Artalk.cz

TZ: Ladislav Jezbera

Ladislav Jezbera / {In Situ} / Galerie Jiří Putna / Brno / 18. 10. – 15. 11. 2013

pozvanka_gjp_insitu

Ladislav Jezbera – {In Situ}

Galerie Jiří Putna

vernisáž proběhne 18. října v 19 hodin

výstava potrvá do 15. listopadu 2013

výstavu zahájí PhDr. Jiří Valoch

www.galeriejiriputna.cz

Ladislav Jezbera (1976) zaujal již během svého vysokoškolského studia – bylo jasné, že právě on chce projít ateliérem Jana Ambrůze na brněnské FaVU VUT a žádným jiným studiem. Ve srovnání s ostatními mimořádně informovaný, již od počátku sledující proměny geometrického umění po radikální minimalistické lekci a jeho krajní redukci, na niž potom již museli ti mladší reagovat novým, komplexnějším řešením, mohli bychom trochu metaforicky říci obohacováním této striktní redukce novými konotacemi, komplexnějšími koncepty, podobně jako se s touto redukcí musel vyrovnávat již sám jeho učitel. Jezbera vnesl novou sémantiku uplatněním do té doby, to jest pro zakladatelskou generaci nepřijatelnými materiály, jež mají evidentní dvojznačnost jak při svém utilitárním fungování, tak při jeho transpozici do uměleckého díla. Již jeho diplomová práce byla mimořádná a vyvolala oprávněný zájem o tohoto mimořádně autentického umělce. Ve staré synagoze v Hranicích, fungující jako výstavní síň, rozsypal do několikametrového kruhu po celé podlaze rozdrcené mýdlo. Podobně jej zaujal použitý motorový olej – ten zase organizoval do různých lineárních umělohmotných struktur, jako tomu bylo při výstavě v Domě umění v Ostravě. V Domě umění v Českých Budějovicích, kam jej pozval Michal Škoda, hrdý na svůj vyhraněný internacionální program, tehdy jako jednoho z prvních mladých sochařů, pracujících na československé scéně. Tam vystavil polystyrénové bloky, které postupně rozežírala nějaká více koncentrovaná, utilitární čisticí látka. Také já jsem jej od počátku vnímal jako mimořádně autentického tvůrce … Ovšem dokázal vytvořit podle jasného konceptu podobně ironickou a sémanticky polyvalentní realizaci i z tradičního materiálu – třeba když jako dřevěné reliéfy zhmotnil některé značkové kódy. Rádi jsme jej pozvali do Klubu konkrétistů jako originálního tvůrce, obohacujícího rozvíjení možností jazyka geometrie. Na jeho brněnské výstavě v Muzeu města Brna na Špilberku vystavil pouze barevné výchozí hmotné barevné odéry, z nichž se teprve vytvářejí všechny ty prostředky, jež nám stále vlezlejší reklama vnucuje jako nezbytné pro čistotu a vůni, buď nás samotných nebo onoho světa hygieny. Jejich skutečnou agresívnost jsme si pak mohli ověřit během výstavy – a to jsme dali jeho exponát na konec chodby u posledního okna. Již za pár dnů se ukázalo, jak agresivně tyto gely ve skutečnosti působí, všichni, dozorci i návštěvníci, si to uvědomili… Již se dobře pedagogicky uplatnil na brněnské SUPŠ (tedy šuřce), ovšem rodinné poměry jej postupně vrátily do jeho rodné vesničky u Hořic v Podkrkonoší.

V současné době se Jezbera ve své tvorbě zaměřil na Fibonacciho číselnou řadu, jež má ve světě již mně osobně de facto nejbližší tvůrce, samozřejmě generačně starší, počínaje fantastickými kresbami Rune Mields z Kolína nad Rýnem a konče plastikami Helmuta Brucha z Hall im Tirol. A Ladislav Jezbera nezklamal, i materiálově novým řešením, i jeho adekvátní artikulací – jeho předchůdci přinášeli estetiku nového řádu, on jej skutečně kongeniálně propojil se svými odkazy a konotacemi. Ladislav Jezbera tedy stále zůstává jedním z našich, podle mého mínění klíčových umělců, perfektně spojující řád geometrie a jeho možné konotace a odkazy.

Zkrácený text k výstavě „Systém F“ publikováno v Ateliéru č.19 ročník 2012

Jiří Valoch

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *