Artalk.cz

TZ: Zbyněk Havlín a Jaroslav Valečka

Zbyněk Havlín a Jaroslav Valečka / Setkání v krajině / Galerie Michal’s Collection / Praha / 20. 11. – 19. 12. 2014

Pozvánka Setkání v krajině

ZBYNĚK HAVLÍN A JAROSLAV VALEČKA: SETKÁNÍ V KRAJINĚ 

Kurátorka Rea Michalová

Galerie Michal’s Collection, Husova 13, Praha 1 – Staré Město

20. 11. 2014 – 19.12. 2014, mediální partner smart–point.cz

Vernisáž 19. 11. 2014 v 18 hod.

SETKÁNÍ V KRAJINĚ 

Výstavní projekt „Setkání v krajině“ přináší velmi poutavé srovnání dvou výrazně odlišných výtvarných přístupů k obrazu, a to ve sféře nejsoučasnější české plenérové malby.

Původním účelem krajinomalby bylo ztvárnění přírody a lidských zásahů do ní za účelem dokumentace. Poté se přidalo zachycení počasí, denních a ročních dob a podání emocionálních dojmů, což přešlo v ucelený výrazový systém, který používáme dodnes i v jiných oborech umělecké tvorby. Nynější situace se ustálila východiskem, že všechny výrazové prostředky jsou povoleny. Tedy můžeme právem očekávat, že se autor pracující v tomto téměř „ohroženém“ žánru bude vyjadřovat co nejsvobodněji. Uvedené skutečnosti činí aktuální výstavní konfrontaci dvou silných uměleckých osobností, na tomto jistě nelehkém poli, velmi zajímavou a poučnou.

Jaroslav Valečka (1972) je mistrem ve svém úseku epicko-emocionálních sdělení. Obklopil je vyhraněným a velmi sofistikovaným stylem, v jehož rámci dosahuje neobyčejné rozmanitosti a velkého citového účinku, což bychom u takto sevřené stylizace nečekali. Přirovnala bych jeho způsob práce k tvoření básně v daktylu či jiném klasickém metru. Autor přijímá určitá omezení, avšak zcela vědomě a proto, aby mohl skrze svá díla promluvit o to silněji. Manifestuje niternou náklonnost pociťovanou k sudetské krajině, krásné, ale současně zádumčivě melancholické, ke krajině „beze jména“, těžce zasažené válkou a komunismem. Tato krajina se mu stává místem, kde se odehrávají přírodní mystéria a mytické rituály, ve kterých zachycuje tajemné a nevyslovitelné. Fascinace vesnickými slavnostmi v sobě skrývá i něco mrazivého. Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků. Sakrální aspekt umocňuje vyjádřením atmosféry soumraku, noci, úplňku, úsvitu.

Valečkovým protikladem je Zbyněk Havlín (1976), typický představitel multimediálního umělce. Vytváří si jakési „banky“, kam v průběhu tvorby ukládá své emoce, myšlenky a v neposlední řadě i opojení z fyzického zážitku kreativního procesu. Pracuje způsobem vrstvení, kdy kombinuje veškeré dostupné postupy (klasická malba, graffiti, akční malba ad.). Ve srovnání s klasickým přístupem Jaroslava Valečky bychom mohli Havlínovy obrazy charakterizovat spíše jako abstraktně-expresivní „dokumentace akcí“. Jsou určovány snahou oprostit se od formalit zobrazování pouze viděného, jsou otiskem autorovy vnitřní představy o krajině. Působí na nás prostupností otevřených dějů a významů. Postrádají diktát, jednoznačné výklady, což odpovídá bezbřehosti (interpretace) krajiny jako takové. Člověk se musí zjemnit, aby prostoupil mezi jednotlivými šablonami a aby se obraz v mysli „rozpohyboval“. Obrazy Zbyňka Havlína vynikají velkou upřímností a uceleností tvůrčí ideje. Krajinomalby obou autorů dokazují věčnou pravdu, že nezáleží na tom, jak dílo vzniká, důležité je jeho působení na nás, diváky.

Rea Michalová, kurátorka výstavy

www.michalscollection.cz

www.zbynekhavlin.net

www.valecka.eu

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *