Artalk.cz

do 31. 3. 2015 / Call for Papers / Věda a umění: V. sjezd historiků umění

Call for Papers / Věda a umění: V. sjezd historiků umění / UHS / do 31. 3. 2015

Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění, 16.–18. září 2015

Obor dějin umění se od svého ustavení coby samostatné univerzitní disciplíny metodicky profiluje jako obor vědecký a z této perspektivy se také definuje a reflektuje. Jakožto humanitní disciplína, jež se nezabývá obecně platnými univerzálními zákony, nýbrž reflektovanou existencí lidského subjektu a společnosti, však pracuje v rámci svého vědeckého konceptu nutně i interpretačně a jako takový je teoreticky a metodicky otevřený. Současně reaguje na kulturní a společenský historický vývoj včetně vývoje exaktních věd, které zasahují i vlastní oblast jeho zájmu.

K oblasti vědy se vztahuje i historický vývoj samotného umění ať již na základě vlastní podstaty uměleckého díla jakožto myšlenky – konceptu svého druhu, či na základě schopnosti umění vstřebávat a následně interpretovat a transformovat vědecký, případně kvazivědecký obraz světa, respektive využívat vědecké objevy a exploatovat vědecké přístupy svým vlastním způsobem a zaměřením. Z těchto hledisek byly k tématu věda a umění formulovány okruhy jednotlivých sekcí.

Návrhy svých příspěvků do vybraných sekcí zasílejte spolu se stručnou anotací (max. 1 800 znaků), názvem příspěvku a názvem sekce nejpozději do 31. března 2015 na adresu vybor@dejinyumeni.cz nebo poštou na adresu Uměleckohistorická společnost, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., Husova 4, 110 00 Praha 1. Příspěvek je možno zaslat současně i přímo na adresu garanta sekce, do níž je podáván.

Sekce V. sjezdu historiků umění:

1/ Dějiny umění jako věda, „ne-věda“ i „kvazi-věda“
Garant: Jindřich Vybíral
Kontakt: vybiral@vsup.cz
Forma: konferenční (moderovaný sled příspěvků)
Od svého ustavení coby samostatné univerzitní disciplíny usiluje dějepis umění o vědeckou jasnost a pojmovou uchopitelnost zkoumaných fenoménů a problémů, jakož i o jednoznačnost svých interpretací. Jako humanitní disciplína se však neopírá o systematickou, nýbrž dějinnou logiku a také v dalších směrech se svými přístupy odlišuje od metod „exaktních“, tj. přírodních věd. Na rozdíl od jejich explanačního modelu nepostupuje od klasifikace k obecnému zákonu, nýbrž se snaží interpretativními metodami zkoumané jevy uchopit v jejich individuálnosti, jedinečnosti a neopakovatelnosti.
Dějiny umění jako věda mají prostředkovat signifikantní pravdy, avšak které to jsou, nelze stanovit na výlučně objektivních základech. Trvalým rizikem oboru je, že od vědeckých interpretací uměleckých děl bude sklouzávat k hermeneutickému interpretačnímu umění, které získává respekt spíše mimo vědeckou komunitu. Dějiny naší disciplíny právě proto provázejí opakované pokusy o její zvědečtění, o precizování pojmového aparátu, teoretických modelů i metodických přístupů. Zásadní podněty, které při tom dějepis umění přijímá, vycházejí často z kritických diskursů mimo rámec humanitních oborů.
Příspěvky v navržené sekci se budou zabývat ambiciózními pokusy o přiblížení dějepisu umění exaktním vědám, a to v historické perspektivě i v aktuálních diskusích. Pozornost bude věnována úspěšným vědeckým projektům, ale i těm, které v soutěži neuspěly, ne-vědeckým postupům, „nemetodickým předehrám“ a idejím alternativních myslitelů.

