalých residentů v Londýně je na konec října plánovaná skupinová výstava The Prague Connection ve složení Jan Kaláb, Jakub Nepraš, Michal Cimala, Nick Kuszyk, Mason Saltarrelli a Lance de Los Reyes. Trafačka zůstává věrná svým zásadám i tvůrcům a tak se, mimo zahraničních autorů, stále orientuje směrem k lokálním streetarterům, writerům a dalším umělcům vycházejících z tohoto prostředí. K základní kurátorské sekci sestavené z residentů a organizační sféry se na programu teoreticky podílí Otto M. Urban a Petr Vaňous, se kterými za dlouhá léta působení navázala Trafačka přátelské vztahy.

Pro zahájení a oslavu nové etapy Trafačky snad nemohl být zvolen příhodnější umělec než Jiří Petrbok. Jeho nekonvenční přístup k tvorbě, využívající současných tendencí a strategií, bezchybně vystihuje kurátorské zaměření galerie (které si za léta své existence udržuje stále stejnou tvář) a zároveň svým sarkasmem a nenuceností odlehčuje až slavnostní nádech celé situace. Často možná příliš doslovná citace díla bratrů Chapmanových, s jejichž tvorbou autor apropriační technikou pracuje již několik let, tvoří jasnou, pevnou linii. Díky podobným strategiím se cesta Chapmanových s Petrbokovou fyzicky propojila a v současné době se rozvíjí zajímavá spolupráce na jednom z jejich uměleckých portfolií.

Z hlediska obsahu však nemluvíme o slepých citacích a automaticky využívaných vazbách – objevují se zde metafory a symboly otevírající zcela nové interpretační můstky. Diskutovaná témata současné společnosti (konzum, pop kultura, hranice intimity) prolíná věčnými motivy náboženství, rodiny, života a smrti, aby tak autor docílil obsahu i formy blízké více či méně zainteresovanému současnému divákovi. Shluky kreseb stejného formátu představují jednotlivé cykly propojené jako příběh jasnou a nosnou linií, fungují ovšem i jako samostatné útvary freskovitého charakteru využívající síly základních znaků a symbolů dnešní společnosti. Petrbok pracuje s obrazem jako s potencionální částí trojrozměrného objektu posazeného do polohy sémiotického základu.

Součástí výstavy je taktéž kompozice tvořená z nově vzniklých bíle přebalených knih (dokončených autorovým zásahem) zaznamenávajících kontinuální vývoj Jiřího tvorby. Díky přátelské spolupráci s Dinosem Chapmanem obsahuje spis i téměř patnáctistránkový příběh literárně sestavený britským tvůrcem, jehož hlavním hrdinou je právě Jiří Petrbok.

S novým prostorem přichází i mnoho zajímavých možností, výzev a především místa pro znovuupevnění tradice neortodoxního kurátorského projevu, který se za léta působení Trafo kolektivu stal jednou z nepostradatelných složek pražské scény. Z hlediska přístupu k výběru prezentovaných a podporovaných umělců nespadá Trafogalerie do žádného širšího specifikovatelného okruhu a tak utváří svéráznou linii nepostradatelnou pro další vývoj nových tvůrčích generací. Trafačka zkrátka cítí, že i cesta může být cíl.

____________________________________________________________

Jiří Petrbok: Forever! / kurátor: Otto M. Urban / Trafo gallery / Praha / 11. 9. – 15. 10. 2015

____________________________________________________________

foto: archiv Trafo gallery

Komentáře

    • viktorie valocká

    Trafačku vede nějaký anonym ? „což vedení Trafačky přijalo“ „se kterými za dlouhá léta působení navázala Trafačka přátelské vztahy“ „Trafačka zkrátka cítí, že i cesta může být cíl“ Nevíte prosím kdo je to ten Trafo kolektiv? Na stránkách je pouze Blanka Čermáková (Blanka Čermáková, koordinátorka Trafačky, ředitelka Trafo galerie), což by odpovídalo i výběru umělců ( její známí a přátelé ). Podle mě by jste v recenzi mohla zmínit její jméno když tam tak oslavujete její dlouholeté kurátorské působení. Jakou ale má vizi ? „tradice neortodoxního kurátorského projevu, který se za léta působení Trafo kolektivu stal jednou z nepostradatelných složek pražské scény“ ? Píšete, že se orientuje směrem k lokálním streetarterům, writerům a dalším umělcům vycházejících z tohoto prostředí. K tomu už nemám co říct , streetart už je za zenitem na ulici, natož v galerii, každý kdo se o to víc zajímá ví že streetart a graffiti do galerie nepatří , ztrací tím energii a stává se tím co dělá jmenovaný Kaláb. Vidím problém právě v tom, že jak píšete, kurátorské vedení si za léta své existence udržuje stále stejnou tvář. Akorát že tam žádná tvář není.

      • Barbora Čápová

      Dobrý den,
      Ano, to máte jistě pravdu, Blanku Čermákovou jsem měla jmenovitě zmínit, nicméně myslím, že zde není na místě jmenovat všechny členy kurátorské sekce, jejíž složení se dle jednotlivých projektů formuje, přetváří a poměr zásluh je vždy zcela jiný. Zároveň si dovolím říci, že tvrzení “ streetart už je za zenitem na ulici, natož v galerii, každý kdo se o to víc zajímá ví že streetart a graffiti do galerie nepatří“ je dle mého pohledu opravdu nadnesené, tuto problematiku jistě nelze uzavřít takto jednou větou a zásluhy Trafo kolektivu v rámci pražské galerijní scény a celkového vývoje neortodoxních uměleckých projevů v této lokalitě jsou jednoznačně nezpochybnitelné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *