TZ: Tomáš Medek a Monika Horčicová

Tomáš Medek a Monika Horčicová / Esprit racia / Výstavní síň Chrudim / Chrudim / 25. 9. - 3. 11. 2013

ESPRIT RACIA: Tomáš Medek a Monika Horčicová

Výstavní síň Chrudim, Nábřeží Karla Čapka 6, Chrudim

Vernisáž: středa 25. září 2013 od 17 hodin

Výstava potrvá do 3. listopadu 2013

Současný výstavní projekt představuje chrudimskému publiku poprvé ryze sochařskou prezentaci – na výstavě nazvané ESPRIT RACIA se potkávají dva autoři, jejichž práce je výrazem velmi rozdílná, avšak dotýká se přísně racionálním postupem vzniku.

Velmi dobře je ono zmíněné racio vidět v tvorbě Tomáše Medka (1969), který byl k výstavě jakožto pedagog ateliéru sochařství a zároveň vedoucí 3D studia na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně vyzván s tím, aby ke spolupráci přizval jednoho ze svých studentů, jehož práce je mu blízká. Vybral si Moniku Horčicovou (1988), talentovanou autorku nejmladší generace, jejíž práce sice vychází ze zcela jiných zdrojů a podnětů, nicméně v principu promyšlené skladnosti s tvorbou Tomáše Medka rezonuje. Výsledkem se stala bohatá expozice zavádějící návštěvníka nejen do spletitých konstrukcí a geometrických struktur, ale i k dílům až děsivě fyzicky lidským.

Tomáš Medek je sochařem, jehož dílo budí zájem nejen na české, ale i na mezinárodní scéně. K jeho největším úspěchům patří vítězství v mezinárodní soutěži Art is Steel, kde se prosadil s návrhem na monumentální ocelovou sochu nazvanou Uroboros, jež nyní stojí u Remeše. Brněnské publikum ho zase zná především díky soutěži Sochy pro Brno, kde zvítězil s projektem pro památník T. A. Edisona nazvaným Žárovky, jež dnes stojí v blízkosti Mahenova divadla. Pro všechna jeho známá i méně známá díla platí to, co na nich obdivuje nejen odborná veřejnost, ale i běžní diváci: jeho strukturované objekty jsou nově artikulované, jsou to pečlivě konstruované rozklady a modifikace (více či méně poznatelných) tvarů jako je žárovka, mandarinka nebo banán, anebo poprvé v umění zkoumané nanočástice jako je pyl nebo šroubovice DNA. A to vše je provedené tak, že se zdá, že výsledkem jeho úsilí je hra – báječná a nekonečně mnohotvárná hra s prostorem, který Tomáš Medek jakoby chytá do sítí svých objektů, obaluje ho a uzavírá v dokonale vykroužených geometriích.

Monika Horčicová neoživuje chladnou geometrii, jako to dělá spoluautor této výstavy. Naopak východiskem jejích objektů je cosi už životného – alespoň kdysi. Za základní stavební prvek svých děl si totiž vzala tvar lidských kostí, který skládá a geometrizuje do vysoce invenčních vzorců. Divák je až překvapen estetikou, která v tomto procesu vzniká, a stejně jako při pohledu na kompozice v kostnicích, z nichž uveďme alespoň tu u nás nejznámější, která je v kostnici v Sedlci u Kutné Hory, přemýšlí, jak hluboce racionálně může umělec nakládat s něčím, co vzbuzuje tak silné emoce a etické kontroverze jako jsou lidské ostatky. Ale kladení otázek a vzbuzování citových hnutí je největší dar, který umělec může předat jinému člověku. Domnívám se, že oběma autorům této výstavy se to v rámci této prezentace i v celé jejich tvorbě daří náležitě.

Kateřina Tučková, kurátorka výstavy