Laboratoř vizuality

Galerie Svit hostí výstavu Matěje Smetany nazvanou příznačně Mechanik. Příznačně proto, že pátráme-li po informacích o autorovi, právě pojmy jako mechanika, věda či objevování se se Smetanovým jménem spojují nejčastěji.

Smetana pracuje jako nadšený amatérský vědec – ve svých instalacích, videích či objektech zkoumá fenomény či principy vnějšího světa, jež jej fascinují; vytváří modely, rozkládá mechanické jevy na jednotlivé elementy a sekvence, nahlíží věci z různých úhlů a hledá nové pohledy. Ve světě přírodních věd připomíná badatele, který se na vlastní pěst pokouší objasnit jeho zákonitosti neohlížeje se na to, zda je již neobjevil někdo jiný před ním. Matěj Smetana využívá známé vzorce k jejich přepisu do jazyka stejně univerzálního, bezčasého a abstraktního – do jazyka umění. Podobně jako lidský mozek dekóduje obraz pomocí čoček, tak Smetana převádí pomocí různých médií estetickou stránku symbolů či vzorců. Ne však jejich prvoplánovým přenosem do dvoj či trojdimenzionálního prostoru, ale jejich myšlenkovou vizualizací.

K dílům Matěje Smetany můžeme přistupovat různě. Za jednotlivými artefakty lze hledat jejich klíč ve světě vědy či techniky, lze se snažit s podobným amatérským entuziasmem pochopit, z čeho dílo vzniklo, o čem je a jak funguje. Nebo vzít prostě na vědomí fakt, že věda někde na jeho pozadí je a vnímat artefakty samotné, tak jak jsou – jako čistá, mnohdy až minimalistická umělecká díla s vlastní výpovědní hodnotou. Jako příklad můžeme uvést Smetanovo video Mechanical principles. Animace transformuje původní filmový snímek Ralpha Steinera z 30. let minulého století, zobrazující různé mechanické převody kruhového pohybu do rychle se střídajících černobílých sekvencí. Střih je tak rychlý, že se divák musí na rozpoznání jednotlivé fáze hodně soustředit, jinak mu splyne téměř v jedno. Jednotlivé součástky ztrácejí svůj technický charakter a stávají se jakousi „mechanickou abstrakcí“, nezávislou na jejich funkci či technických parametrech.

Smetanovy artefakty jsou krásně nefunkční a funkčně krásné, ať už se jedná o architektonické prvky jako nikam nevedoucí schodiště umístěné do prostoru, či nástěnné hodiny, jejichž ručičky jsou prodlouženy tak, že tvoří hvězdu, v níž je element času přítomen pouze v jejich pohybu.

Čas, pohyb a přeměna ve vzájemné síti souřadnic jsou určujícími body Smetanových děl. Ať už fotograficky zachycuje kresby či stroboskopicky střídá animované scény, Smetana pracuje s časem jako tekutou veličinou, přizpůsobenou umělecké invenci. Čas je tekutý; přesně rozfázovaný mechanickými pohyby strojů či zmrazený v nekonečnu možnostmi fraktálových struktur. Podobně jako nekonečné a obvykle i nepředstavitelné matematické a fyzikální jevy i univerzum umění má nespočet dimenzí.

Klíčem ke Smetanovým dílům je proces – proces objevování, analýzy, porozumění, posunu i samotného tvoření. Pro diváka pak postup interpretace. Proces per se, jenž je možná důležitější než výsledné dílo.

__________________________________________________________

Matěj Smetana: Mechanik / SVIT Praha / Praha / 8. 6 . - 11. 7. 2015

__________________________________________________________

foto: Tomáš Souček a SVIT