Artalk.cz

TZ: David Michalek a Miloš Šejn

David Michalek: Slow dancing & Figure studies / Miloš Šejn: Vznášení a padání / Galerie města Ostravy / Ostrava / 28. 11. 2013 – 4. 1. 2014

web_GMO_img_vystava_v2-604x270

David Michalek: Slow dancing & Figure studies / Miloš Šejn: Vznášení a padání

Galerie města Ostravy/ Multifunkční aula Gong/ Ruská 2993, Ostrava – Vítkovice

28/11/2013 – 4/1/2014

Vernisáž 27/11/2013 v 18 hodin

www.galeriemestaostravy.cz

K výstavě vychází katalog

Otevřeno denně 10 – 18 hod.

Vstup volný

Autor výstavy: Ladislav Kesner

Grafické řešení: Miroslav Szkandera

Organizační spolupráce: Trojhalí Karolina

Překlady: Sabina Pope

Výstava Davida Michaleka a Miloše Šejna je první událostí v nově se profilující Galerii města Ostravy (GMO). Společným jmenovatelem výstavy David Michalek: Slow dancing & Figure studies / Miloš Šejn: Vznášení a padání je lidské tělo coby námět silně rezonující právě v bývalém industriálním prostředí Dolních Vítkovic. Díla obou autorů, které budou ke zhlédnutí ve dvoraně a hlavním výstavním sále Multifunkční auly Gong, představí dva svébytné přístupy. Páteř projektu tvoří Michalekovy monumentální videoinstalace ze série figurálních a pohybových studií a fotografie a kresby českého umělce Miloše Šejna. Autorem koncepce výstavy je respektovaný historik umění a kurátor doc. Ladislav Kesner, jehož dlouhodobý zájem o vztah neurověd, vizuální komunikace a umění vyústil v jednu z nejoceňovanějších výstav posledních let Obrazy mysli/Mysl v obrazech uspořádanou Deutsches Hygiene-Museum v Drážďanech a Moravskou galerií v Brně. David Michalek (1967) je americký výtvarník, který se původně věnoval komerční fotografii. Své dovednosti rozvinul jako asistent v ateliéru slavného fotografa módy Herba Rittse. Jeho dráhu poté mimořádně ovlivnila spolupráce s operním režisérem Peterem Sellarsem, který mu pomohl odpoutat se od fotografování módy a modelek a věnovat se více autorským projektům – oblasti, kterou začal objevovat již v roce 1999. Po vydání několika fotografických cyklů si Michalek vybral jako své médium videoinstalaci, která mu umožnila vytěžit maximum z jeho kreativních vizí.

Výstava představí dvě stěžejní Michalekova díla Slow Dancing a Figure Studies, která jsou součástí stále rozpracované série FIGURES/ACTIONS; obě se zaměřují na různé aspekty pohybu lidského těla, či přesněji – ztělesněné mysli. Aby uskutečnil své pojetí portrétu, který není ochuzen o čas tak jako fotografie, experimentoval Michalek s videotechnikou a nakonec objevil to, co hledal, ve vojenské kameře, která se používá k filmování startů raket a je schopná nasnímat 1 000 záběrů za vteřinu. Ve složitém postprodukčním procesu se záznam následně zhruba stokrát zpomalí a vzniknou obrazy, které kombinují pohyb i klid.

Slow Dancing se skládá z 54 monumentálních videoportrétů předních profesionálních tanečníků z celého světa, kteří tančí tance různých stylů a z různých kultur; záznam je promítán na několik obrazovek. Každý tanečník dostal za úkol zatančit pětivteřinovou sekvenci, která má začátek, střed i konec. V každém portrétu tedy vidíme přibližně desetiminutový záznam téměř neznatelného a extrémně zpomaleného pětivteřinového pohybu. Od své premiéry v roce 2007 se dílo Slow Dancing objevilo na výstavách v téměř 20 městech – jako galerijní i venkovní instalace, včetně Lincoln Center v New Yorku, na Benátském bienále, na Trafalgar Square v Londýně, v pařížské Opera Bastille a nedávno na Gendarmermarkt v Berlíně. Jako u celé řady videoinstalací i zde platí, že dílo dotváří až specifické rysy místa, v němž je prezentováno. V tomto smyslu nachází Slow Dancing jedinečný a důstojný prostor ve dvoraně multifunkční auly Gong, kde tanečníci v nadživotní velikosti vyplňují monumentální prázdnotu bývalého plynojemu.

Figure Studies, druhé dílo z cyklu ACTION/FIGURES, vzniklo stejnou technikou nasnímání krátkého časového úseku velmi vysokou rychlostí. Projekt je výsledkem spolupráce s tanečnicí, choreografkou a ředitelkou Harvard Dance Program Jill Johnsonovou a profesorem biologie na Harvardské univerzitě Danielem Liebermanem. Na šesti obrazovkách nahé lidské subjekty – průřez různými věkovými skupinami, fenotypy a etniky – provádějí různé úkoly a úkony. Každý subjekt provádí konkrétní pohybovou sekvenci z estetického i vědeckého hlediska – v druhém případě s cílem definovat několik biomechanických kategorií, například nesení, házení, skákání, lezení, běh, zvedání a podobně, a tyto kategorie předvést. Tyto kategorie ztělesňují průměrné, netrénované osoby, ale i profesionální provazochodci, hráči baseballu a herci. Tyto sekvence lze vnímat jako vědecký pohled na dynamiku lidského těla – jako jeden ze zdrojů inspirace Michalek zmiňuje fotografické studie pohybu angloamerického fotografa devatenáctého století Eadwearda Muybridge.

Miloš Šejn (1947) pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, organizuje workshopy jako je Bohemiae Rosa. Zaměřuje se na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. Ve svých dílech, které mají podobu dotykových kreseb, procesuálních svitků, autorských knih, ale také tělového a zemního umění, performance, videoartu a poezie, zachycuje a vyjadřuje prožitky provázející jeho komunikaci s přírodou a krajinou a současně postihuje cosi z podoby této krajiny a přírodního dění. Stěžejním rysem Šejnova vztahování se k přírodě, který charakterizuje celé jeho dílo, je jednota a prostupování objektivního, pozorovatelského přístupu ke světu přírody se subjektivním, intenzivně fyzickým, prožitkovým. Šejn rozehrává a zaznamenává své prožitky (pomalého) pohybu a způsoby začlenění vlastního pohybujícího se těla do přírodních živlů již mnoho desítek let. Na rozdíl od Davida Michaleka se zaměřuje téměř výhradně na vlastní tělo. Na svých toulkách, cestách a ve svých soukromých rituálech z konce šedesátých a sedmdesátých let začal zkoumat sensorimotorickou povahu jednoduchých akcí. Kresby, fotografie a experimentální filmy z tohoto období zaznamenávají pohyby jeho těla v reakci na okolní prostředí a v interakci s ním. Tato raná díla vyvrcholila jedinečným cyklem světlených kreseb, které – prostřednictvím ohňových gest – zobrazují jeho objevování jeskynních prostor a skalních labyrintů. Výstava představuje několik Šejnových děl z posledního desetiletí, v nichž umělcovo vlastní tělo slouží jako výlučné expresivní a obrazové médium, zachytitelné jen optickým obrazem a zvukovým záznamem na fotografii, videu nebo filmu nebo prostřednictvím kresby. Obě „vodní“ série – Rudé tělo a Těla noci I & II, jsou fascinujícími studiemi pohybu lidského těla ve vodním živlu. Spektra světel tajemně levitující v tmavém prostoru, ponořující se a mizící, amorfní látka efemérně se odrážející v bublinách a zhmotňující se do tvaru těla, aby se opět rozpustila do stínů a záblesků světla – to vše se skládá do krásných obrazů. Ty je možné vnímat také jako „vědecké“ obrazové eseje o situaci těla ve (vodním) prostoru. Avšak obdobně jako u videoinstalací Davida Michaleka, zde není základním rysem jejich působení prožitek sítnice; tato díla stimulují především kinestetické a proprioceptivní smysly diváka a naplno se nám otevírají pouze prostřednictvím fyzické, empatické reakce, kterou nám zprostředkovává naše tělesná představivost. Podobné momenty splývání, interakce těla a krajiny zobrazují i malby přírodními pigmenty. Velkoformátové obrazy z Tummelplazu v Bavorském lese představují současnou podobu dalšího z opakujících se aspektů Šejnova díla – jeho antropomorfní vidění a cítění krajiny. Na těchto obrazech se citlivost na antropomorfní a biomorfní tvary v přírodě, kterou si Šejn celá desetiletí pečlivě pěstoval, převádí na somatické vjemy, jimiž Šejn vidí a cítí své vlastní tělo jako součást morfologie krajiny a – v jakési empatické tělové resonanci – se vtěluje do stromu nebo skály. V Stromem padám je snad nejvíce ztělesněna situace, v níž se pocity z pohybujícího se, padajícího a ležícího těla a otisky přírodnin – kamenů a větví, nabývají místy antropomorfních tvarů. Další dimenzi sdělení a přenosu prchavého prožitku dotyku těla s přírodou přinášejí textové kresby, v nichž se slovo spojuje s kresebným záznamem v celistvý obrazotext. Kinestetiku pohybujícího se těla a mysli – přítomné v dynamické čáře ztělesňuje velkoformátová kresba – text, vytvořená autorem v průběhu performance zvláště pro tuto výstavu.

DOPROVODNÝ PROGRAM VÝSTAVY

Pátek 6/12/2013 16 h

Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy, doc. Ladislavem Kesnerem

Středa 11/12/2013 18 h

Beseda s hercem Pavlem Křížem, o vlastní zkušenosti s tvůrčím přístupem Davida Michalka

Středa 18/12 18 h

Beseda s baletní mistryní a fotografkou Tamarou Černou

Výtvarný animační program pro žáky ZŠ a SŠ. Vstup volný.

Pouze k objednání na jiri.ulbrich@vitkovice.cz

www.galeriemestaostravy.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *