Artalk.cz

Reakce autorů J&T Banka Art Indexu

Na začátku března jsme publikovali v rámci rubriky Barometr odpovědi vybraných teoretiků a kurátorů na otázku týkající se J&T Banka Art Indexu: „Co si o takovémto indexu myslíte: ať již v souvislosti s kritérii, která byla použita k jeho sestavení, či v souvislosti s tím, jak se v seznamu jednotliví umělci umístili?“ Přinášíme reakci autorů žebříčku: Lucie Drdové, Ondřeje Horáka a Jana Skřivánka, kteří v ní mimo jiné uvádějí, jaké parametry při sestavování žebříčku sledovali.

JT-index

Všechny reakce na zveřejnění J&T Banka Art Indexu jsme uvítali, byť nás poněkud zaskočilo, jakým směrem se polemika ubírala.

Ze strany odborné veřejnosti jsme možná očekávali větší odpor vůči samotnému principu bodování a obecnému sestavování žebříčků, místo toho však hlavní kritika cílila ad personam. V tomto smyslu můžeme s čistým svědomím konstatovat, že při sestavování indexu jsme nepřihlíželi k osobním preferencím, ani jsme nesledovali jakýkoliv osobní zájem.

Pokud nás někdo podezřívá z neobjektivity a zaujatosti, uvítali bychom, kdyby argumentoval konkrétními příklady, v čem se podle něj projevily. Je samozřejmě možné, že ne u všech autorů se nám podařilo získat stejně reprezentativní data, o to více bychom však uvítali, kdyby někdo zveřejněné výsledky věcně rozporoval.

Uznáváme námitku, že v průvodním textu jsme nedostatečně vysvětlili hodnotící kritéria, která jsme sledovali. Podrobný rozpis přikládáme níže.

Rádi bychom také znovu upozornili na náš původní text, ve kterém vysvětlujeme, o čem podle nás index může, ale také nemůže vypovídat.

Nestrannost hodnotitelů

Tereza Stejskalová kritizuje účast galeristky Lucie Drdové. Znalost galerijního prostředí a fungování galerijních veletrhů považujeme pro konstruování indexu za klíčovou. Žádného „nezávislého odborníka“, který by se v této problematice orientoval na stejné úrovni jako Lucie (vystudované historičky uměni), v českém prostředí neznáme. Skutečnost, že galeristka se vyjadřuje k problematice, která se dotýká její vlastní práce, potažmo práce jejích kolegů, není v mezinárodním kontextu nikterak neobvyklá. Například o výběru galerií na veletrh Art Basel (a dalších) rozhoduje komise složená ze samotných galeristů. Do první stovky se dostali čtyři umělci, které zastupuje Drdova Gallery. Nejlépe se umístila dvojice Alt+Vajd na dvanácté příčce. Např. Galerie Hunt Kastner má proti tomu v první stovce jedenáct umělců, čtyři z nich v první desítce.

Cena Jindřicha Chalupeckého

Předmětem výhrad Terezy Stejskalové a Jana Zálešáka se stala skutečnost, že v doprovodném textu upozorňujeme na vysoké zastoupení finalistů a laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého, zvlášť ve spojení s působením Ondřeje Horáka ve Společnosti Jindřicha Chalupeckého a sponzoringem ceny ze strany banky. Cílem indexu není propagovat Cenu Jindřicha Chalupeckého, ale chápeme jej jako vhodný nástroj k ověření její relevance.

Na výsledky indexu se lze samozřejmě dívat i z řady jiných hledisek – úspěšnost laureátů a finalistů Ceny kritiky, zastoupení absolventů a pedagogů AVU vs. UMPRUM, atd. Chalupeckého cenu jsme zvolili proto, že jde o nejdéle udělovanou a nejznámější uměleckou cenu u nás. Vysoké procento finalistů ceny v první stovce je podle nás zajímavým příspěvkem do opakujících se diskusí, nakolik je výběr finalistů reprezentativní. Společnost Jindřicha Chalupeckého do přípravy indexu nikterak nezasahovala.

Časové vymezení

Denisa Kujelová považuje desetileté období, které index sleduje, za příliš dlouhé a znevýhodňující pro autory, kteří se na výtvarné scéně pohybují kratší dobu. Domníváme se, že opak je pravdou. Šlo by argumentovat, že desetileté hranice je nevýhodná spíše pro autory starší generace, neboť se započítává jen část jejich výstav a úspěchů. Daný časový rámec byl zvolen jak z praktických důvodů (obtížná dostupnost starších dat a problematičnost hodnocení výstav před rokem 1989), tak proto, že nám šlo o to, aby index podával zprávu o aktuální situaci na výtvarné scéně. Předpokládáme, že v důsledku zvolené metodiky budeme svědky výraznějších posunů v umístění jednotlivých umělců než je tomu u obdobných žebříčků v zahraničí. Nepochybujeme, že mezi umělci, kteří jsou na výtvarné scéně aktivní méně než deset let, je řada zajímavých autorů. Index si však neklade za cíl měřit kvalitu či talent, ale úspěšnost umělecké kariéry. A vybudovat úspěšnou kariéru samozřejmě nějaký čas trvá.

Záštita J&T Banky

Domníváme se, že nikdo jiný než právě soukromý subjekt nemohl vznik indexu iniciovat. Od muzeí umění či akademických pracovišť očekáváme, že budou hájit kvalitativní kritéria, a považovali bychom za chybu, kdyby kulturní instituce umění poměřovaly stejným způsobem, jako v tomto případě činíme my. Index chápeme jako nástroj popularizace současného umění směrem ke sběratelům a široké veřejnosti. To, že záštitu nad ním převzala J&T Banka, je podle nás přirozeným pokračováním jejích aktivit na poli výtvarného umění. Spojení indexu současného umění s finančním subjektem je podle nás zcela standardní, neboť jej chápeme spíše jako nástroj z oblasti ekonomiky než kultury. Nejstarší žebříček tohoto typu Kunstkompass, který v Německu vychází každoročně od roku 1970, je spojený s ekonomickými časopisy Capital a Manager Magazine. Ze strany banky jsme nebyli vystaveni žádnému tlaku, jak by měl žebříček vyjít, v koncipování metodiky indexu jsme měli zcela volnou ruku, stejně jako ve výběru spolupracovníků. Pokud by měl být index pouhým nástrojem sebepropagace banky, pak si lze jistě snadno představit mediálně výrazně „atraktivnější“ složení první stovky.

Divoká karta

Kategorii „divoká karta“ jsme vytvořili kvůli počinům, které nezapadají do běžného galerijního a výstavního rámce. Naší snahou bylo je při hodnocení nevynechat a najít pro ně jiná hodnotící kritéria než třeba u běžných výstav. Nejde tedy o „subjektivní hledisko“, ale naopak o snahu podchytit všechny umělecké výstupy, i ty s komplikovanější podobou. Typickým příkladem je Entropa Davida Černého. Jde bezesporu o výrazné umělecké dílo, které však nelze zařadit do žádné ze sledovaných kategorií. Výhradu, že tato kategorie otevírá prostor pro subjektivní manipulaci, proto považujeme za bezpředmětnou.

Sledovaná kritéria

1) Samostatné výstavy v ČR a na Slovensku – pět různých podkategorií podle významu daných institucí
Samostatné výstavy v zahraničí – tři různé podkategorie

2) Skupinové výstavy v ČR a na Slovensku – tři různé podkategorie
Skupinové výstavy zahraničí – dvě různé podkategorie

3) Zastoupení galerií – tři různé podkategorie

4) Bienále, festivaly – tři různé podkategorie

5) Účast na veletrzích – tři různé podkategorie

6) Umělecká ocenění – čtyři různé podkategorie

7) Existence monografie – jednorázově, nenásobí se počtem vydaných knih

8) Divoká karta – tři různé podkategorie

 

 

Lucie Drdová, Ondřej Horák, Jan Skřivánek

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *