TZ: Pavel Matyska a Martin Skalický

Pavel Matyska a Martin Skalický / Zhmotněný výdech / Městská galerie Panský dvůr / Veselí nad Moravou / 1. 9. – 12. 10.2014

Pavel Matyska a Martin Skalický: Zhmotněný výdech

Městská galerie Panský dvůr / Turistické centrum Veselska, Veselí nad Moravou

31. 8. 2014 – 12. 10. 2014

Kurátor výstavy: Vojtěch Petratur

Doprovodný program k výstavě:

11. 9. 2014 v 17h / Povídání před obrazy – komentovaná prohlídka výstavou za účasti autorů

12. 10. 2014 v 17h / Jan Smutný – autorské čtení/performance

Oba autoři se narodili na konci 70. let a studovali na FaVU VUT v Brně, Pavel Matyska od roku 1996 do roku 2002 v ateliéru figurální malby u Jiřího Načeradského, Martin Skalický od roku 2000 do roku 2006 v ateliéru figurálního sochařství Michala Gabriela. Oba autoři ve své tvorbě z figury vycházejí, transformují ji ovšem do zjednodušené, spíše znakové formy.

Pro Skalického tvůrčí přístup je charakteristický zájem o ornament, který ale přetavuje někdy do popových, jindy do minimalistických forem. Erotika, která je v jeho tvorbě výrazným motivem, byla ještě za dob studií uchopena jako stavební prvek neškodného opakujícího se ornamentu, pro jehož základ posloužily fotografie z porno časopisů. Původní motiv by nepoučený divák snad ani nenašel. O deset let později se Skalický opět nechal inspirovat podobnými motivy - tentokrát však ženské akty geometricky zjednodušuje do čtverců a obdélníků, které vytváří buď z latěk nalezených poblíž svého ateliéru ve Zbrojovce, nebo z tenkých lišt, které kombinuje a přibíjí na vypolstrovaný podklad z damašku, takže je zde uplatněn jakýsi čalounický přístup. Tyto práce mají komickou návaznost na podobně hravého Pavla Brázdu, ale zároveň třeba na mnohem vážnějšího Zbyňka Sekala - autory o půl století starší. Práce z období 2012 -13 z cyklu Zhmotněný výdech budí iluzi figurek a objektů stvořených z nafouknutých či vycpaných polštářků, nicméně provedení je v laminátu. Zde se vizuální vlivy kříží snad nejvíc: vybavíme si Dysneyovské plastové hračky, Růžového pantera nebo Němečkův čtyřlístek, zavítá sem dokonce i Stratilova liška, některé plastiky vzdáleně připomínají vystřihovánky současné americké umělkyně Sary Walker. Ráda bych zde zmínila fakt, že groteska a figurálnost je v současném světovém sochařství aktuální a Martin Skalický je jedním z Gabrielových absolventů, kteří dokázali realistickou figuru posunout do forem, která je současná a zároveň osobitá. (Tato věta by mohla zaznít vlastně v libovolném století - jde o to, že existuje řada teoretiků umění, kteří sochařství jako obor považují za "úpadkový").

Pavel Matyska za dob studií maloval poměrně realistické velkoformátové obrazy, které byly v podivuhodné synchroničnosti s Lipskou školou, jejíž význam byl na světové scéně nejzřetelnější kolem roku 2004 či 2005. Dalo by se říct, že tehdejší Načeradského studenti, jako byl Matyska, Jan Fišer, či Jiří Pikous uplatňovali podobný poetický přístup k obrazu - jakousi novou verzi surrealismu, ovšem bez pavučin, prsatých ženských torz a vajíček v roští: společná jim byla nereálná barevnost, realistické provedení figur, ale zároveň prapodivné situace, které byly mnohem víc filmové než malířské - jakoby na plátno zabloudily z filmů Terryho Gilliana nebo Jana Švankmajera. (Ostatně pražský vrstevník výše zmíněných malířů Daniel Pitín v tomto filmovém přístupu a inspirací ve svých obrazech zdárně pokračuje dodnes, a to nezmiňuji celou řadu o necelou generaci mladších malířů - např. Jana Vytisku a mnohé další.) Matyska ještě asi do roku 2007 maloval temnými, špinavými pastózními oleji a stále řešil motivy aut, industriální architektury ve městě, osamělé stromy či rostliny mezi činžáky a továrnami. Poté nastal radikální obrat - začal pracovat s akrylem - nikoliv pastózně, ale spíš akvarelově, a tatam byla promalovanost či realističnost. Sami můžete vidět, že i velký formát dovede pojmout pár tahů štětcem, a to tak, že to je dostačující. Dovolila bych si uvést i analogii s Jakubem Špaňhelem, který je Matyskův vrstevník a s texturou barvy a štětcovou fakturou pracuje podobně: uplatňuje je rovněž v jednoduchých motivech, dokonce i barevná paleta je podobná. Matyska je ovšem brilantnější malíř, rád zasazuje do obrazu element příběhu, motiv každodennosti či až banálnosti, ale zároveň často i ponurosti (např. jeden z jeho obrazů má název Zlý domek). Matyska maluje, jako by byl ve školce (např. juxtapozice kytky a kouřícího komína), ale zároveň víme, že toto zjednodušení je jak komické, tak vážné ve své prostotě.

Návrh vystavovat spolu přednesli Skalický s Matyskou oni samotní - často je zajímavé pozorovat, když se dva umělci dohodnou na výstavě ne primárně proto, že se kamarádí, ale proto, že intuitivně cítí styčné prvky svého díla. Divákům přeji, aby si užili jejich nacházení.

Barbora Lungová

Městská galerie Panský dvůr / Turistické centrum Veselska, Veselí nad Moravou

Veselské kulturní centrum, o.p.s.

náměstí Míru 664, 698 01 Veselí nad Moravou

www.kultura-veseli.cz

www.turisticke-centrum-veselska.cz