Artalk.cz

TZ: Jakub Špaňhel

Jakub Špaňhel / Babočka admirál / Galerie Beseda / Ostrava / 23. 1. – 28. 3. 2014

pozvankaVIP

JAKUB ŠPAŇHEL: BABOČKA ADMIRÁL

23. 1. – 28. 3. 2014

Vernisáž ve středu 22. 1. v 17 hodin

Galerie Beseda, Jurečkova 18, 702 00 Ostrava 1, po-pá 9-17 hod.

www.galeriebeseda.cz

Jakub Špaňhel je představitelem současného malířství mladší střední generace a v této kategorii drží bezpochyby medailové pozice. Přestože jeho tvorba nezapře původ v konceptuálním myšlení, spočívá její těžiště v monumentální malbě výrazně expresivního ladění. Jako rodák z Karviné absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Ostravě a místní industriální krajina také výrazně formovala jeho umělecké vidění světa. Zde má snad svůj původ určitá „ponurost“ některých pláten, s výraznou rolí, kterou autor přisoudil černé barvě. Ta je rozehrávána v sofistikovaném kontrapunktu se zlatou, fialovou či jinými tóny. V nejnovějších dílech, především v cyklu na téma českého venkova, ustupují tyto „efekty“ do pozadí. Malíř využívá sofistikovanou „kresbu“ sušším štětcem na bílém pozadí, jako v naddimenzované kaligrafii.

Motivy nachází v realitě okolo sebe. Přetavuje ji velkorysým malířským gestem, zachycuje z ní to nejzásadnější, abstrahovanou esenci, vytvářející senzuálně bohatou strukturu obrazu. Již za studií na Akademii výtvarných umění v Praze (1995-2002) v ateliérech doc. Jiřího Davida a prof. Milana Knížáka měl pověst mimořádného talentu. Samostatná výstava v Galerii hlavního města Prahy (2003) a výstava s Jonášem Czesaným v Národní galerii v Praze (2005) odstartovaly jeho strmou uměleckou kariéru, která ani v současnosti nejeví žádné tendence k poklesu. Obrazové cykly chrámů, měst, benzínek, lustrů či bank mají svůj protipól ve výrazově sevřenější řadě „seriálových“ pláten, vytvářených malířským válečkem. Název současné výstavy „Babočka admirál“, kromě asociace k zbrusu novým obrazům motýlů, mně evokuje úsměvnou analogii s básnickou sbírkou Vladimíra Vaška alias Petra Bezruče „Stužkonoska modrá“. Je to vlastně velmi poetické. Proto se nenechme ovlivnit zdánlivou baladičností některých maleb a nechme se unášet jedinečným gestem a atmosférou, kterou je autor schopen do pláten vdechnout. Prezentuje zde výběr ze svého díla z poslední doby, jemuž vévodí cyklus inspirovaný známými grafikami Bohuslava Reynka (1892-1971). Špaňhel jeho komorní grafické listy převádí do monumentálních rozměrů, čímž při určitém „fraktálovém“ zjednodušení dodává námětu další rozměr. Tuto sérii pak volně rozvíjí v dalších obrazech, které vznikly za autorova pobytu v Berlíně jako citlivá reminiscence na český venkov.

Jistý odstup od někdejší patetičnosti a větší výrazová střídmost v nových dílech jsou pro mě přesvědčivým důkazem, že Jakub Špaňhel se nespokojuje s dosaženými metami, ale svou práci zdokonaluje a kreativně rozvíjí. Právě pro tyto hodnoty jsou jeho obrazy velmi vyhledávané, a to právem.

Rea Michalová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *