TZ: Temný příběh realismu Hippolyt Soběslav Pinkas – Modlitba za oběšence, 1861

Temný příběh realismu Hippolyt Soběslav Pinkas – Modlitba za oběšence, 1861 / AJG: Wortnerův dům / České Budějovice / 5. 3. - 5. 4. 2015

Temný příběh realismu Hippolyt Soběslav Pinkas – Modlitba za oběšence, 1861

Wortnerův dům AJG, České Budějovice

5. března – 5. dubna 2015

Modlitba za oběšence je dlouho nezvěstným a tajemným dílem, které se počátkem roku 2015 podařilo díky vydatné podpoře Jihočeského kraje získat do fondů Alšovy jihočeské galerie. Jedná se jednoznačně o nevšední akvizici, která by zazářila v kterékoliv prestižní galerii. Autorka doprovodné publikace Kristýna Brožová rozkrývá s neobyčejnou erudicí pozadí strašidelného příběhu, jehož hlavními protagonisty jsou dva Češi. Jeden jako oběť životních okolností, druhý jako „dokumentarista“ tragické sebevraždy. Námětem i zpracováním obraz dalece přesahuje hranice České republiky. Modlitbu v Paříži namaloval Hippolyt Soběslav Pinkas v letech 1859–1861 pro oficiální pařížský Salon, kde byl vystaven vedle Kytaristy Édouarda Maneta. Sám umělec se pohyboval ve společnosti malířů - realistů (např. Édouard Manet, Jean-François Millet, Camille Corot nebo Gustave Courbet), jejichž legendární díla se již stala součástí etablovaného kánonu. Je to jeden z ojedinělých okamžiků, kdy se český umělec, podobně jako o padesát let později František Kupka, dostal do bezprostřední umělecké špičky, která určovala směr světového umění. Zatímco však všichni znají Snídani v trávě, Olympii anebo Sběračky klasů, zůstává dílo tohoto pražského rodáka stále trochu stranou poznání. A přitom to byl právě Pinkas, kterému se podařilo v Modlitbě za oběšence dosáhnout vrcholu a mezní hranice realismu, jímž se mnozí umělci ani nepřiblížili. Milovníci umění nyní mají jedinečnou šanci spatřit toto skvělé dílo, které bude po dobu šesti týdnů zpřístupněno ve Wortnerově domě ve speciální expozici.

Hippolyt Pinkas se narodil 7. října 1827 do rodiny liberálního právníka Adolfa Marii Pinkase, který byl významnou osobností pražské politické scény. Při biřmování si zvolil jméno Soběslav, které později užíval při signování svých děl. V souladu s rodinnou tradicí se přihlásil na práva a úspěšně absolvoval čtyři roky studia. K závěrečné zkoušce se již nepřihlásil, neboť touha po umění podporovaná soukromými lekcemi kreslení byla silnější. Předtím než začal studovat na pražské akademii, se aktivně zapojil do revolučního dění v roce 1848. V době, kdy byl jeho otec jmenován poslancem říšského sněmu, vytvářel karikatury pro Šotka, přílohu Národních novin vydávaných Karlem Havlíčkem Borovským. Na akademii se zapsal na podzim 1849, ale po necelém roce se rozhodl pokračovat ve studiu v Mnichově. Zde jeho akademické působení netrvalo ani dva měsíce, když přešel do soukromého ateliéru Johanna Baptisty Berdellého. Na jaře 1854 přijel do vysněné Paříže. Záhy se zapsal do soukromé školy Thomase Couturea, kde do roku 1856 studoval společně s Édouardem Manetem. Krajinářské dovednosti si osvojil při pobytu ve vesnici Marlotte, která byla vedle Barbizonu nejvýznamnější malířskou kolonií ve fontainebleauském lese. Pinkas se svým realistickým přístupem ke zobrazení viděného zařadil po bok umělců, jako byli Jean-Baptiste Camille Corot, Théodore Rousseau, Jean-François Millet nebo Gustave Courbet. Poprvé se chystal představit veřejnosti na Salonu 1859, ale jeho obrazy byly odmítnuty. Uspěl teprve o dva roky později s Oběšencem. Do dobré společnosti se dostal i Pinkasův Stařec a smrt vystavený na Salonu odmítnutých v roce 1863 vedle Manetovy Snídaně v trávě nebo Whistlerovy Symfonie v bílé č. 1. Pinkas byl jediným českým umělcem vystavujícím na tomto legendárním Salonu, který nechal pro díla odmítnutá porotou otevřít císař Napoleon III. Po návratu do Prahy v roce 1869 se Pinkas věnoval výuce kreslení na Vyšší dívčí škole, kde se jeho žačkou stala i budoucí malířka Zdenka Braunerová. Zasedal v porotě pro výzdobu Národního divadla a aktivně se účastnil kulturního i politického života, přičemž prosazoval orientaci na Francii. Zemřel 30. prosince 1901 ve věku 74 let. Slavným se stal i Pinkasův vnuk Jiří Voskovec.

Z doprovodné publikace Temný příběh realismu vydané Alšovou jihočeskou galerií při příležitosti získání obrazu.

Kurátor: Adam Hnojil

Odborná spolupráce: Kristýna Brožová

Architektura: Tomáš Svoboda

Grafické zpracování: Pavel Černý

Autorkou doprovodné publikace stejnojmenného názvu je Kristýna Brožová

Termín výstavy:                   5. březen 2015 - 5. duben 2015

Místo konání:                        Wortnerův dům AJG v Českých Budějovicích

Otevírací doba:                     otevřeno denně 09.00–18.00 hodin