Artalk.cz

TZ: Eugenio Percossi

Eugenio Percossi / With/without (Concept) / Galerie k.art.on / Praha / 16. 1. – 9. 2. 2014

unnamed

EUGENIO PERCOSSI – WITH/WITHOUT (CONCEPT)

16/1/14 – 9/2/14

k.art.on gallery, Karlin studios, Křižíkova 34, Praha 8

https://www.facebook.com/galeriek.art.on

Eugenio Percossi /1974/ při práci nezná hranic mezi zeměmi ani mezi svými myšlenkovými aplikacemi, natož mezi způsoby výtvarného vyjádření. I přesto se jeho umělecké výstupy posledních několika let vycizelovali výhradně do formy vícevrstvých autoportrétů. Percossi se vydal na přímočarou, ale ne vždy snadnou cestu tematizace vlastního života. Není proto překvapením, že se umělcův život a tvorba úzce propojují, místy až k nerozeznání splývají. Alfou i omegou Eugeniovy existence jsou jeho vlastní úzkosti a neurózy. Ačkoliv je pociťuje podstatně intenzivněji než většina z nás, zcela zásadně ovlivňují Eugeniův osobní charakter a mohou mít takřka pustošivý dopad na celý jeho život, otázky, které ho k těmto neurotickým stavům přivádějí, si občas klade každý. Často si je ale obáváme klást, proto silný emotivní náklad Percossiho výstavních prezentací zanechává ve většině diváků hlubokou stopu. Jsou nuceni se s spolu s umělcem ptát: Kolik iluzí potřebujeme ke šťastnému životu? Je naše štěstí jen přeludem, který jsme si pěčlivě vybudovali? Co nás nutí přežít každý den? Může nám umění nahradit dávno zatraceného boha? Nebo je celá naše existence jen marnost nad marnost? Eugenio Percossi zkrátka ukazuje neodbytné existenciální otázky v jejich nejpalčivějším světle. Zásadními principy, které Percossi ve své práci uplatňuje, je plynutí času a s ním spojené obsesivně se opakující činnosti nebo naopak statická hibernace. Ať už zmíníme jeho sofa „I’m depressed“ /2006/ s otiskem vlastního těla paralyzovaného na dlouhé hodiny a dny depresí nebo naopak výstavu Love v galerii Kostka z roku 2011, kdy za půl roku popsal na čtyři sta pláten slovem „love“, časové hledisko je pokaždé spouštěčem hlubokého existenciálního působení díla. Radek Wohlmuth v profilu Eugenia Percossiho, který vyšel v měsíčníku Art&Antiques, velmi trefně spojuje zdlouhavé opisování textu se školními tresty. Dalším, v podstatě opačným důvodem, by pro Eugenia mohlo být „udržování se při životě“. Co jiného než iluze nutné činnosti, nevyhnutelného úkolu a vlastní potřebnosti nás nutí ráno vstát?

Percossi své pocitové zmatky umě krotí cílenými a promyšlenými hrátkami s formou. Díky bohatému výrazovému a mnohomediálnímu rejstříku jeho dílo jednak nabývá na přitažlivé šťavnatosti a hlavně pokaždé nabízí jiný a skládanku vlastní neurózy doplňující pohled. S oblibou formální zpracování staví do opozitu s pesimistickým obsahem, rád používá dětské materiály a techniky, které si pamatujeme za školky. Kombinace těchto forem s „těžkými“ tématy jen zesiluje celkové vyznění. Formální přístup, který prezentuje v galerii k.art.on je však Eugeniův nejpřirozenější, tedy ze života. Vystavením papírů, vysekaných do abstraktních tvarů, jejichž chybějící kusy posloužily coby filtry při kouření uklidňujících jointů, se dostáváme do umělcova nejbližšího, téměř intimního prostoru. Vpouští nás tímto do chvíle svých největších slabostí, kdy nezbývá něž sáhnout po droze – instantní iluzi. Dokonalou iluzi zároveň nabízí divákům, kteří v době vizuálního přezkoumávání modernistických odkazů výstavu with/without (concept) snadno zařadí do aktuálního dění na umělecké scéně. Můžeme tedy říci, že stejně jako se Eugeniova největší síla nachází v jeho slabosti, stejně tak intenzita výstavy neproudí z instalace, ale z těžce definovatelného, přesto dobře známého prostoru mezi tvůrcem a vznikem díla.

/Šárka Koudelová, 2014/

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *