Artalk.cz

Myšlenkový prach

Před rozhovorem s Robertem V. Novákem jsem si zašla pro radu za studenty grafického designu. Chtěla jsem vědět, kam otázky směřovat a co by je na jeho práci nejvíc zajímalo. „Ten?“ „Je namustrovaný … Sice občas udělá dobrou knížku – ale ten se s tebou stejně nebude vůbec bavit…“ Jak vznikla tato představa? A co může mít tato představa společného se samotnou výstavou, která právě končí v Plzni? Jde na výstavě Časový optimista Robert V. Novák jen o sebestřednou prezentaci?

Robert Novak

Tisková zpráva na mě působila tak, že v Plzni uvidím výstavu Velkého Nováka. Tedy takovou, která nenabídne víc, než pohled na život a dílo renesanční osobnosti. Protože tou Robert V. Novák (s jistou mírou mírou nadsázky) je. Spolupracuje s nejvýznamnějšími institucemi, graficky upravuje nejtlustší knihy, které v Čechách o umění vychází; fotí, kreslí, dělá koláže a sbírá podivné předměty.

Oblak narcismu a velikášství, který v mých představách Roberta obklopoval, rostl a rostl. Zavolala jsem mu a zeptala se, jestli by byl ochotný se o své práci bavit s někým, o kom nikdy neslyšel – tedy se mnou. Svolil a dokonce souhlasil s tím, že společně podnikneme výlet na jeho výstavu do Plzně. Samotný rozhovor pak probíhal cestou, při jeho přepisu se však ukázalo, že o jeho práci nevypovídá tolik, kolik bych chtěla sdělit. Rozhodla jsem se tedy na základě setkání s Novákem a shlédnutí výstavy napsat text o tom, jak vlastně samotná výstava působí.

Novak_01

„Všechno je z 1% nápad, z 99% práce,“ tvrdil mi po cestě Robert V. Novák. To dokládá i výstava, která nefunguje jako narcistické představení toho, jak moc umí tento grafik pracovat a co všechno za 25 let stihnul. Otevírá zajímavější a niternější pohled na to, jak jeho knihy vznikají. Spíš než seřazení a pěkné utříbení konečných výsledků práce představuje samotný proces přemyšlení nad zadáním: hledání a zkoušení.

Hned po vstupu do výstavní síně číslo „13“ jde vidět, že Robert V. Novák posledních dvacet pět let nezahálel. Plakáty, knihy, fotografie, krátké texty, katalogy, noviny nebo třeba žaltář – všechno promícháno společně s fotografiemi z výstav, nalezenými předměty, krátkými texty. Vše vytváří prapodivný chuchvalec, který u sebe drží  Robertovým myšlením a asociativním skládáním. Na výstavě se tak ukazuje jakýsi myšlenkový prach, co se válí a poletuje kolem každé knihy, kterou graficky upravoval.  V chuchvalcích se tu míchají myšlenky a inspirace, které každý proces práce vytváří. Výstavní síň „13“ vypadá jako rozložený pracovní stůl. Místnost, do které někdo nasypal všechno, co se kdy Robertovi na pracovním stole (ale i pod ním) válelo.

Novak_02

„Archiv mám všude po stolech i po zemi. V něčem mám pořádek, ale ten je jenom výsledkem chvilkového vzepětí.“ V Plzni se naštěstí nepokoušeli udělat Novákovi na stole pořádek a jeho věci pěkně chronologicky sepsat. Funkčně tu místo toho spojili intuitivnost, řád a improvizaci. Výstava nechce přibližovat velkého a nedostižného Nováka. Jde o volnou chronologii prací, které jsou asociativně promíchané. Fotky, kresby z mládí, spermie s lebkou, oběšenci, knihy. Jedna je špinavá, haptická, se zvukovým efektem při otvírání, vedle ní leží žaltář, který používají trapističtí mniši. „Všechno je knížka … jako každá jiná. Při práci je jedno, jestli dělám žaltář nebo cokoliv jiného.“

Výstava představuje nepředvídatelnost a to, do jakých míst může tvůrčí proces zavítat. Každodenní inspirace, soukromý a rodinný život, večírky nebo rozlité kafe – to všechno ovlivňuje podobu knih a výstavních katalogů, které se následně vyjímají ve výlohách, a na které akademici zavěšují metály pro ocenění za design. Podobu knih vytváří zážitky, příběhy a asociace. Někdy jsou zjevné, někdy vůbec ne. Jasné zadání a známé finální výsledky v podobě knih obklopují přípravné práce, nerealizované projekty a nikdy neuskutečněné vize.

Novak_03

V Plzni tedy nejde o představení známého grafického designéra, který se honosí vyznamenáními, pěknou řádkou ocenění a před tím, než se odebere do grafického důchodu (ne, že bych ho tam posílala!), chce zhodnotit a všem ukázat, co všechno umí a taky to, jak dobře mu to jde. Otevírají se tu skrytější roviny v systému jeho práce.

Nápad nejde opustit, protože je třeba ho dále a dále rozvíjet. Práce se tak prolíná veškerým volným časem. Je těžké vše oddělit. Sám má raději proces, než výsledek – a právě to, jak vypadá opravdový, dlouhotrvající a takřka nikdy nekončící tvůrčí proces, ukazuje výstava v Plzni. A rada na závěr mladým studentům grafického designu, kterých jsem se v úvodu na Nováka ptala? „Měli jste si vybrat jiný obor, je to těžké!“

Autorka je studentkou UMPRUM

______________________________________________________________
Robert V. Novák: Časový optimista / kurátor: Tomáš Pospiszyl / ZČG: Výstavní síň 13 / Plzeň / 28. 8. – 28. 10. 2013
______________________________________________________________
foto: archiv ZČG

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *