Trapper & Boa special: Pokrevní bratři

V minulém roce tomu bylo 60 let od otevření Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích, kromě toho si v roce letošním připomínáme 100 let od smrti malíře, jehož jméno má instituce ve svém názvu. A tak je nasnadě, že se AJG rozhodla toto výročí připomenout výstavou věnovanou právě jemu. Pokud byste však čekali přehlídku děl z vrcholného období klasika generace Národního divadla, střelili byste jaksi mimo.

Ondřej Chrobák, kurátor výstavy, se zaměřil na roky Alšova dospívání, na dobu před jeho vstupem na pražskou Akademii. V tomto období se totiž odehrála událost, která Mikoláše Alše poznamenala na zbytek života, formovala ho nejen lidsky, ale samozřejmě také po umělecké stránce. Touto událostí byl náhlý odchod jeho o čtyři roky staršího bratra Jana, který spáchal sebevraždu z nešťastné lásky. V názvu výstavy jsou použity přezdívky Jana a Mikoláše, které si zvolili při svých dětských hrách. Jan aka Trapper a Mikoláš aka Boa se shlédli v dějinách severoamerických indiánů. A jako mnozí z jejich generace a z generací následujících, nalézali v historii divokého západu inspiraci pro své dobrodružné výpravy, v jejich konkrétním případě do krajiny kolem rodných Mirotic. U Jana a Mikoláše se navíc tato láska promítla do kreseb s indiánskými tématy, které jsou prezentovány v Alšově jihočeské galerii.

Otevírá se nám tedy výstava, která mapuje nejen vztah mezi dvěma bratry, oběma nadanými umělci, ale navíc i cestu Mikoláše Alše k jednomu z jeho vrcholných děl, k cyklu Živly: právě zde se ukázala Mikolášova obsese bratrovým osudem. Po celý svůj život schraňoval Janovy kresby jako vzácnou relikvii. Když pak začal pracovat na cyklu, vybíral náměty z jeho kreseb a komponoval je do svých vlastních. Možná to byl způsob, jak se s Janovou smrtí vyrovnat, možná to byl pokus o zhmotnění Janovy nesmrtelnosti a vyjádření úcty, kterou Mikoláš k bratrovi s velkou pravděpodobností cítil.

Vydejme se tedy po stopách intimního příběhu Trappera a Boy. V sále ve zvýšeném přízemí galerie jsou na stěnách proti sobě prezentovány perokresby obou bratrů, z nichž je hned na první pohled patrné, že oba byli obdarováni stejným výtvarným talentem. V mezipatře upoutá především „zátiší“ vytvořené na zemi v rohu místnosti s výstižným popisem „vybavení indiánské rodiny pro důstojné přežití v brdských lesích“. Zahrnuje ručně vyráběné deky, boty, oděvy, bizoní kůže anebo třeba slunečník, vše s indiánskými motivy. Tato instalace má být jakýmsi mostem z 19. století do současnosti, kdy stále existuje fenomén tzv. euroindiánů, tedy Evropanů, kteří svůj život zasvětili lásce k příběhům severoamerické prérie a žijí tak svůj život na evropském kontinentu.

Poslední část výstavy, věnovaná především výše zmíněnému Mikolášovu cyklu Živly, pak začíná v prvním patře, kde před vstupem do výstavního sálu můžeme sledovat „myšlenkovou mapu kurátora výstavy“. Jedná se vlastně o vybrané fotokopie ze Živlů, které jsou doplněné výňatky textů o bratrovi Janovi a ukázek z tvorby Josefa Václava Sládka. Ten byl Mikolášovým oblíbeným autorem především pro jejich společnou oblibu indiánských témat. V samotném sále pak galerie prezentuje Mikolášovy skici k Živlům, které jsou doplněné modelem teepee z Alšovy pozůstalosti a také luky a šípy, což lze interpretovat tak, že pubertální Mikoláš Aleš se sebeidentifikoval s indiánem. Což ostatně může dokazovat i fakt, že doma choval krahujce, jehož život ukončil sám šípem z vlastního luku. V další místnosti se pak návštěvník ještě jednou setkává s Janem, když může obdivovat jeho kolorované perokresby a akvarely s tématem lovu. V součtu tak máme možnost vůbec poprvé shlédnout okolo třiceti Janových kreseb, které představují přibližně dvě třetiny z dochované tvorby.

Kromě výše zmíněného „indiánského zátiší“ se kurátor výstavy snaží o aktualizaci tvorby bratří Alšů ještě dalším způsobem. Součástí přehlídky jsou i obrazy Víta Soukupa. Nezasvěcený čtenář by se mohl ptát, proč zrovna Soukup a bratři Alšové?

Zaprvé je pojí tragický životní osud: Vít Soukup, podobně jako Jan Aleš, odešel v roce 2007 z tohoto světa dobrovolně, vlastní rukou. Ačkoliv fakt zásadní, byl by zřejmě nedostatečný. Absolvent Nešlehova ateliéru na VŠUP se však v části své tvorby dosti přibližuje bratrům, kterým je tato výstava věnována především. Obrazy z cyklu Dobrodružné prázdniny Soukup tematicky zabíhá do života indiánů a trampů, do dobrodružných časů severní Ameriky. A zde nacházíme podobnost s Janem a Mikolášem. Protože stejně jako oni byli inspirováni ve svých kresbách dětskými hrami na hrdiny a padouchy i Vít Soukup se ve zde prezentovaných olejomalbách přiznává k dětství prožitému u táborových ohňů a dobrodružných her v jihočeské krajině. Ač formáty a technikou jiné, nacházíme v tvorbě všech tří společného ducha.

Při procházení sály možná přistihnete sami sebe s lehkým úsměvem. Možná jej vykouzlí poněkud absurdní představa indiánů v Čechách, možná určitá nostalgie při vzpomínce na vlastní dětství, možná uvědomění si, že tu s námi stále přetrvává fenomén, kterým žili i lidé před sto padesáti lety. Všechny tyto vjemy jsou pak korunovány vědomím, že se díváte na kvalitní umělecká díla, ať už z doby generace Národního divadla, či z minulosti velmi nedávné.

Autorka je historička umění

Trapper & Boa - Osudová dobrodružství Jana a Mikoláše Alše / kurátor: Ondřej Chrobák / AJG: Wortnerův dům /České Budějovice / 12. 12. 2013 – 2. 2. 2014