TMA v pokoji

Projekt žižkovských galerií s názvem Neighbourhood Boogie-Woogie! se nese v duchu přátelských sousedských vztahů galerií 35 m2, City Surfer Office, hunt kastner, Drdova Gallery a Nevan Contempo a představuje vizi výstupu umění z domácího prostředí do místních netradičních prostor v letním čase “galerijních prázdnin”. Návštěvníci tak mohou za uměním zavítat například do obchodu Musictown, growshopu, chovatelských potřeb, cukrárny, pohřební služby, nebo do hotelu City Lounge Hotel.

 

Právě v jednom pokoji tohoto hotelu zinscenovala 26. června pražská skupina TMA (Terezie Štindlová, Marie Štindlová a Adéla Korbičková) svůj happening. Pro první den této akce vytvořily umělkyně pokojovou scénu, čímž návštěvníka postavily do komorní situace - při vstupu do předsíně pokoje byl nucen se zastavit a sledovat děj představení. V ložnici na posteli seděl "neskutečně smutný" člověk se svěšenou hlavou. Naléval si kořalku z karafy, poté postával před televizí a bez zájmu přepínal kanály, na kterých se míhalo zahraniční zpravodajství, jemuž dominovaly záběry ze tří atentátních útoků, které ten den byly ve světě spáchány. Tato souhra okolností prohlubovala desperátní mód situace v pokoji – do inscenace se skrze ni dostávala realita, kterou nelze přehlížet, ale kterou je téměř nemožné emočně pojmout. Volné přepínání kanálu bez toho, aby herec věnoval jakoukoli další pozornost promítanému obrazu i přes sílu faktů, které zde byly prezentovány, vypovídalo o naší ztrátě emoční schopnosti zajímat se o jiné problémy, než ty, které jsou nám vlastní. Muž se v určitém momentu rozhodl televizi vypnout, usadil se zpět na postel zády k divákovi a v italštině si stěžoval - nejspíš na svůj život. Po levém boku se k návštěvníkovi z pootevřených dveří do koupelny dostával zvukový záznam rozhovoru dvou žen, vedený taktéž v italštině. Podle intonace šlo o hádku. Vypadalo to, jakoby tento záznam naznačoval skryté původy aktérova stavu - dozvuky, které znějí v hlavě poté, co už je daná situace uzavřena a je ztracena možnost dále reagovat, ve chvíli, kdy už člověk stojí sám se sebou a musí se se vším vyrovnat.

Pozorovatel stál ve vratké situaci: momentem, kdy vešel do pokoje, spustil scénu, zároveň ho však tíživý pocit narušení soukromé zóny přesvědčoval, že by měl odejít a nechat neznámého o samotě v jeho smutku. Tím vznikla pomyslná hranice mezi scénou a diváky – návštěvníci zůstávali v předsíni, i když průchod nebyl ničím zkomplikován, a do ložnice stejně nevstupovali. Divák se stával součástí inscenace, jelikož on byl spouštěčem děje. Narativita podporovala sdílení pocitu bezbřehosti a bezvýchodnosti z dané situace a tím vytvářela pojítko mezi divákem a hercem. Muži, kterého návštěvník viděl poprvé v životě a který pouze hrál svoji roli, divák rozuměl a soucítil s ním. Ve scéně sice chybělo jasné odůvodnění aktérova stavu, o to větší váhu však dostalo to, co divákům zůstalo skryto, jelikož čtení scény zůstávalo na nich. Skupina TMA tímto dokázala nejen sehrát danou situaci, ale začlenit do ní diváka tak, že na pár minut se stal součástí jejich hry, vtažen do scénáře nejen svojí fyzickou přítomností, ale hlavně mentální a emoční angažovaností přímo do děje. Umístěn do scény měl možnost si do dané situace dosadit svůj vlastní příběh, nebo lépe - ponechat ji otevřenou a nepátrat po záměrně nevyřčených vysvětleních příběhu.

Skupina TMA, založena 14. 1. 2014 v Curychu, využívá ve svých počinech dočasnosti a netrvanlivosti pravidelně. V žižkovské akci použily autorky prvky filmového/zvukového studia, které odkazují ke vzniku scény a přednesly tak absurditu celé filmovosti – člověk se nacházel přímo v záběru, scéně filmu. Zároveň instalace mohla působit, jako byste se octli na „place“ a to díky filmové technice, stativům a dalším vybavením, vše však bylo postavené do surrealisticko-umělecké roviny plakátem na samotný film, který byl pověšen nad televizí.

Výstavy probíhají do 28. 8. 2015 ve výše zmíněných galeriích. Poslední den výstavy proběhne od 17:00 závěrečný večírek.

______________________________________________________________

Markéta Adamcová & Ondřej Petrlík, Hynek Alt, David Böhm & Jiří Franta, Ladislava Gažiová, Krištof Kintera, Markéta Kinterová, Eva Koťátková, Viktor Kopasz, Václav Kopecký, Basim Magdy, Jarmila Mitríková & Dávid Demjanovič, Jiří Thýn, TMA, Tomáš Vaněk, Aleksandra Vajd, Daniel Vlček: Neighbourhood Boogie-Woogie! / Praha / 26. 6. - 28. 8. 2015

Markéta Adamcová | Narozena 1992, studuje atelier Malba 2 Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění. Před nástupem na akademii navštěvovala na Scholastice ateliér Roberta Šalandy a posléze Michala Pěchoučka.V té době pracovala (a chvíli i žila) v Divusu v Bubenské.