Jiří Fajt: Dementi k tiskové zprávě Ministerstva kultury

Ministerstvo kultury České republiky vydalo dne 16. prosince 2013 tiskovou zprávu (zde), která obsahuje řadu nepřesných a zavádějících informací, které považuji za nutné korigovat.

foto: Jan Rasch

Není pravda, že bych na schůzkách 19. listopadu a 12. prosince t.r. předložil jakékoliv požadavky, jak tvrdí ministerstvo kultury. Na první z nich jsem na dotaz pana ministra v demisi ve stručnosti podal ústní informaci o nelichotivém stavu podfinancované Národní galerie. Činil jsem tak s výslovným upozorněním, že se přitom opírám o analytické informace dokládající tento stav a že pokud bude mít on i kdokoliv jiný z ministerstva zájem, rád vše předložím k věcnému a detailnímu projednání. Takovou diskuzi jsem samozřejmě očekával, s ničím podobným jsem se však ze strany ministerstva za celou dobu svého jmenování nesetkal. Na druhé schůzce jsem o stavu NG již vůbec nehovořil; dotknul se ho pouze pan ministr v demisi a to v souvislosti se zdůvodněním odsunu mého nástupu. Sdělil mi, že rozumí nutnosti systémových a rozpočtových změn v NG a že svým rozhodnutím chce jen umožnit jejich řádné projednání již s novým ministrem/novou ministryní kultury.

Stejně tak není pravda, že bych pro NG požadoval „bezmála zdvojnásobení ročního státního příspěvku na činnost“. Jen pro upřesnění: státní příspěvek NG se dnes pohybuje kolem 220 miliónů Kč, v roce 2008 činil 280 miliónů. I kdyby se někdo chtěl vyčíslením vnitřního dluhu NG vážně zabývat, jak jsem to činil v uplynulých měsících se svými spolupracovníky, tak by nutně došel k řádově nižším hodnotám. Chybějící náklady na běžnou péči o šest historických objektů v centru Prahy totiž odhaduji na 50 miliónů, moji předchůdci došli dokonce k částce vyšší. Nezbytně nutné je i vytvoření podmínek pro vylepšení ostudně nízkých mezd, přičemž při 250 zaměstnancích by již 20-25 miliónů přineslo znatelný posun k lepšímu. A konečně neexistující akviziční politiku NG umožní jen zřízení zvláštní rozpočtové kapitoly Akvizičního fondu NG se vstupní částkou odpovídající reálným možnostem státního rozpočtu. Nevím tedy, odkud ministerstvo čerpá své informace, ode mě to určitě nebylo.

A podobně nepřesné je i tvrzení o tom, že jsem pro svůj tým požadoval platy, které „několikanásobně překračují limity stanovené pro státní zaměstnance.“ To však ještě neznamená, že je nadále možné ponechat mzdy v naší nejvýznamnější sbírce výtvarného umění na úrovni nižší než je celostátní průměr a že je možné za daných podmínek získávat špičkové domácí specialisty, nemluvě o zahraničních.

Jedno je však jisté: pokud se má NG stát návštěvnicky atraktivní institucí viditelnou na domácí i mezinárodní scéně, pak nutně potřebuje provést zásadní změny jak uvnitř, tak i mimo ni. Pak se ale k ní musí i stát začít chovat jinak než dosud. A pokud stát zajistí dostatečné prostředky k řádné péči o státní budovy a státní sbírky, já se z privátních zdrojů postarám o prostředky na program NG. To mi přijde obhajitelné a smysluplné. S tímto konceptem jsem vyhrál výběrové řízení před mezinárodně obsazenou porotou, takto byl definován veřejný zájem, takto také rozumím svému zadání a o krocích nutných k realizaci této vize budu rád jednat s novým ministrem/novou ministryní.

Závěrem se omlouvám čtenářům za unavující mediální výměny a přeji už konečně klidné prožití svátečních dnů a úspěšné vykročení do nového roku 2014.

V Berlíně, 18. prosince 2013 Jiří Fajt