Artalk.cz

Čepan sa tento rok určite nadýchol!

Výstava, vyhlásenie aj celá  COČ 2014, ktorá bola tento rok realizovaná v Žiline v Novej synagóge / kunsthalle Žilina vzbudzovala od začiatku veľké očakávania. Silvia Šeborová (SŠ) a Maja Štefančíková (MŠ), redaktorky a editorky Artalk.cz,  sa osobne zúčastnili komentovanej prehliadky v Novej synagóge aj slávnostného ceremoniálu na Stanici Žilina – Záriečie. V nasledujúcom rozhovore prezentujú svoje dojmy a postrehy.   

15555475922_1fd3e78fbe_k

SŠ: Co bys s – byť krátkým – odstupem času na letošním ročníku Ceny Oskára Čepana vyzdvihla?

MŠ: Určite jedno z pozitív bolo, že sa COČ 2014 presťahovala do Žiliny.

SŠ: A proč to vnímáš jako pozitivum?

MŠ: Celá cena nabrala nový dych, začali ju koordinovať noví ľudia. Snahou nového tímu bolo dostať COČ do povedomia širokej verejnosti respektíve oboznámiť ľudí, kto vlastne bol Oskár Čepan. Prvýkrát sa presťahovala prezentácia finalistov aj vyhlasovanie mimo Bratislavu. Častokrát som vynímala, že výstavné priestory v Bratislave nie sú vhodné, čo sa koniec koncov potvrdilo aj v posledných troch ročníkoch. Z môjho pohľadu boli priestory galérie Medium postačujúce, ale organizátori ju pred pár rokmi presunuli na iné miesta, kde prezentácia finalistov nedopadla vždy najlepšie (Cvernovka, Umelka, Pisztoryho palác). Žilinská kunsthalle mi pripadá na prezentáciu dobrá, čo mi však neprišlo úplne najšťastnejšie je, že výstava finalistov bola zasadená do inej prebiehajúcej výstavy Dana Perjovschiho. A tu, povedzme si na rovinu, mal navrch. Ako si ty vnímala prezentáciu v Žiline?

15369002680_33b81c3f64_k

SŠ: Žilinská kunsthalle pro mě představovala několik „poprvé.“ Poprvé jsem byla v tomto prostoru, poprvé jsem se osobně zúčastnila předávání Ceny Oskára Čepana. Pokud příští ročníky budou vypadat minimálně jako tento, pak to určitě nebylo naposledy. Ale vraťmě se k otázce. Rozhodně souhlasím s tím, že kombinace s další výstavou, která prostor synagogy velmi intenzivně okupovala, nebyla nejvhodnější. Možná i proto na mě první kontakt se synagogou zapůsobil negativně. Prvotní dojem byl, že se nedívám na výstavu, která by byla hodna právě prezentace finalistů takového ocenění. Kromě zmíněného Perjovschiho v tom hrálo roli dílo Matěje Smetany, které jste uviděli po vstupu do výstavního prostoru jako první a které je – v kontextu s další autorovou tvorbou poměrně slabé. Respektive mnohem lépe vyzněl popis instalace z úst umělce než dílo samotné. A do třetice v tom sehrála roli jakási zažitá vzpomínka z výstavy finalistů Turner Prize, pořád mám nějaký pocit, že by prezentace cen měly vypadat právě takto. Když jsem se ale trochu uklidnila, uvědomila si, že synagoga má své charisma, že organizátoři se snaží pracovat s tím nejlepším, co mají, a představila si díla finalistů v Tate Britain, tak jsem se s přehlídkou v dobrém smířila. Přiznám se však, že mě překvapuje, že Bratislava nemá žádné vhodné prostory k výstavě finalistů a že přemístění ceny do jiného města není jen koncepčním záměrem o decentralizaci, ale primárně nutným řešením vzniklé situace. Co třeba SNG, která podobně jako Kunsthalle Žilina působí, že má našlápnuto k lepším zítřkům?

MŠ: Pravé keď som písala, že Bratislava nemá vhodné priestory na výstavu, tak mi napadla SNG. Neviem prečo koordinátori neoslovili vedenie SNG, veď riaditeľka NSCU Bohdana Hromádkova je aj zároveň vedúca oddelenia marketingu a tvorby programov v SNG. Možno to stojí za úvahu pre koordinátorov. Čo keby výstava fungovala ako putovná, nezostala iba v Bratislave alebo Žiline ale putovala po slovenských galériách? Ďalšou možnou prezentáciou pre laureáta ceny by mohlo byť zúčastnenie sa výstavy CJCH, čo sa už v minulosti aj realizovalo. Putovná výstava prebiehala v Bratislave, Banskej Bystrici a potom namiesto samostatnej výstavy v SNG sa vždy laureát COČ zúčastnil výstavy finalistov CJCH v NG. Posledným laureátom COČ, ktorý takto vystavoval ako hosť výstavy CJCH bol Svätopluk Mikyta v roku 2008 v Dome umenia v Brne (najprv Banská Bystrica, potom Slovenský inštitút v Prahe a nakoniec samostatná výstava v Dome umenia v Brne s finalisatmi CJCH). Sám z toho nemal vďaka krátkemu časovému termínu a iných okolností najlepší pocit, ale ako idea, ktorá by sa mohla prepracovať a rozvinúť, to nie je zlé.

15435922218_9e7519a4f4_k

SŠ: Putovní výstava je finančně i produkčně poměrně náročný projekt a v tuto chvíli si nejsem jistá, zda by se energie do něj investovaná organizátorům vyplatila. Nicméně v zásadě jsem pro vysílání signálů, ze kterých je zřejmé, že Bratislava – či Praha – nejsou jedinými „pupky světa“. Co se mi líbí je propojení s Cenou Jindřicha Chalupeckého. Stejně by to mohlo fungovat i recipročně, tzn. že laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého by vystavoval na Slovensku. V případě české ceny to nyní funguje tak, že s finalisty má prezentaci své aktuální tvorby i poslední laureát, nicméně letos se to sešlo tak, že Dominik Lang zpracovává již potřetí prostor v tom samém patře Veletržního paláce a mám pocit, že z toho začíná být trochu unavený. Když jsem ale natrefila na český ekvivalent Čepana, musím se přiznat, že srovnávání s ním jsem se nemohla ubránit celý večer, který jsem strávila v Žilině.

MŠ: Keď to takto hovoríš, tak je veľmi zaujímavé, položiť si vedľa seba dve mená minuloročných laureátov Lang – Čerevka. Prejdime k samotnému vyhláseniu výsledkov, pretože aj tu je zaujímavé dať si to vedľa seba. Ja som zažila vyhlásenie CJCH v Brne v roku 2012, keď vyhral Vladimír Houdek a musím povedať, že pri tomto porovnaní sa mi zdal tohtoročný program na Stanici Žilina-Záriečie vydarenejší, napriek tomu že som väčšinu času trpela pri etudách v podaní Hrubaničová-Burgr. Ako si to vynímala ty?

SŠ: No jo no, to je to zatahování divadelníků do vyhlášení. V horším případě to dopadne jako cirkus, který nemá s výtvarnou scénou nic společného. Druhou větu jsem chtěla začít tím, že v lepším případě se jedná o trapné scénky na téma „teoretik umění je idiot“, ale nejsem si jistá, zda to ten lepší případ skutečně je. Tomu se bohužel nevyhnul ani letošní ceremoniál COČ, kdy se herečka snažila interpretovat Čepanovo dílo, zatímco její kolega přerušil její „blábolení“ hlasitým zpěvem (otázku feministickou raději úplně vynechám). Na druhou stranu bych vyzdvihla, že všichni finalisti byli představeni prostřednictvím videí, divák je viděl na jevišti, ke všem přečetl předseda poroty statement poroty, Jana Kapelová cenu důstojně obdržela právě od předsedy poroty. To pro mě byla – po všech těch show kolem Chalupeckého – vlastně úleva. A navíc sál, ve kterém se ceremoniál odehrával, byl narván doslova k prasknutí. Ať sem lidi přivedlo cokoli, je to pro Čepana dobrá zpráva.

15436040347_ac0f550676_k

MŠ: Súlasím, tak sa mi zdá, že akýkoľvek program v dramaturgii divadelníkov nie je asi najlepšia voľba, paradoxom celého vyhlásenia COČ bolo, že spontánne vytvorená dvojica predsedu poroty Árona Fenyvesiho a jeho tlmočníčky Gabriely Kisovej urobila zábavnejšiu a prirodzenejšiu atmosféru ako dvojica Burgr-Hrubaničová. Tu sa ponúka otázka, musíme mať takýto doprovod, nestačí nám ako program komentár poroty k výstave, k jednotlivým finalistom a k víťazovi? Veď hlavne preto sme nastúpili na autobus do Žiliny… (z Bratislavy do Žiliny bol pre záujemcov k dispozícii špeciálny autobus) Čo sa tyká videoprofilov, musím povedať, že pre mňa to už nebolo nič nové, keďže jednotlivé profily finalistov som už videla online. Prečo sa nenatočí niečo nové, ešte nevidené online, pripravené špeciálne na finálový večer? Určite však treba spomenúť, že na tohtoročnom COČ sa zúčastnilo o stovku viac ľudí ako na minuloročnom, kedy sa vyhlásenie konalo o šiestej večer a v sále bolo 20-30 ľudí.

SŠ: A ještě jedna věc. Když jsem po předávání ceny ve Stanici Žilina- Záriečie tak kolem půl dvanácté v noci viděla u toho trochu punkového baru, kde nic nepůsobilo oficiálně či strojeně, tancovat partu rozhýřených účastníků ceremoniálu, napadlo mě, „a co by na to řekla J&T banka“, která je sponzorem ceny. Nevadilo by jejím zástupcům, jak večer vypadá, že v jeho průběhu banku nikdo nezmínil? Organizátorům Čepana je to zjevně docela jedno. Působí to na mě tak, že dělají svoji práci jak nejlépe ji (podle svého uvážení) dovedou, berte nebo nechte být, toto je cena pro mladé umělce a podle toho má také ceremoniál a návazná oslava vypadat. Na druhou stranu to má i své negativní stránky. Nějací herci na jevišti, otázka vydařenosti výstavy finalistů (respektive kombinace s invazivní výstavou jiného umělce), to jsou vlastně marginálie ve srovnání s otázkou, co se s Čepanem bude dít dál. V optimální situaci by se nyní tým realizátorů vrhl na to, že by si řekl, co udělal dobře a co špatně, a začal podle toho připravovat další ročník. Na místo toho se neděje vůbec nic. Protože nejsou peníze. Čeká se na příspěvek MK SR, jeho výše však bude známa až někdy na jaře. Pak jsou tu otázky, zda by COČ nemohla zaštítit nějaká instituce (SNG) nebo soukromý sponzor, jako je právě třeba banka. O tom se ale – podle mě – moc nemluví ani neuvažuje, nebo se mýlím?

MŠ: Veď, J&T už vstúpila do ceny, ale napr. celý večer som nepostrehla, že by tam bol niekto z banky alebo, že by niekoho predstavovali, že je z menovanej banky… možno je to skôr otázka na Tomáša Džadoňa.

15436036077_9446232fc2_k

SŠ: Osobně jsem za průběh večera v tomto ohledu ráda, na druhou stranu si však myslím, že je důležité, aby soukromí sponzoři do tohoto sektoru vstupovali a že se musíme s jejich finančními dary učit zacházet, a to i po stránce jejich propagace. Vraťme se však k podstatě věci. Z pohledu zvenčí to působí, že si organizátoři prostřednictvím kunsthalle Žilina (kde se odehrávala výstava finalistů) a Stanice Žilina – Záriečie vybrali to nejatraktivnější a nejdynamičtější, co (snad vedle SNG a aktivit Svätopluka Mikyty a Zuzany Bodnárové v Banské Štiavnici) na slovenské scéně je. Možná proto jsem měla od ceremoniálu až přehnaná očekávání, která se v dílčích momentech nenaplnila. Přesto vše, co se letos kolem Čepana odehrávalo, a nemyslím tím jen výstavu a ceremoniál, ale i PR kampaň, snahu o získání více potencionálních finalistů, facebookovou kampaň, doprovodný program, hodnotím v zásadě pozitivně. I když jsem si vědoma toho, že některé věci vypadají z dálky lépe než ve chvíli, kdy si je skutečně osaháte, což návštěva Žiliny potvrdila.

MŠ: To, určite áno aj mne ten Chalupecký príde z BA lepší, ako možno v skutočnosti je. Neviem. Tento rok sa určite Čepan nadýchol, ale napriek tomu treba asi spomenúť, že sprievodné programy nemali veľkú návštevnosť. Na prezentáciu finalistov v BA sa prišlo pozrieť iba pár kamošov finalistov, ale to bolo možno spôsobené aj nie príliš vhodným načasovaním.

SŠ: Doprovodné programy organizuje i Společnost Jindřicha Chalupeckého. V Praze ještě pár kamarádů a zástupců místní scény přijde, průšvih nastává, když se program dostane do jiného města, kde nejsou ani ti kamarádi. V tomto ohledu si však nemyslím, že by ceny měly suplovat roli jiných institucí. Řeknu to takto: hlavním posláním Ceny Oskára Čepana je prezentovat to nejlepší mladé umění, které na Slovensku existuje. To, že mezi veřejností bohužel panuje nezájem o současné umění, je problém jiný. Je to problém, který se nevyřeší za rok, a nevyřeší jej ani Cena Oskára Čepana, ani Cena Jindřicha Chalupeckého, i kdyby se v doprovodných programech organizátoři snažili sebevíc. Mohou k tomu přispět, ale jen malým dílem. Zda dělat doprovodné programy pro pár přátel a čekat, že se to časem zlepší, je otázka, na druhou stranu zůstává faktem, že udílení ceny samotné pozornost návštěvníků přitahuje. Což mě přivádí k otázce, jsou vůbec průběh ceremoniálu, místo, kde se koná výstava a předávání, odměna pro vítěze, důležité?

15436008627_e365d16c48_k

MŠ: Všetky tri zložky sú podľa mňa doležité – miesto výstavy, ceremoniál a aj samotná suma. Miesto, kde sa cena vystavuje je podľa mňa jedno z nakľúčovejších, lebo do veľkej mieri ovplyvňuje diela, ktoré finalisti vytvoria. Od toho aký priestor má COČ k dispozícii, sa odvíja aj jeho celkový kontext. Neviem, do akej miery to vie ovplyvniť finalistov, či vie napríklad niekto z nich rázne povedať, že nebude vystavovať s Danom Perjovschim alebo naopak mu to nevadí a berie to ako iný pohľad na koncepciu výstavy. Resp. do akej miery prebieha komunikácia medzi koordinátorom a finalistami. Ceremoniál je kultúrnym doprovodným program, ktorý má nielen spríjemniť odovzdávanie cien, ale aj predstaviť finalistov inou formou ako len v galérii – divák ich má možnosť vidieť na živo atď. To, že je spracovaný v prepojení s divadlom hodnotím ako jednu z možností, možno by sa v budúcnosti mohlo uvažovať aj o iných alternatívach.

SŠ: A co je vlastně pro cenu jako takovou podstatné?

MŠ: Vlastne všetko: finalisti, propagácia, priestor, financie atď. Pre cenu je myslím najpodstatnejšie ako sa k nej postavia finalisti a verejnosť. Či je pre nich relevantná alebo nie. Z pohľadu finalistu je učite doležitá aj jeho psychika, ako sa vysporiada z nomináciou, tak aby nepodľahol prehnanej panike, že o niečo ide. A to isté platí aj pre víťaza. Myslím, že u nás nie je dobrý časový plán, kedy sa vyhlásia finalisti a potom samotná realizácia diela, na ktorú majú plus-mínus tri mesiace. Víťazná suma je na Slovensku 2600 EUR, čo je asi najmenej popri ostatných súťažiach (Essl Art Award 2014 – 3500 EUR, maľba VUB 10 000 EUR), keď to zdaníš, tak máš 3 pohodové mesiace na život v Bratislave a možno ti to stačí na vytvorenie jedného projektu. Z tohoto pohľadu mi príde najzaujímavejšia výstava, ktorá čaká víťaza. Za posledné roky to bolo v SNG a bolo to adekvátne k tomu, čo cena znamená. Toto sa mi zdá fajn.

SŠ: Já bych k tomu ještě dodala, že pro mě je nedůležitější otázka kvality, i když se tak vlastně obloukem dostávám k něčemu podobnému, co tvrdíš ty. Cena Oskára Čepana by měla představit čtyři kvalitní mladé umělce, kteří vytvoří s adekvátním rozpočtem kvalitní výstavu, která by budila respekt jak k ceně samotné, tak jednotlivým umělcům a potažmo současnému výtvarnému umění. Pokud to tak bude bývat, smířím se i s herci na ceremoniálu.

——————————————————————————————————————-

Cena Oskára Čepana 2014 / Jana Kapelová, Jaroslav Kyša, Martin Kochan, Matěj Smetana / Nová synagóga / kuntshalle Žilina / 16. 10. – 5. 12. 2014

——————————————————————————————————————-

Foto: Dalibor Adamus

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *