Artalk.cz

TZ: Matěj Smrkovský

Matěj Smrkovský / “Zadní není opakem přední. Skupina není součtem jejích členů.” / Oblastní galerie Vysočiny: Galerie Alternativa / Jihlava / 7. 5. – 15. 6. 2014

plakat_jihlava

Matěj Smrkovský: “Zadní není opakem přední. Skupina není součtem jejích členů.”

Galerie Alternativa, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava

7. 5. – 15. 6. 2014

vernisáž: 6. 5. 2014, 17.00

0.

Mám vytištěný půdorys galerie.

Držím ho v ruce.

Umísťuji věci v prostoru.

Představuji si nahrávku, výšivky, dřevěné desky.

Chodím mezi nimi, točím se kolem nich.

1.

Audio nahrávka, ve které čtu autorský text při chůzi. Text jsem začal číst v budově, kterou jsem postupně prošel odshora dolů, k východu. Pak jsem budovu opustil a pokračoval volným směrem. Volným vlastně jen pomyslně – systém chodeb a schodů v budově byl nahrazen systémem ulic, chodníků a vozovek ve městě. Na pozadí mého čtení jsou rozeznatelné měnící se okolní ruchy.

Text je rozbitý do několika ploch, které vypráví tři základní příběhy; příběh skupiny diskutujících umělců, vnitřní obraz pobytu na letící posteli a příběh reflexe samotného psaní. Hlavním tématem je introspekce; hledání polohy věcí. Moment, kdy v textu opouštím danou skupinu s jejími cíli, abych mohl hledat své vlastní, má paralelu v opuštění budovy při nahrávání.

2.

“Vyšívané kresby”. Prozatím používám toto sousloví. Pojmy „výšivky“ či „kresby“ se neukázaly významově dostačivé. Vyšívané kresby jsou kresbami v tom smyslu, že sledují linii, směr, koncept; výšivkami jsou proto, že jsou vytvořené s pomocí jehly a nitě, která je vedena skrze materii. Oba pojmy hovoří o důležitých kvalitách vyšívaných kreseb, ale ani když je spojíme dohromady, nevystihují jejich charakter docela; to co vytvářím je ještě něčím třetím; hledám to správné slovo.

Na milimetrovém papíře je zobrazován nábytek v různých sestavách. Odkazuje k postavení jedince v rámci komunity a celé komunity v rámci většího celku. Jednotlivé sestavy nábytku jsou ve vztahu k milimetrové mřížce tím, čím je imaginární skupina či společenství, jež tento nábytek obývá, k systému a pravidlům ovlivňujícím její samotnou strukturu a podobu. “Skrytý” systém a pravidla je možné nahlédnout z druhé strany vyšívaných kreseb. I po jejich odhalení však těmto pravidlům nerozumíme, jejich podoba a především motivy těch, kteří je stanovili, nám zůstávají skryty.

3.

Desky postavené v prostoru. Fragmentují divákův pohyb, nutí ho uhýbat, rozhodovat se pro směr a otáčet se. Svou plochou něco zakrývají; z jiného úhlu naopak umožnují něco vidět. Slouží jako sokly pro vystavené artefakty, zároveň jsou na nich umístěny fragmenty textu z nahrávky. Jsou tedy architekturou, ale i reflektivními plochami hlavního příběhu.

0.1.2.3.

Uvědomuji si oboustrannost svého uvažování.

Vnější/vnitřní, moje/naše, přední/zadní, A/B, 1.0/1.1 ..

Zmnožením oboustranných pohledů lze vytvořit řetězec; vzniká následnost.

Oboustrannost a řetězení pohledů tvoří strukturu výstavy.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *