Goodbye Lenin, řekli Ukrajinci a ničí jeho sochy

Celý svět v posledních dnech s napětím sleduje bouřlivé dění na Ukrajině, která se potácí na hraně občanské války i války s Ruskem. Jednou z prvních viditelných akcí proti stávajícímu režimu se přitom na sklonku minulého roku stalo zničení Leninovy sochy v Kyjevě. Šlo o vandalství, nebo o ospravedlnitelný krok?

K eskalaci problémů došlo v druhé největší evropské zemi už loni v listopadu, kdy ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií. „Smlouva je pro nás v této podobě nevýhodná,“ nechal se tehdy slyšet prezident Viktor Janukovyč. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Hned následujícího dne vyšly do ulic tisíce prozápadně orientovaných lidí a požadovaly Janukovyčovu demisi. Masového charakteru nabylo hnutí 24. listopadu, kdy se na kyjevském náměstí Nezávislosti sešlo podle odhadů okolo 200 000 lidí. O čtrnáct dní později se v centru hlavního města tísnil už milion nespokojených Ukrajinců.

Dílo prominentního sovětského sochaře

Část z nich pak odpoledne zamířila na Besarabské náměstí, na němž od roku 1950 stála robustní socha vůdce bolševické revoluce Vladimira Iljiče Lenina. Umělecky nepříliš zdařilý pomník ze vzácného červeného labradoritu vytvořil před více jak půlstoletím prominentní sovětský sochař s arménskými kořeny Sergej Dmitrijevič Merkurov. Vzhledem k tomu, že 3,5 metru vysoký monument měl zdůrazňovat společnou rusko-ukrajinskou historii, vzali ho protestující ihned útokem. Nestalo se tak v dějinách poprvé. Už v roce 2009 mu totiž vandalové zdemolovali část obličeje. Tentokrát skončila socha na zemi, kde jí demonstranti urazili hlavu. Za hlasitého skandování „sláva Ukrajině“ pak zbylé části rozbili kladivy.

V těchto dnech k soše přibyly další. Od začátku protestů tak bylo po celé Ukrajině zničeno či jinak násilně odstraněno už přes sto Leninových soch. Nejprve se tak stalo v Černihivě, pak v Dněpropetrovsku a Žytomyru. K překvapení mnohých potkal podobný osud také monumenty bolševického vůdce na Krymu, který je jinak považován za baštu prorusky smýšlejících lidí. Zatím poslední případ byl evidován v Poltavě, kde minulé pondělí došlo ke stržení pětice rozměrných Leninových skulptur. Jak se k podobným činům stavět? Můžeme ničení soch považovat za oprávněný akt, nebo jde o projev pouhého vandalství? Pravda, jak už to tak bývá, je zřejmě někde uprostřed. Na jedné straně je třeba přiznat, že demonstranti útočí výhradně na monumenty, které jsou politicky vysoce angažované a po sochařské stránce zpravidla nepříliš kvalitní. Jejich rozbitím tak naštěstí nevzniká nijak výrazná umělecká újma.

Souhlasit s jejich destrukcí ale přesto nemůžeme. Jde totiž o umělecká díla, která si bez ohledu na to, jestli jsou kvalitní, nebo ne, což je v řadě případů navíc velmi sporné, ochranu zaslouží. Mnohem lepší by proto bylo ty nejkřiklavější příklady sochařského soc. realismu pouze demontovat a někde uskladnit. Taková akce by ale bohužel ztratila kýžený symbolický charakter, jaký mělo kupříkladu stržení kyjevského monumentu. I do budoucna se tak zřejmě budeme muset smířit s tím, že při podobných dějinných zvratech bude k něčemu podobnému docházet. Koneckonců v minulosti tomu nebylo jinak. Vzpomeňme jen staroměstský Mariánský sloup, který byl krátce po vzniku samostatné Československé republiky také jako symbol habsburského útlaku stržen rozlíceným davem.

Chránit je má Modrý štít

V některých ukrajinských městech se nicméně podařilo sochy od zničení prozatím uchránit. Boj se kupříkladu v neděli 23. února rozhořel o pomník v Charkově. Ten na konci týdne popsali demonstranti hanlivými nápisy. V neděli se proto na náměstí Svobody, kde dvacet metrů vysoká socha stojí, shromáždil dav Janukovyčových příznivců, kteří figuru ohradili kovovými zátarasy a ozdobili ruskou trikolorou. Po okolních barikádách pak rozvěsili hesla typu „Ochráníme Charkov před vandaly“ a „Dnes zničí památníky, zítra tvůj dům“. Téhož dne pak byli v Oděse zraněni dva lidé chránící Leninův monument před dotírajícími členy opozičních sil.

Dlužno podotknout, že i řada Janukovyčových odpůrců vybízí k ochraně soch. Tuto neděli byla dokonce na Ukrajině zřízena pobočka Mezinárodního výboru Modrý štít, který se snaží chránit památky v době války. „Při demontáži Leninových soch a dalších pozůstatků totalitního režimu je třeba mít na zřeteli, že některé z nich jsou na seznamu národního kulturního bohatství,“ upozornili její zástupci. Nezbývá než doufat, že se situace na Ukrajině brzy uklidní a kulturních škod stejně jako těch na lidských životech bude napácháno co nejméně.