Artalk.cz

James Bond nenápadně zkřížený se strýčkem Pompo

Street art, procesualita, rozpracovanost, dekadence, performance, exhibice, to jsou slova, která leckterého návštěvníka napadnou po vstupu do Galerie Václava Špály na Národní třídě. Petr Písařík, v přátelských kruzích označovaný po mnoho let jako Pisi, zde vystavuje svoji práci.

Pisarik

Nejedná se ani tak o hotová díla, jako spíše o záznam procesu jejich vzniku. Malíř zde ve večerních hodinách pracuje, vytváří část děl, která se následně stávají doplňkem expozice. Vysvětlení, proč Písařík tvoří část věcí až v průběhu samotné výstavy, nalezneme ve výstavním textu Richarda Adama: “Pisi měl v říjnu loňského roku naprosto zásadní výstavu v Galerii 1. patro a obrazy (a vlastně zčásti i plastiky) pro Galerii Václava Špály musel teprve vytvořit.”

Výstavní prostor se za dobu konání výstavy velmi proměnil. Horní patro zaplnil autor použitými spreji a dalšími doplňky běžně se vyskytujícími v jeho atelieru. Celkový dojem místa ještě posiluje pouštění autorovy oblíbené hudby. Zbytek plní obrazy, plastikami a materiály, přes které sprejuje, maluje či je lepí na svá plátna. V záznamu reportáže odvysílané na České televizi se ke svému působení ve Špálově galerii autor vyjadřuje jasně: “By to mohl bejt takovej poutač směrem k výtvarnému umění a neberu to jenom jako svoji reklamu, ale chtěl bych trošku upozornit na to, že výtvarný umění to tady nemá vůbec lehký, a kde jinde bejt politickej než na Národní třídě, ne?”

 Dozvídáme se v něm tedy, že vystavením vytvořených prací a určitým způsobem i vystavením jejich samotného vzniku chce Písařík i „bejt politickej“. Obávám se však, že jeho politická exhibice v prostoru Galerie Václava Špály nevyzní. O této skutečnosti se Richard Adam v doprovodném textu nezmiňuje. Vlastně téměř nehovoří o výstavě vůbec. Vykresluje Písaříka jako barda, se kterým probděl mnoho nocí, někdy žil i ve velkém luxusu, jindy o dvou pivech.

Také vyzdvihuje Písaříkův módní styl. Jeho potřebu vlastní stylizace a drahých módních značek, jimiž se obklopuje. Styl i určitá forma dekadence je v jeho práci důležitá. Na výstavě ve Špálovce je to například vidět na polychromii rámů kolem vznikajících obrazů (Písařík na dekor a doplnění pláten používá plátkové zlato). Ostatně i jeho vlastní přítomnost s kšiltovkou a slunečními brýlemi je toho dokladem. Způsob, jakým se po galerii pohybuje, hovoří o svojí práci a vysvětluje jednotlivé nuance při vzniku děl, je sice ladný, ale taktéž naučený. Petr Písařík se v rozhovoru pro Českou televizi letmo zmiňuje o Jamesi Bondovi. A to je možná přesné vystižení jeho stylu. James Bond nenápadně zkřížený se strýčkem Pompo.

Mimo textu od Richarda Adama si toho v Galerii Václava Špály o výstavě mnoho nepřečteme. Ale o autorovi něco přece. Jedná se o text od Jiřího Přibáně. Jiří Přibáň v knize Obrazy české postmoderny, která je v galerii k zakoupení, Písaříkovu tvorbu přirovnává k lidovému duchu a vytváření klasických šperků z moderních materiálů kmenem Ndebele v okolí Pretorie v Jižní Africe. V textu dále hovoří o výtvarných umělcích jako je František Kupka, Piet Mondrian či Chris Ofili. Používá slova jako art brut či surrealismus. Avšak ani text Jiřího Přibáně, ani text Richarda Adama nedokážou Písaříkovu tvorbu v galerijním prostoru plně postihnout.

Při návštěvě to asi není důležité. Důležitý je jen pocit z výstavy a ten se v průběhu jaksepatří mění. Absence jasného vedení návštěvníka výstavou chyběla hlavně v prvních dnech. Pokud tedy zajdu do extrémů, tak autor na zahájení prezentoval neexistující díla. Text přímo určený k výstavě byl spíš částí memoárů ve stylu Páni kluci a ani z dalších nejsnáze dostupných zdrojů jsem nebyl o mnoho moudřejší.

To už ale nevadí. Jsem rád, že mohu vidět Pisiho při práci v procesu vzniku a zjistit, že maká jako o život. A to, jestli na začátku výstavy návštěvník bloumá téměř od ničeho k ničemu, není důležité. Důležité je, jestli se vrátí a Pisiho Pieces uvidí znova před koncem této trochu excentrické a možná přeci jen i trochu politické exhibice.

______________________________________________________________

Petr Písařík: Kdo to tady myslí vážně… / kurátor: Richard Adam / Galerie Václava Špály / Praha / 7. 3. – 27. 4. 2014


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *