In_margine (nejen o Mistru Třeboňského oltáře)
Milena Bartová píše o tom, co by si ráda přečetla v nové monografii Mistra Třeboňského oltářa a co by o ní ráda napsala. Končí však doporučením, že jako dárek blízkým pod stromeček je lepší poslat kozu do Afriky.
Milena Bartlová: Nevíte, co pod stromeček?
K předvánočnímu času se hodí pozitivní zprávy, něco s náboženstvím a je vhodné doporučit kulturní veřejnosti i vánoční dárek. A přesně něco takového tu pro naše čtenáře máme! Rozměrnou ale nikoli nadměrnou knižní monografii o Mistru Třeboňského oltáře vydalo univerzitní nakladatelství Karolinum. Vázaný svazek o 285 stranách velkého formátu s mnoha krásnými barevnými ilustracemi ve velmi pěkné grafické úpravě Zdeňka Zieglera se prodává za vstřícných 620 Kč.
Anonym označovaný pomocným jménem Mistr Třeboňského oltáře patří k vůbec nejslavnějším umělcům, jež české země daly Evropě a lidstvu. Jeho Zmrtvýchvstání Krista najdeme jako ilustraci v mnoha přehledech světového umění a bývá zmiňován všude, kde se vykládají evropské kulturní dějiny. Co do míry světového zájmu se s ním ze zdejšího umění mohou měřit už jen Věstonická venuše, hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic a Entropa od Davida Černého, Krištofa Kintery a Tomáše Pospiszyla. Není pochyby, že z této malé množiny splňuje představy kulturní veřejnosti o tom, na co by ráda byla vlastenecky hrdá, právě krásné a ušlechtilé umění Mistra Třeboňského oltáře. První rozsáhlou monografii o něm lze tedy právem označit za událost, která překračuje úzké hranice české uměleckohistorické medievistiky.
Kniha této zodpovědnosti výborně dostojí a očekávání bohatě naplňuje. Mistrně zvládá dvojí, pro mnohé autory jen obtížně spojitelný úkol, totiž být vědecky přínosná a zároveň čtivá a intelektuálně zajímavá mimo okruh odborníků na české dějiny umění. Ti mohli sledovat již několik let řadu přípravných studií, které se objevily v renomovaných časopisech, na mezinárodních konferencích i na soustředěných specializovaných workshopech. Autor si v nich ověřoval nosné linie svého originálního výkladu a z diskusí čerpal poučnou konfrontaci s nejaktuálnějšími názory uměleckohistorické komunity.
Autor patří k těm, kdo se snadno nenadchnou pro různé intelektuální módy. Vytříbený styl jeho psaní ovšem na řadě míst dává v jemné ironii prosvítat skutečnosti, že je s nimi dobře obeznámen a zná jejich slabiny a přijímá jejich výzvy. Model monografie geniálního tvůrce zvolil zjevně právě proto, aby předvedl, že zdánlivě překonaná matrice výkladu může stále ještě poskytnout zásadní a kvalitní výsledky, nové pro odborníky a intelektuálně zajímavé pro čtenáře. Kapitola, v níž řeší otázku, jak v epoše umělecké anonymity středověku rozpoznat a adekvátně docenit tvůrčí individualitu malíře, vtáhne do četby snad každého.
Skutečnou detektivku nachystal autor v jádru textu, kde všestranným a podrobným rozborem obrazů, připisovaných velkému anonymovi, připravuje pevnou základnu pro následující interpretace. Dozvíme se o kulturní, sociální i náboženské situaci v Čechách posledních desetiletí před vypuknutím husitské revoluce, setkáme s pozoruhodnými individualitami mezi politiky, církevními preláty, univerzitními učenci i výtvarnými umělci. Plasticky líčí umělecký i náboženský význam obrazů v živém napětí mezi dávnou historií a dneškem. Mistr Třeboňského oltáře se tak může stát skutečně živou osobností velké umělecké tradice, na niž mohou být Češi dodnes hrdí.
Hm, aha. Ono bohužel vůbec nic z předchozích tří odstavců není pravda. Tak si to smažte, zkusíme to jinak. Monografie o Mistru Třeboňského oltáře se stává důstojným nástupcem monumentálního korpusu české gotické deskové malby, jenž vyšel pod jménem Antonína Matějčka v letech 1938 a 1950. Nepouští se do žádných velkých interpretačních nadstaveb a soustředně se věnuje minuciézní a spolehlivé materiálové práci. Důkladná heuristika přinesla řadu plodů; mj. se podařilo objasnit objednání obrazů a rekonstruovat jejich původní umístění. Autor poctivě shromáždil veškeré publikované zmínky o nich. Důkladně poučen dějinami metodologie, dokáže jednotlivé příspěvky výstižně zhodnotit (a musel se přitom vyrovnat nejen s dlouho řešenou otázkou jazykového původu malíře, ale i s hypotézou, zda tzv. třeboňský mistr nebyl žena).
Pak je promyšleně využívá jako odrazový můstek pro vlastní interpretace. Ty se opírají o rozsáhlý a zcela nový průzkum archivních písemností stejnou měrou jako o technologické průzkumy. Skutečnou autorovu specialitou jsou subtilní ikonografické rozbory. Autor to vše interpretuje v kontextu recentní historiografické a uměleckohistorické literatury sahající od Francie po Uhry. Vytváří zcela nový obraz výtvarné produkce v okolí Třeboňského oltáře, zahrnující samozřejmě i knižní a nástěnnou malbu, sochařství a umělecká řemesla. Díky přesvědčivé logice výkladu může zřetelně vystoupit vývojový i myšlenkový význam obrazů, promyšleně seskupených do souboru anonymovy dílny.
Velice záslužné je otištění komplexní restaurátorské analýzy, která obsahuje řadu analytických údajů a obrazovou dokumentaci, jež je vizuálně přitažlivá i pro laiky. Především je strhující možnost sledovat umělce takříkajíc při práci z bohatého souboru podkreseb a makrofotografií. Odborníkům tento materiál v budoucnu umožní další studium souboru maleb připsaných Mistru Třeboňského oltáře, protože je jasné, že se tato kniha stane na několik desetiletí nepominutelným základem jakéhokoli studia evropského malířství 14. a 15. století. Ještě je nutno zvláště zmínit pečlivou práci nakladatelství a redaktorky. Čtenář se zde nesetkává, jak to bohužel bývá až příliš často zvykem, s rušivými omyly a zmatky v datech, v poznámkovém a bibliografickém aparátu nejsou nesrovnalosti a chyby.
Ach jo… škoda, ani tyto tři odstavce nemluví pravdu. To je tedy už vážně průšvih. Pochopte, nemohu si dovolit napsat negativní recenzi na zralé životní dílo profesora Karlovy univerzity a vedoucího katedry dějin umění na zdejší filosofické fakultě. Kniha je výstupem dvou grantů a pro renomované nakladatelství ji recenzovali profesoři tuzemských i zahraničních univerzit a vědecký tajemník Národní galerie v Praze.
Tahle marginálie je tedy epic fail; ještěže to čtete na artalku zadarmo. Zapomněla jsem dokonce uvést jméno autora! Jan Royt je ale i našim čtenářům dobře znám: před dvěma lety byl jedním z hrdinů příběhu výstavy unikátního obrazu Leonarda da Vinci na Zbirohu (zde a zde) . Takže víte co – smažte si to raději celé. A k vánocům svým blízkým kupte sadu teplého spodního prádla, nebo pošlete kozu do Afriky (www.skutecnydarek.cz).
Tak jsme se dozvěděli, co všechno není pravda, ale co pravda je, bohužel nikoliv. Co bylo motivem napsání článku je nejisté, pokud ovšem nepřijmeme výklad, že se jedná o poměrně nechutnou podpásovku.
závist :D ale pšššš
Vážená paní Bartlová, když nesouhlasíte s obsahem recenzované publikace, je lepší o ní raději nepsat a nebo místo ironie zvolit konstruktivní kritiku. V podstatě jste nezbourala Royta, ale sebe sama. Připomíná mi to způsob bulvárního mechanismu, kdy se lež vydává za pravdu, aby se jejím opakováním stala pravdou. Ve skutečnosti se ukazuje, že celý obor dějin umění je o nevraživosti, nenávisti a zákopových válkách. Proto nemá Národní galerie v Praze svého ředitele a proto osobnosti Vašeho formátu mohou překvapivě a snadno ztrácet důvěru.
„když nesouhlasíte s obsahem recenzované publikace, je lepší o ní raději nepsat a nebo (sic!) místo ironie zvolit konstruktivní kritiku“ dává zcela nový rozměr kritice všeobecně.
ona i ta recenze na Katedrálu byla silné kafe a zbouraná musela být jak zákon káže :D
Je trochu škoda, že je na pozadí celého textu cítit jakási nevyslovená hořkost, která vrcholí závěrečným titulováním prof. Royta jako „jednoho z hrdinů příběhu výstavy unikátního obrazu Leonarda da Vinci na Zbirohu“. Sám prof. Royt se přece přímo v televizní reportáži o výstavě tehdy vyjádřil, že problematický obraz za Leonardovo dílo nepovažuje (záznam dostupný na stránkách ČT). Rozhodně si nemyslím, že se přípravou zbytku výstavy nějak zkompromitoval. Závěr, ve kterém se prof. Bartlová obrací na čtenáře ve stylu „o něm my máme jasno, pamatujete si přece na ten Zbiroh“, působí dojmem, že autorka snad ani nepočítá se čtenáři, kteří znají z Roytova úctyhodného díla víc než tuto krátkodechou banalitu. Proč? Z jakého důvodu respektovaná odbornice snižuje takovým způsobem práci svého kolegy? Je pod její úroveň věcná kritika jeho textů? Tohle si prof. Royt rozhodně nezasloužil. Pro dějiny umění a kulturní osvětu vykonal přemnoho a pokud si ho někdo vybavuje jen v souvislosti se zmíněnou výstavou, přichází o hodně.
Naprosto s Vámi souhlasím. Myslím, že nenávistné, mírně hysterizující a především nekonstruktivní kritické texty tohoto typu nekorespondují s profesorským titulem, kterým se autorka může honosit.
celého textu cítit jakási nevyslovená hořkost? Jak nevyslovená? snad nevýslovná! :D
Milá paní Bartlová,
plně názorově souzním se všemi předchozími diskutujícími. Trochu jsem váhal, zda na Vás vůbec reagovat, páč na sprostotu se jednoduše reagovat nemá. Největším trestem pro různé řvouny a hulváty vždy přeci jen bude jejich ignorování… Ze své pozice oborového nýmanda, u kterého snad nebudete mít potřebu roztáčet spirálu reakcí a dalších invektiv, jsem se rozhodl reagovat, a to nakonec nejen zde v diskuzi. Zkraje pak podotýkám, že vše níže řečené vůbec nepolemizuje s obsahem knihy pana Jana Royta, pouze s formou, jak dlouhodobě v oboru dějin umění otvíráte různé otázky a problémy.
Omezím se jen na malý příměr. Když byl zveřejněn návrh NK od pana Jana Kaplického, byl jsem spíš nepříjemně zaskočen. Rozhodně nepatřím mezi milce architektury pana Jana Kaplického a Future systems. Vzápětí po primitivních, štvavých a doslova zlých vystoupeních Václava Klause a jeho nohsledů v čele s Pavlem Bémem bych však nadšeně podepsal, že se jednalo o jedinečný návrh architektury, který si Praha a Letná jediný zaslouží. Z roviny estetické a věcné byl zmíněnými (nemravnými) protagonisty problém posunut do roviny mravně-principelní a do roviny ideologie. Máte podobný dar jako Václav Klausa jeho suita!
Vaše dlouhodobá bulvarizace jinak tak pěkného (a nebulvárního) oboru dějin umění nese i pro Vás tuze hořké plody. Formou a sebestředností, která vykukuje snad z každého Vašeho textu a a rozhovoru a je kvitována asi jen Vašimi nohsledy, sama bráníte širšímu badatelskému spektru, aby se Vašimi v mnohém podnětnými myšlenkami hrdě zabývalo. Věcnost v oboru jste nahradila (možná i nechtěně) ideologií a mravně-principielním odmítnutím Vás samotné. Sprostotu, bulvarizaci a pletichaření pak bohužel zaměňujete za nadsázku, ironii a vtip.
Přeji Vám vše dobré a hlavně Vám přeji do nového roku alespoň o špetku víc slušnosti, sebereflexe a místo (Vámi nepochopené) ironie krapet sebeironie.
S pozdravem
Petr Skalický
Vazeny pane Skalicky, doporucuji vam, abyste me texty proste necetl.
to je slovo do pranice! :D :D :D
Vážená paní Bartlová,
i když vím, že je to zbytečné, musím Vám sdělit, že jste vůbec nepochopila má slova. Tím, že bych Vaše texty nečetl, bych rozhodně nic nevyřešil. Problém není na mé straně, ale na straně Vaší, kdy nejen webový éter, ale obor dějin umění zaplavujete emocemi a invektivami, které jsou daleko za hranicí vkusu a dobrých mravů.
