TZ: Tamara Moyzes

22. 11. 2013Artalk Infoservis

Tamara Moyzes / Artivism / Dům umění města Brna / Brno / 27. 11. 2013 - 12. 1. 2014

Tamara Moyzes: Artivism

27 11 (2013) – 12 01 (2014)

Tisková konference 26 11 (2013) v 11 h

Zahájení výstavy 26 11 (2013) v 18 h

Galerie Jaroslava Krále

Dům umění města Brna

Malinovského nám. 2, Brno

Výstava se koná v rámci výstavního projektu Galerie G99, jehož kurátorem je František Kowolowski. Uvede ji ředitelka Domu umění Terezie Petišková a František Kowolowski. Tamara Moyzes (1975*) je slovenská umělkyně, kurátorka a dokumentaristka žijící a tvořící v Praze a Izraeli. Ve své tvorbě se zabývá zejména postavením menšin, xenofobií, rasismem, nacionalismem, queer tématikou a konfliktem na Blízkém východě. Autorka se věnuje dokumentární tvorbě, videoartu, novým médiím a kurátorské činnosti. Tvoří fiktivní videodokumenty, ve kterých často využívá parodických postupů. Usiluje o intervence do veřejného prostoru. Na některých projektech s ní spolupracuje její manžel, izraelský umělec Shlomi Yaffe. Tamara Moyzes se hlásí k feminismu. Společně se Zuzanou Štefkovou založila ženskou uměleckou skupinu „5. kolona“, která organizuje akce na pomezí politického umění a aktivismu.

Tamara Moyzes nevolí ve své tvorbě akademický přístup, její umění je přímou intervencí do veřejného prostoru či událostí – skutečnost nekomentuje z dálky, ale intenzívně vstupuje do centra dění svým Artivismem. Je to pojem – novotvar, kterým autorka tematizuje aktivistické úsilí na poli umění a boří zaběhnuté „mytologické“ vědomí uměleckých strategií v současném umění. Její strategie zahrnuje především interpretační pohled veřejných médií, který samotný akt a příběh spoluvytváří jako výrazovou a uměleckou formu. Referenčním znakem odkazování na realitu a média je výrazem o pohyblivých hranicích současného umění.

Na dotaz jakby charakterizovala politické umění, autorka odpovídá: „…myslím, že angažovanost je obsažena v každém dobrém umění, estetično odtržené od reality mě jako umělce ani jako diváka nevzrušuje. Dalším nesmyslem je, že angažované umění nemá estetickou hodnotu. Je to proto, že jeho vizualita čerpá z každodenní reality, z reklamy a masmédií. To estetizující snobi nedokážou vydýchat. A co se týče úvah, co ještě je umění a co už není, je třeba si přiznat, že ty hranice nejsou neměnné, neustále se posouvají a mě baví k tomu pohybu tvůrčím způsobem přispívat. Osobně si myslím, že žádná hranice třeba mezi vtipnou demonstrací aktivistů a dobře udělaným happeningem neexistuje – podívejte se na současné dokumentární filmy.“

Nezřídka ve svém výrazovém rejstříku narazíme na fiktivní a ironické postupy, které mají za cíl rozvolnit „vážnost“ problematiky a posunout, či napadnout tak koherentnost událostí. Velmi viditelně v tomto ohledu rezonoval například projekt Inte(g)race z roku 2011. Výstava v Domě umění města Brna představí v integrální instalaci dokumenty, videa a velkoformátové tisky fotografií ze dvou projektů – happeningů, Yad Vashem (2012) a Holešovický trojúhelník (2012). Akce Yad Vashem byla vystavěna jako „demonstrace“ před památníkem holocaustu v Izraeli proti postavení Ladislava Bátory ve vysoké funkci na ministerstvu školství ČR, který zastává rasistické a xenofobií názory. Tato akce měla velký ohlas v médiích a demonstrující zviditelnili jednotlivé postoje k této problematice. 27. února 2012 uspořádala autorka happening na místě mezi ulicemi Veletržní a Strojnickou na Praze 7, kde chtěla upozornit na doposud málo známé informace o komerčním projektu obchodního centra Galerie Stromovka, které má být postaveno na místě, odkud bylo v průběhu druhé světové války deportováno 44 688 Židů do koncentračních táborů. Tamara Moyzes považuje za důležité, aby vznikla veřejná diskuse. Upozorňuje na fakt, že má veřejnost právo vědět o této situaci, která může radikálně změnit místo, které bylo počátkem konce tisíců Židů za druhé světové války.

František Kowolowski