Příliš málo Veselého

V díle Petra Veselého se snoubí jeho silné duchovní zaměření, patrné ze způsobu, jakým o své práci mluví on sám, i z toho, jak o ní píšou jiní, se všedností a pevným sepětím s každodenním životem. Výběr z Veselého děl, pocházejících převážně z posledního desetiletí, je prezentován v Galerii Rudolfinum.  

Petr Veselý, Lžíce a víčko, 2009, © Courtesy of the artist

Jako své náměty si Petr Veselý často vybírá banální předměty, které se pro něj stávají prostředkem k poznávání okolního světa skrze jeho ztvárňování v obrazech. Jedním z témat, jež v jeho tvorbě zaznívají, je domov jako místo, které není možné jednoduše definovat, ale které je vytvářeno až naším prožitkem. Jak se prázdný byt nebo dům stává naším domovem? Co odlišuje obyčejný nalezený předmět od předmětu, který každodenně používáme? Petr Veselý přistupuje k objektům jako ke konkrétním jednotlivostem a vědom si způsobu, jakým pro nás nabývají na významu prostřednictvím používání i opotřebovávání, je opakovaně a citlivě zkoumá, jakoby v nich hledal právě onu skrytou hodnotu, která není viditelná na první pohled.

Petr Veselý vystudoval malbu, kromě ní se ale věnuje i vytváření objektů a instalací, kterými se do jeho díla dostává třetí rozměr. Zvláště v kresbách, v nichž často pracuje s psaným slovem, se pak projevuje další tvůrčí oblast, ve které se realizuje, a tou je poezie (v loňském roce mu vyšla básnická sbírka Jundrov). Veselého tvorba rozhodně není jásavě radostná, napříč používanými médii z ní ale zaznívá určité uspokojení z prostého bytí na světě, z možnosti věnovat intenzivní pozornost stále stejným dveřím, stěně či obrazu. V rozhovoru s Tizianem Cadalorym, který je zařazený do doprovodných tiskových materiálů k výstavě, Veselý odkazuje k Miroslavu Petříčkovi a cituje v souvislosti s vlastní tvorbou jeho větu: “Je to vskutku jako uvidět.” Pro Veselého je umění právě formou nového vidění, které umožňuje poznávat svět.

Petr Veselý, Odpočinek, Trojice, 2010-13, © Soukromá sbírka

Důležitým principem v díle Petra Veselého je zjednodušování zobrazovaného, intenzivní extrakce, která vede ke zhuštěnému prožitku. Tento proces není ale prvoplánově přímočarý. Zatímco na jedné straně sahá Veselý po čemsi velice konkrétním, na druhém konci dochází k zvláštnímu typu zobecnění, které neústí do neutrálního pojmu, ale do oblasti sdílené, niterné a emocemi prodchnuté zkušenosti. Zdá se, že Petr Nedoma se při koncipování Veselého výstavy pro prostor malé galerie v Galerii Rudolfinum snažil použít něco ze základního principu extrakce, se kterým Veselý tak umně pracuje. Zatímco však u Petra Veselého vede tento způsob práce ke kondenzaci a akcentaci významů, v rámci expozice bohužel prezentované dílo spíše redukuje a oklešťuje.

Obrazy i objekty Petra Veselého působí ve své lehkosti jako jakési poznámky zaznamenávající výsledky jeho pozorování. Jako takové by dle mého vynikly lépe ve větším nahuštění a chaotičtějším uspořádání, prezentované spíše jako nakupené fragmenty. Pevně vymezený a poměrně velkorysý prostor přiřazený každému obrazu na zdi malé galerie z nich vytváří spíš nezávislé solitéry. Myslím však, že bližší kontakt mezi díly, nebo jejich strukturování do menších celků, by bylo pro tento sám o sobě poněkud okázalý výstavní prostor vhodnější a umožnilo by více vyniknout onomu pevnému sepětí Veselého děl se životem a každodenností.

Petr Veselý, Ložnice podle J. Š., 2005, © Courtesy of the artist

Kromě prostorového řešení se na výsledném dojmu podílí samozřejmě především výběr Veselého prací. Petr Nedoma do expozice zařadil takřka jen malby, největší část z nich pak pochází ze série Pokoje / Stropy / Dveře. Je pochopitelné, že omezený prostor s sebou přináší omezené možnosti, a cílem této recenze jistě není hodnotit fakt, že jedním z úkolů kurátora je volit, co se do expozice dostane a co ne. Za problematické však považuji, že výběr není na výstavě nijak komentován a sám o sobě není natolik přehledný, aby z něj návštěvník dokázal poznat, co konkrétně jím chtěl kurátor v umělcově tvorbě zdůraznit. Absence komentáře i instalační řešení vzbuzuje dojem jakési malé retrospektivy, což je ale kategorie, ve které tato výstava vzhledem k výše uvedeným okolnostem velmi těžko obstojí a výsledek působí spíš nahodile.

V menším prostoru, který by jasněji dával najevo, že se jedná více o kurátorskou interpretaci, a zároveň by expozici zhutnil, by snad výstava fungovala lépe. V tomto případě se však jen obtížně mohu ubránit pocitu, že toho v Rudolfinu příliš mnoho chybí a Veselého dílo je zde tak probrané a vyčištěné, až se v něm do velké míry ztrácí neúnavný hledačský charakter, který je pro něj typický. Na výstavě Anděl, stín můžeme vidět celou řadu skvělých obrazů, což bude ostatně nakonec spoustě diváků stačit. Mně osobně se však zdá, že vzhledem k výjimečné osobnosti Petra Veselého (a bohatosti jeho díla), schopnostem Petra Nedomy i možnostem Galerie Rudolfinum je to trochu málo.

______________________________________________________________

Petr Veselý: Anděl, stín / kurátor: Petr Nedoma / Galerie Rudolfinum / Praha / 30. 4. – 12. 7. 2015

______________________________________________________________

foto: archiv Galerie Rudolfinum