2/ Dějiny umění a vědy o mysli dnes
Garant: Ladislav Kesner
Kontakt: lkesner@cultropa.cz
Forma: konferenční (moderovaný sled příspěvků)
Právě před sto lety shrnul Max Dvořák ve své stati O nejnaléhavějších metodických problémech ve výchově k uměleckohistorickému bádání ideu dějin umění jako objektivní historické vědy. Toto pojetí, které dodnes zůstává v jádru sebedefinice dějin umění, předurčilo jejich problematický vztah k disciplínám, jež se zabývají psychickými a mentálními jevy. Navzdory individuálním příkladům plodného transferu mezi psaním o umění a psychologií, psychiatrií či psychoanalýzou zůstávaly dějiny umění v průběhu 20. století pozoruhodně rezistentní a uzavřené vůči těmto oborům. K obtížím vzájemného dialogu přispěla i dlouhá dominance behaviorismu ve vědecké psychologii a naopak silný vliv poststrukturálních teorií orientovaných na sociální konstrukci subjektu a jazyk v umělecké teorii po roce 1970. Předpoklady pro změnu této situace přicházejí v posledních dvaceti letech s radikální proměnou věd o mozku a mysli: vznikem nových disciplín, jako jsou kognitivní a sociální neurovědy, nejnověji i neuroestetika, či dokonce neurokunsthistorie, vznikem nových modelů a teorií mysli, emocí, utváření subjektivity apod., s rozmachem filosofie mysli.
Navrhovaná sekce se proto zaměří na několik klíčových otázek: Jaký je význam nových výzkumů, paradigmat a modelů psychiky pro teorii a dějiny umění? Jaké jsou možnosti a perspektivy kooperace mezi uměleckou historií, teorií a kritikou na straně jedné a vědami o mysli a mozku na straně druhé? Jak nové poznatky aktualizují ideje badatelů jako Aby Warburg, kteří usilovali o určitou formu psychohistorie umění? A především: jak lze tuto novou situaci využít ve vztahu k stále aktuálnímu Dvořákovu axiomu, že v dějinách umění jde o to, „vyvoditi subjektivní a časově podmíněný účin (uměleckého díla) z jeho historické příčiny a proměniti jej tak v historický poznatek“?
Sekce bude otevřena příspěvkům, které se zabývají (i) teoretickými, konceptuálními a filosofickými aspekty této problematiky a vztahují je k reflexím o metodách a cílech disciplíny dějin umění, stejně jako (i) případovými studiemi, jež prezentují konkrétní výzkumné projekty, dokládají možnosti využití modelů, teorií a postupů věd o mysli a mozku při interpretaci výtvarných děl, nebo využití výtvarných děl a/nebo uměleckohistorické erudice ve výzkumech mysli a mozku.

3/ Dějiny umění a tajné vědy
Garant: Marie Rakušanová
Kontakt: marie.rakusanova@gmail.com
Forma: konferenční (moderovaný sled příspěvků)
Sekce by se měla zabývat vztahem dějin umění a tajných věd – esoterických nauk, jako byly hermetismus (alchymie, astrologie, magie), kabala, později theosofie a antroposofie. Téma nabízí širokou škálu námětů
pro uměleckohistorické, ikonografické příkladové studie, ale umožňuje také formulaci šířeji pojatých teoretických konceptů, propojujících uměleckohistorické úvahy s dalšími obory, s filosofií, sémantikou, sémiologií a jazykovědou, s antropologií a religionistikou. Na problematiku výtvarných znaků a forem lze zajímavě aplikovat například okultní teze o magické potenci znaku zpřítomňovat nadpřirozené prototypy, nebo hermetické, novoplatonismem ovlivněné ideje o vztahu makrokosmu a mikrokosmu. Z hlediska rituálního a kultického lze zkoumat celou řadu uměleckých projevů, kladoucích důraz na tvůrčí akt, na mysteriózní roli hybatelského gesta v procesu vzniku díla.

4/ Vědecké objevy a staré umění
Garant: Alena Volrábová
Kontakt: a.volrabova@gmail.com
Forma: konferenční (moderovaný sled příspěvků)
Sekce se zaměří na poznatky zejména exaktních věd, které nějakým způsobem umění ovlivnily, nebo je umění reflektovalo, tedy objevy v oboru geometrie, matematiky, fyziky, astronomie, optiky, medicíny aj. Všechny tyto a ještě další vědní obory ovlivnily vývoj umění jak po jeho technologické stránce, tak po stránce obsahové a ikonografické. Jistým souvislostem už byla dříve věnována pozornost, jako například vliv eukleidovské geometrie na utváření perspektivních konstrukcí, nebo význam optiky pro rozvoj zobrazování a další. V některých případech je vliv vědeckého objevu přímý, mnohdy je však méně zjevný a zprostředkovaný. Na umění měly nepopiratelný vliv i některé historické vědní směry, například alchymie, které dnes již za vědu nejsou pokládány.
V této sekci se očekávají příspěvky zaměřené na umění raného novověku až do konce 18. století, ale vítána jsou i témata ze starších období.

5/ Umělecký výzkum
Garant: Zuzana Štefková
Kontakt: z.stefkova@gmail.com
Forma: konferenční (moderovaný sled příspěvků)
Umění jako výzkum nebo kreativní výzkum patří mezi často skloňované postupy současné umělecké praxe. Umělecké aktivity sdružené tímto pojmem jsou značně různorodé, ale všem je společná transdisciplinarita a rozkročení v prostoru mezi uměním a vědou, respektive vědami, ať už společenskými, nebo exaktními. Tato expanze umění do sféry vědeckého poznávání světa nezůstala bez vlivu na podobu umělecké produkce, ale zároveň otevřela pole pro kritické zhodnocení nároků samotné vědy.
Téma uměleckého výzkumu otevírá řadu dílčích otázek a podtémat: Jak se změnil status umění v rámci uměleckého výzkumu? Kde jsou kořeny jeho dnešní podoby? Jaké metodologické postupy využívají umělci ve svých výzkumech a jaký je jejich přínos? A konečně, co tyto tvůrčí způsoby poznávání světa znamenají pro diskurs vědy jakožto dominantního producenta a držitele „pravdy“ o světě v naší společnosti?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *