Výstava Dvouhlavý životopisec je super!

Tak nazývám a zároveň otevírám i uzavírám recenzi na výstavu Evy Koťátkové, která je k vidění do 27. května v Prádelně Bohnice.

Nemyslím si, že psát obsáhlé recenze má valný smysl; hlavním úkolem recenzenta je předat informace jasnou a stručnou formou.

Stejně tak důležité ale je, když se recenzent příležitostně pokusí vzbudit zájem veřejnosti a rozdmýchá diskuzi k tématu, o kterém zrovna píše. I když jsem se rozhodla recenze nepsat, hlodá ve mně zvědavost, jak a kde má tento text své místo… Jak má vypadat, aby dokázal tříbit a bystřit myšlenky, pilovat názory a hledal a otevíral témata, o kterých je třeba psát.

Výstava Dvouhlavý životopisec a muzeum představ ukazuje umění, které vznikalo v psychiatrických léčebnách a dílnách. Otevírá pohled pacientů na svět kolem nich, ale i opětovné pohledy těch, kteří je sledují a za pacienty označují. Ptá se po roli životopisu v díle a v životě. Dívá se na člověka, který sám svůj životopis píše – jednoduše tím, že žije, a zároveň toho, kdo jej při tom posuzuje a diagnostikuje.

Polykač kamení, šička, konstruktér leteckých strojů, nezastavitelný střihač knih: příběhy bláznů, které Eva Koťátková na výstavě rekonstruuje. Těla dělená na části, mozky řazené do normativní mřížky: to jsou obrazy, které tu uvidíte.

— Dobrý den, kudy se prosím dostanu do Prádelny? Já nemám moc orientační smysl a vždycky tam jdu hroznou oklikou.

— To já nevím, já jsem z pavilonu 30. Ten vím, kde je... Ale prádelna, to bude asi někde vzadu… A slečno, nemáte, prosím, cigaretu?

— Ne, nemám, nekouřím.

Děs, chlad, studená zatuchlá místnost, stěny pokryté kachličkami, zažloutlá umyvadla a trubky, které trčí ze stěn jako hlavy tlustých červů. Obludný vyklizený prostor bývalé prádelny nalezl svůj nový smysl v plnění se uměním. Současná výstava míchá vnější a vnitřní obrazy - části chorobopisů, geniální vynálezy, zápisy ze soudních procesů, nákresy, přesné popisy strojů, záznamy o fungování světa s instalacemi Evy Koťátkové. I když je tato výstavní směs přesycená pozoruhodnostmi, návštěvníkovy myšlenky samy plynou někam daleko za zdi výstavy, do samotné léčebny.

Co se asi tady mohlo odehrávat a stále odehrává? Co je pavilon 30? Když už za mnou šel až sem, bude sedět na té lavičce a pozorovat mě oknem, jak to teď dělá, nebo sem za mnou přijde a bude se mě na něco ptát?

Eva Koťátková hraje taktickou hru s dobře zvolenou a bezchybně provedenou strategií. Směs podivnosti, fascinace a nezařaditelnosti, se kterou dlouhodobě pracuje, se stává v prostoru této výstavy nepřenosnou zkušeností. Eva Koťátková zde vyzdvihuje roli minoritních světů a paralelních vnímání, popisuje pohledy, které narušují běžný přístup a ověřené cesty myšlení. Kombinuje posedlost, schizofrenii, deprese a mánie, aby je doplnila svými osvědčenými postupy a instalacemi. Ty vedle ostatních vystavených děl divák vnímá jen jako funkční doplněk a instalační prvek, který však neodvádí pozornost. Strategií Evy Koťátkové je zvolit si dobrý prostor. Ten sám o sobě dokáže to, co je na výstavě podstatné: narušuje pomyslnou mřížku a ohraničení výstavy; otevírá ji všem okolním podnětům a situacím. To, co je v bohnické Prádelně důležité, nejsou svařené objekty nebo jednotlivé návody a nákresy pacientů, ale strach a úzkost, která diváka naplní, když o nich začne v tomto prostředí přemýšlet.

Psát tuto recenzi má smysl, přestože pouze přibližuje výstavu, jejíž téma nezanikne tím, že se svěsí práce pacientů ze stěn a Eva Koťátková převeze své objekty na další místo. Vznikla tu situace „tady a teď“, nereprodukovatelná a přenositelná pouze i s celou léčebnou, každým pacientem, okolními Bohnicemi i s Prahou.

— Asi by stálo za to text teď přepsat; dovolit si v recenzi rozvést složitější úvahy a myšlenky, vystavět chytrý koncept, nebát se divokých metafor, míň pochybovat o smyslu recenzí a víc je snad i psát.

______________________________________________________________

Eva Koťátková: Dvouhlavý životopisec a muzeum představ / kurátorka: Zuzana Jakalová / Prádelna Bohnice / Praha / 7. 4. – 27. 5. 2015

______________________________________________________________

foto: Silvie Šeborová

Barbora Ševčíková | Narozena 1989, vystudovala Katedru teorie a dějin umění na UMPRUM.