TS: Jiří David

Prebytočná hlina z hrobu / Jiří David / kurátorka: Silvia Van Espen / ZAHORIAN&co GALLERY / Bratislava / 20. 2. 2015 o 18h

Prebytočná hlina z hrobu / Jiří David  kurátorka: Silvia Van Espen Vernissage: 20.2. o 18:00 hod Výstava potrvá do 27.3.2015

Silvia Van Espen: . K Slovensku máš blízky vzťah: si profesorom na Akadémii umení v Banskej Bystrici, v Bratislave máš galériu, ktorá ťa zastupuje a ktorá aktuálne prináša tvoju druhú samostatnú výstavu,... sleduješ miestnu výtvarnú scénu?

Jiří David: Ano je pravdou, že slovenskou vizuální scénu soustavně, už od poloviny 80 let, vnímám a respektuji. Znám se tak osobně s mnoha progresívními umělci, teoretiky, dnes už i s galeristy skrze celé generace. Někteří už bohužel ani nežijí, například J.Koller s kterým jsem, zároveň tehdy i s jeho přítelem umělcem P.Ronaiem, vedl písemně (email ještě neexistoval) vzájemné disputace. Zúčastňoval jsem se i různých společných výstav mé generace a nyní sleduji vše i z pozice vysokoškolského pedagoga.

SVE . Si intermediálny umelec, pracuješ s obrazom, fotografiou, videom, známe sú tvoje inštalácie vo verejnom priestore. Na výstave “Prebytočná hlina z hrobu” predstavuješ ukážku niekoľkých najnovších sérií obrazov, ktoré sú sami o sebe veľmi eklektické a nedajú sa priradiť pod “jednu nálepku”. Mohol by si to divákom priblížiť? A ako ty sám vnímaš rozmanitosť svojej tvorby?

JD Hmm, už samotný pojem eklektismus se u nás chápe dost pejorativně, negativně,… (úsměv), ale pokud se mám držet původního významu tohoto pojmu, pak ano, snažím se formálně neustrnout. Pro sdílený obsah tak vždy hledám, nebo spíše čekám na formální jazyk, který by jej (obsah) co nejvýstižněji charakterizoval. Obsah je pro mne takovou ponornou řekou (snad jakousi tělesnou tekutinou) a forma ji občas vyvede na denní světlo a pak zase na čas zmizí, ale pořád tam je, někde dole (uvnitř) přítomna a proudí. Na současné výstavě v ZAHORIAN&co GALLERY jsou to právě takové její denní záblesky. Popisovat je by znamenalo jejich vizuální ztrátu. Musí se prožívat z očí do očí, fyzicky vnímat jejich přítomnost. Osobně se vždy snažím hledat smysl, který tu je latentně přítomen a my pak pro něj, nikdy ne naopak. Smysl je tak celý zde, ale právě jen tehdy a pouze tehdy, když jakožto celý ve své plnosti zároveň uniká.

SVE . “Prebytočná hlina z hrobu” je názov, ktorý si sám zvolil pre tvoju výstavu v ZAHORIAN&co GALLERY. Prebytočná hlina - slovné spojenie akoby chcelo nastoliť ambiance nielen niečoho nepotrebného a zbytočného, ale dokonca niečoho, čo zavadzia a nikto nevie, čo s tým. Slovom hrob sa dostávame na územie smrti, ktorej sa všetci bojíme a z ktorej máme strach, podľa Sigmunda Freuda, podmieňuje väčšinu našich aktov /nevedomých viac či menej/. Dané spojenie vo mne evokuje akýsi nepopísateľný strach zo zbytočnosti, akým sa umenie možno v dnešnej politickej situácii môže niekomu javiť. Viem, že táto otázka zodpovednosti umelca ťa dlhšiu dobu trápila...

JD Ano to je pravda, samozřejmě tímto názvem je zvýrazněna metafora pro existencionální pocit z dnešních chvil, pro marnost, ale i rozjímání. Navíc marnost nechápu jen jako prázdnotu, ale i jako motivaci. Nazývám to jako takový permanentní konkurs na marnost. Mně osobně proto zajímá (baví) to co nezná řešení a navozuje tak vědomou, reflektovanou smyslovou bezradnost, jež můze vést ke konfliktu mezi zkušeností diváka s jeho sedimentovanou pamětí. I mne zajímá nejistota, skládaná z trosek obrazu, jež mohou evokovat už jen sfery odlišností. Tedy i šance na společné, empaticky sdílené bloudění. Neboť často je totiž ona velká Pravda jen pornografií autenticity. Takže nejen u mých věcí mne nezajímá to co to je, ale co by to mohlo znamenat.

SVE . Bienále výtvarného umenia v Benátkach je ostro sledovaným vlakom. Spoločný český a slovenský pavilón tohto roku budeš tohto roku obývať ty. Čo presne pripravuješ?

JD Co připravuji vždy velmi nerad předem oznamuji. Přesto už mnohé proniklo do odborného veřejného prostoru, bohužel.Takže snad mohu jen ještě něco málo naznačit. Půjde i o fyzický výkon při realizaci samotné instalace, což je sice asi normální, ale mám teď na mysli, že nepůjde o přesofistikované postkonceptuální přesahy, skrze snadnost formy. Přestoze se považuji za člověka, který dlouhodobě pracuje a vědome s těmito pojmy. Půjde tak například o ručně malovaný obraz 5 x 4 m, jež bude obsahovou součástí celé instalace. Mám radost, že se na tomto mém projektu podílí opět Slovensko a to není laciný trik pro slovenského čtenáře, neboť opravdu kurátorkou je významná slovenská kurátorka Katarína Rusnáková. Její spolupráce je na vysoké profesionální úrovni s vysokou osobní odpovědností a nebývalým osobním nasazením. To se dnes už jen tak nevidí, nezažije! Věřím, že se nám podaří pozitivně překvapit světovou odbornou i laickou veřejnost. Samotné bienále je navíc o jeden měsíc delší než obvykle. Naše vernisáž bude 7.5.2015 a pak bychom rádi udělali jakousi velkou slovanskou afterpaty pro další umělce a kritiky z těchto teritorií (nikoliv však v nacionálním duchu!) v nějakém nádherném benátskem paláci. Jste vítáni.