I když mě (nejen) sebestřednost Vašich textů pravidelně „zvedá ze židle“, budu je číst dál, stejně jako mnoho jiných historiků umění a medievistů, z nichž mnohé máte dlouhodobě ve svém pranýřujícím hledáčku. Aby člověk věděl, jak se má chovat a jak se ve svém (milovaném) oboru pohybovat, potřebuje i negativní příklady. Za ty Vám mnohokrát děkuji. Zároveň Vaše texty – a Vy to přeci jistě víte sama nejlépe :-) – jsou v mnohém skutečně inspirující. To ovšem nestačí…
Myslím, že tímto příspěvkem a také glosami ke stejnému tématu na svém FB jste definitivně odkryla motivace svého bědování a kverulantství, které se rozhodně nekryjí se snahou obor metodologicky obohatit a posunout dál (v tomto směru vřele doporučuji všem Vašim spolu posměváčkům k přečtení recenze na Vaši knihu z pera Ivana Folettiho a Jana Dienstbiera, potažmo z jiného úhlu psaná Ladislavem Kesnerem), ale se snahou být s jakýmikoliv prostředky ve středu dění a navíc tam být jediná. Zaplať Pán Bůh je to (v případě kokoholiv) nemožné!
Jak jsem již řekl, bohužel neškodíte jen sobě, ale také druhým a nakonec též (patrně již asi nechtěně) celému oboru dějin umění.
Mějte se opravdu moc pěkně a hlavně přátelsky k druhým.
S pozdravem
Petr Skalický
navrhuji pani Bartlovou ritualne sezrat.
ja si zabiram játra.
tyhle mandelinky rozsypavane americkymi letouny jsou vazne ohavne.
Doufejme, že je paní profesorka abstinentka. Abyste si nevylámal zuby.
Royt a Kaplicky a holandsti cykliste.. vzdycky mam rad,kdyz se tihle tri sejdou na potlachu.
Zázrak v Černém domě (Divadlo Na zábradlí). Když někdo mluví o zázraku, většinou se nejedná o autentickou zkušenost, ale sdělení získané od druhé osoby. Až jednou, Abeles vykládal, jak Sáře zemřelo dítě i povolala ona moudrého rabína, aby ji ho oživil. I stalo se. Rabi přišel a začal se modlit, zaříkávat, dělat úkony pro oživení dítka. „A povedlo se? Stal se zázrak?“ byl optán Abeles. Ten se otočí a říká. „No nestal, ale byl jsem u toho!“ Četl někdo z diskutujících monografii Mistra Třeboňského oltáře? Vědí že se stal zázrak, ale byli u toho?
Nikdo z diskutujících tady přece netvrdí, že Roytova monografie je kdovíjak kvalitní. Pozastavují se nad sarkastickým tónem autorky textu (říkat tomu recenze, natož kritika bych se zdráhal), který se nese v duchu „jak by to vypadalo, kdybych to napsala já“. Nezbývá než doufat, že nám paní profesorka co nejdříve sdělí, jak to s MTO vlastně bylo, a ukáže nám, jak psát ty správné dějiny umění.
Překvapuje mne, že se tu nacházejí čtenáři, kteří rubiku pojmenovanou in_margine.mb považují za cokoliv, jen ne za shromaždiště osobních názorů profesorky Bartlové. Plést si v jistém smyslu poťouchlý text s kritikou, nebo dokonce recenzí odborné publikace může vážně jen někdo, jehož majestátem vztek cloumá, resp. zůstaly mu zatajeny zákonitosti jmenovaných publicistických útvarů. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že Bartlové není vyčítán ani tak ten ironický tón, jako spíš to, že si jakožto nositelka nejvyššího akademického titulu dovolila začít psát o místních dějinách umění srozumitelně, lehce a s nadsázkou na internet, ba co víc, naučila se používat facebook a teď se tam nechává sledovat a šířit. BTW má pan Royt facebookový profil, nebo jen závidí čtenost?
Tak to je škoda, že si mě na FB zablokovala…
„sledovat a šířit“ to není marná strategie, natož rodové heslo;)
Nositelce nejvyššího akademického titulu není ani tak vyčítáno, že si dovolila psát o místních dějinách umění srozumitelně, jako že si libuje v produkci blábolů inovativně vydávaných za metodologickou progresi. Proslulá „poťouchlost“ paní profesorky přitom v poslední době dost často zavání upřímnou snahou o finální dovršení vlastních oborových ambic. Ano, jsou samozřejmě i jiné možnosti výkladu než, že jde jen o snahu demonstrovat vlastní nadřazenost před dalším útokem na teplý flek vedoucího katedry na zdejší filosofické fakultě, který nekolegiálně už před dlouhou dobou zasedl právě autor zmíněné monografie. Např. http://en.wikipedia.org/wiki/Penis_envy reinterpretovaná v lehce lacanovském duchu by také mohla připadat v úvahu.
Pan Royt facebookový profil má, ale v i v akademických kruzích panuje jistá nejistota, zda se jedná o recesi nebo o poctivý pokus o sebeprezentaci:
https://www.facebook.com/jan.royt.9?fref=ts
Z globálního hlediska bohužel celá kauza a jiné podobné připomínají škádlení poněkud odrbaných kohoutů (a slepic) na stále se zmenšujícím hnojišti. Sláva vítězům, čest poraženým…
přesně, taky jsem slyšel, že paní profesorka přišla za děkanem, že to Royt vede UDU FFUK nějak blbě, tak ať ji jmenuje rovnou ředitelkou ústavu – ačkoliv není ani řadovou pracovnicí FFUK, že to dá do cajku :D :D :D
Příspěvek není ani recenze, ani kritika, ani se za tyto žánry nevydává, což je jasné již z jeho označení. Je to jeden z textů Mileny Bartlové, v nichž mimo jiné hledá cesty, jak přiblížit otázky týkající se výtvarného umění a jeho vlivu na společnost. Způsob takovéto formulace takovéhoto příspěvku v této rubrice je – podle mého názoru – zcela v pořádku. Pokud s ním nesouhlasíte, budeme rádi za vaše názory a komentáře. Já osobně však budu nejraději, pokud se příspěvky v diskuzi vyhnou osobním útokům na autorku a to nejen z toho důvodu, si vážím toho, že se o zmíněné hledání cest právě na stránkách Artalku pokouší.
Příspěvek není ani recenze, ani kritika, ani se za tyto žánry nevydává – tak tak to by mě zajímalo o jaký žánr tedy jde :D :D :D zahořklý výsměch, slzy závisti u lahve? A co se týká „hledání cest, jak přiblížit otázky týkající se výtvarného umění…“ tak tahle vede leda do …. do nádražní hospody ve Všetatech :D děkuji, tam nechci. Ale paní profesorka mě pobavila, to se musí nechat. Sice ne tak, jak asi zamýšlela, podobně ubohé výstupy jsou totiž opravdu k smíchu a jaksi nevypovídají ani tolik o zesměšňovaném díle prof. Royta, jako o autorce tohoto „cosi“!
Jaký je to žánr? No přeci pomluva.
Popřípadě skrytá reklama na kozu do Afriky :D
Silvie, je pěkné a v pořádku, že vyzýváš diskutující, aby se vyhýbali osobním útokům na autorku. Teď ještě vysvětli Mileně, aby se i ona vyhýbala osobním útokům na jiné autory.
Tento konkrétní text popravdě o výtvarném umění ať už středověku nebo dneška prakticky není. Je o jedné konkrétní knize, jednom profesorovi, potažmo jedné katedře filosofické fakulty. Ano, jako recenze ani kritika to moc nevypadá, spíš text lze chápat jako pokus o invektivu v klasickém nebo renesančním smyslu.
Jenže, pakliže autorka vstoupí na půdu tohoto žánru, není divu, že to může taky „schytat“ a to zejména za pasáže, které nejsou až tak vtipné a zábavné, jak by žánr předepisoval, a z kterých tak trochu nestydatě čiší osobní zášť. Na to ostatně upozornilo více diskutujících.
Úplně absurdní potom je, když jednom z nich autorka vzkáže „tak mé texty prostě nečtěte“. Vždyť, to samé by potom bylo možné vzkázat i autorce – ať jednoduše knihu pana Royta nečte, když ji její samotná existence zjevně z toho či onoho důvodu zarmucuje nebo leze na nervy.
Jednoduše kdokoliv napíše něco, co má hlavu a patu, jde s kůží na trh a to platí jak o Janu Roytovi a jeho knize, tak i o Mileně Bartlové a jejím příspěvku tady na artalku. A pakliže už byla laťka Bartlovou nastavena i na prozkoumávání osobnosti a minulých výstupů autora, je přirozené, že někteří z nás to samé aplikují i na ni samotnou.
Dosud to bylo, mám ten pocit, ve vší slušnosti a v mezích nastavené ironie. Buďme tomu rádi a držme se toho. Bourání model by mohlo proběhnout i v mnohem nenávistnějším duchu ;-)
Paní Šeborová, vám článek prof. Bartlové nepřipadá jako osobní útok na prof. Royta? Pro pořádek připomínám, že neobsahuje ani jeden konkrétní argument.
Neviem preco je vacsina komentatorov poburena. Z obsahu a formy clanku jasne vyplyva, ze to nie je kritika ani recenzia. Skor je to glosa pripadne poznamka. Zaroven si mozete povsimnut, ze sa nenachadza v rubrike recenze, ale je spravne zaradeny v rubrike in margine.
Clanok okrem ineho nabada k zamysleniu sa nad spominanou publikaciou. Sprvu sa clovek nadchne a chce si ju hned precitat. Ked zisti, ze taka vlastne nie je, strati o nu zaujem, ale nakoniec ju chce predsalen vziat do ruk, aby zistil, aka teda v skutocnosti je.
Ak sa citatel nezaobera tym, kto pan Royt je alebo nie je a neriesi ani osobny vztah k autorke, ale sustredi sa len na clanok, tak je mu prostrednictvom neho dopriane pobavenie a podnet na hlbsie nahliadnutie na spominanu problematiku a nasledne vytvorenie si vlastneho nazoru.
protože podobně se je možné vysmát prakticky čemukoliv ;)
Milí kolegové, milí (ex) studenti DU na FF UK, nebo na KTF UK,
obracím se na Vás s novoroční výzvou, respektive s apelem. Pokud máte své katedry a obor rádi, případně i svého pana Prof. Jana Royta, nebo pokud (ideálně a pokud zároveň!) vás dráždí praktiky, které dlouhodobě plošně rozsévá v oboru DU paní Prof. Milena Bartlová, obraťte se na výbor Uměleckohistorické společnosti (UHS, http://www.dejinyumeni.cz/index.php?p=4), jako na stavovského reprezentanta, aby se zabýval etickými poklesky zastoupenými kupříkladu tímto příspěvkem a vydal v dané věci prohlášení.
Diskuzí uvedený příspěvek, jak (veskrze objektivně) mnozí víte (a to ať patříte k suitě paní Prof. M. Bartlové /MB/, či k táboru, který si nad jejími způsoby spíš posteskne), byl pouze (nechtěně podvědomým) katalyzátorem dlouhodobých a ne zcela eticky ospravedlnitelných (kariérních) vstupů paní MB. Část z toho naznačili někteří diskutující…
Prosím vás proto, sestavte ve svých kolektivech petici, nebo zašlete na UHS množství individuálních podnětů, aby se výbor UHS zabýval na základě příspěvku MB etikou badatele a úlohou vědecko-pedagogického pracovníka v oboru a aby na tomto základě vydal jasné prohlášení, které by mohlo být do budoucna signálem, co je či není mravné, kam je akceptovatelné se v rámci oborové polemiky uchylovat a kam již nikoliv. Až sekundárním výsledkem takového prohlášení by mohlo být, v případě schopnosti sebereflexe, ponaučení pro iniciátora celé trapnosti (tj. pro MB).
Prosím vás zároveň, abyste své případné podněty udrželi ve věcné rovině a neuchýlili se k osobním útokům a invektivám, kterými byste se nepřímo samy (a třeba nechtěně) připodobnili k MB. Účelem podnětů by v mém pohledu neměla být dehonestace a pranýřování kohokoliv, byť na jeho mravy můžeme mít názory různé. Jádrem by měla snaha udržet obor DU v etických mantinelech a hranicích vzájemné badatelské úcty, která rozhodně nevylučuje (ve skutečnosti vítané!) ostré věcné (a ideálně přátelsky motivované) odborné polemiky.
Závěrem vás proto prosím, neostýchejte se, nebojte se a obraťte se na UHS! Věřte, že nebudete samotní. Je třeba být aktivní a dokonce aktivističtí. Paradoxně se tím připodobníte tomu dobrému, co MB ve společnosti reprezentuje. Pokud někdo máte echt smysl pro humor, navrhuji petici „MB for president“. Já bych jí za sebe snad dokonce i na tento jediný post volil, a to nikoliv proto, aby se jí DU zbavily, ale aby ona samotná svůj nesporný talent skutečně už využila a byla konečně druhým (doufejme snad) prospěšná.
S pozdravem
Petr Skalický
P.S. Čím víc podnětů na UHS, tím větší bude jejich váha a nepřímo tím i případného vyjádření výboru UHS. Pište!
LOL,pane Skalický, četl jste po sobě svůj poslední příspěvek? Signál co je mravné? Jako že by se pak dle signálu provinivší se člen uměleckohistorické obce zastyděl, provedl konstruktivní sebekritiku a tiše pošel v koutku exkomunikován z kroužku vysoce etických soudců? Možná si nevzpomínáte, ale byly tu doby, v nichž se skutečně zacházelo se všemi, kdo otevírali ústa jinak, než bylo oficiálně přijatelné, jako s nejhoršími vyvrheli. A vy byste tu vesele donášel na nějakou profesorku, že si, vrchnosti, představte si, moc dovoluje publikovat vlastní názor? Místo toho, abyste se nad celou bouři v kuthánku povznesl? Zkuste upřít síly třeba na PR. Možná si ani nedokážete uvědomit, jak se na vás,(kunst)historiky dívá mimooborová zvěř :D
Petře, předem bych rád uvedl, že si zakládám na tom, že nepatřím k ničí suitě a i vůči pro mne inspirativním autoritám chovám řadu kritických výhrad. Přesto si myslím, že jsme asi četli každý jiný text. Čtu ho znovu a znovu a opravdu žádné osobní útoky nenacházím. Jen předvánoční humornou (a ano, trochu jízlivou) glosu o tom, že profesor Royt napsal opravdu blbou knihu (zda tomu tak je, či není, si netroufám posoudit, a ani se o to nebudu pokoušet, neb si knihu pana profesora Royta opatřovat neplánuji. Ne kvůli nedoporučení MB, ale proto, že mě to prostě nezajímá). Čtenář buď uvěří či nikoli a přesvědčí se sám. A v závěru uvedená účast pana profesora na velmi pofidérním projektu Leonarda da Vinciho? Ať si osobně o autorstvfí LdV myslí cokoli, s některými projekty spojovat své jméno je prostě nevkusné a není se pak čemu divit, když je mu to pak po zásluze předhazováno. Přestože jsem kdysi ikonografické přednášky pana profesora Royta zbožňoval a díky němu se pro ten náš milovaný obor nadchl, při tom vstupu ze Zbirohu v Dobrém ránu mě tenkrát obcházel stud.
Zdravím, Láďo.
Věř, že si opravdu nemapuji, kdo do suity paní MB patří a kdo ne. Je mi to tak ukradené… Ale k věci! O tom, že výše uvedený text MB je z její pozice prostě přes čáru, jsem hluboce přesvědčený. Nemůžu si pomoct. Kdyby to bylo jen ojedinělé plácnutí MB do vody, nikdo ani nepípne a možná by se i zasmál. Ono tomu ovšem tak není. Mnoho naznačili jiní diskutující a sic to není nikde doložitelně na papíře, šušká si a ví o tom snad „půlka Prahy“. Trochu (dlouhodobě) zasvěcení vědí, že onen text nebyl jen nevinným humorem. Bohužel.
Ze své oborové a velmi svobodné pozice, ze které netoužím nijak vystupovat do vyšších akademických vod, tedy z pozice člověka nezávislého na tamních půtkách, však cítím potřebu už pro jednou hlasitěji říct poněkud mravně sporným praktikám, se kterými bohužel MB dlouhodobě koketuje, jasné NE. Ono NE pak není nutné chápat jen vůči MB, ale plošně k něčemu, co se spíš hodí do světa stranických pletich, webového bulváru apod. Věř mi, že nevidím ani paní MB a ani pana Jana Royta černobíle, i když je asi zřejmé, ke komu inklinuji a koho si o mnoho víc vážím (zvláště v lidské rovině). MB si velice vážím pro její občansko-politické aktivity. Na tomto poli jí víc než fandím. Myslím však, že styl politických pletich by neměl být zanášen do DU.
Za svou výzvou si tedy stojím. Vůbec nechci nikoho pranýřovat. Domnívám se však, že když někdo (minimálně v mém pohledu) nemá mantinely oborové a kariérní etiky, mohl by mu k orientaci pomoci jakýsi etický kodex. Kdyby ho příspěvek MB inicioval, byl bych mu za to, stejně jako MB velmi vděčný. Jsem však skeptik a nic takového se nestane. Tak život chóde… Alespoň mám čisté svědomí, že jsem se MB ozval a že pro jednou slyšela, resp. četla pohled na sebe také z jiné strany.
Měj se moc fajn a snad mezi naše příjemné vztahy rozepře okolo MB nezhatí…
Petr S.
P.S. O (skutečně přitróblém) Zbirohu dej třeba řeč taky s JR a nepodléhej jen bulvárnímu žvatlání na webu, novinářským zkratkám, či dokola opakovaným floskulím některých kritiků JR. Třeba „sovy nejsou tím, čím se zdají být…“
Když pominu všechny dílčí otázky (kvalitu páně Roytovy publikace, styl dotyčného příspěvku či osobní sympatie/antipatie ke komukoli), jako zásadní se mi jeví závěr, že by měl výbor UHS posuzovat (a vybízet k následným reflexím či jiným akcím) posuzovat aktivity svých členů (nebo historiků umění, kteří jeho členy nejsou, což by bylo ještě absurdnější). je snad UHS schvalovacím orgánem, který kontroluje správnost či korektnost? budeme se na něj obracet po každé negativní kritice? nezavání to trochu…?!
Vážený pane Skalický,
mohu Vás ujistit, že Vaši výzvu v kolektivu prohovoříme. Něco takového jsme totiž osobně nezažili a o ničem takovém již asi dvacet pět let neslyšeli. Nejen komerční televize, ale i Vy oživujete ducha zašlých časů. Muž na radnici by vaše volání po kolektivním odsudku a sebereflexi pachatele vítal!
Nevědomky ovšem děláte medvědí službu práci pana profesora Royta. Je-li třeba takových aktivit a jeho dílo se svojí kvalitou neobhájí samo, je něco v nepořádku.
Srdečně,
Jana Maříková-K.
P.S. Co se etických problémů týče, mléko je rozlito úplně jinde.
Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru!!! … a bude-li dostatek pohody a klidu nenarušovaného osočováním, pomluvami a nenávistí, pak bude možno hodně http://www.youtube.com/watch?v=5CBDmwnN5BU
JAN PULKRÁBEK napsal 18. 12. 2013: Nikdo z diskutujících tady přece netvrdí, že Roytova monografie je kdovíjak kvalitní… (jen je nepřípustné to říkat)
H. Ch. Andersen napsal pohádku o císařových nových šatech… a o tom, jak byl krásně oděn, i když vlastně zpět, ona to nebyla pravda…
Odhlédnu od stočení se diskuze do osobní roviny a vrátím se k samotné publikaci. Má-li někdo z diskutujích chuť napsat na knihu pro artalk erudovanou recenzi, dejte mi prosím vědět na email artalku (info@artalk.cz) nebo přímo na silvie.seborova@gmail.com.
Silvie Šeborová
Vážený pane Skalický,
Vaše novoroční výzva k honu na čarodějnici našeho oboru Vás usvědčuje ze zaujatosti a nezralosti. Nejdříve nabádáte příznivce Prof. Royta, aby podávání stížností na prof. Bartlovou drželi ve střízlivém tónu a věcně, vzápětí tomuto „bohulibému“ záměru dáváte sám korunu tím, když navrhujete nazvat petici „MB for president“ a dopouštíte se osobních útoků. Nehledě na to, že Vámi navrhované „kádrování“ v novodobých dějinách oboru nemá obdoby, Vaše kampaň je nechutná a skutečně urážející. Styďte se!
A především Vám doporučuji si přečíst Roytovu knihu. Myslím, že ve Vašem případě by bylo užitečnější udělat si na ní vlastní názor, respektive odpovědět na zábavný text MB solidní recenzi, než psát proti jeho autorce štvavé komentáře.
Po přečtení publikace s medievistickým zájmem musím konstatovat, že kritika této publikace prof. Royta prof. Bartlovou je na místě. Po přečtení knihy v mém případě následovalo velké zklamání. Mimo zmíněných nedostatků je třeba zmínit argumentační nepodloženost třeba datace desek (viz Madona roudnická). Doufám, že diskutující již o roce knihu přečetli a daná kritika jim již nepřijde tak kontroverzní.