Artalk.cz

Mikulovská dílna slaví

Jako každé kulaté výroční i dvacátý ročník Mikulovského výtvarného sympozia vybízí k bilancování dosud uskutečněného, právě probíhajícího i připravovaného, kterého se zhostila Monika Mažárová. Nepojala jej jako kritické zhodnocení, ale prostřednictvím zprávy, která představuje jak výsledky ročníku letošního, tak zázemí a historii celého sympozia.

Mikulov_01

Mikulovská letní setkání umělců započala v létě 1994, kdy se poprvé zrealizovalo několikatýdenní tvůrčí soustředění pod kurátorskou taktovkou sochaře Nikose Armutidise. Armutidis na první ročník dílny pozval své přátele převážně z okruhu Tvrdohlavých (Milkov, Lhotský, …). Mezi vybranými umělci byl také Libor Lípa, jenž pokračuje v Armutidisově původní myšlence a zastává funkci odborného garanta.

Od té doby každé léto přijíždí na mikulovský zámek několik umělců pozvaných kurátorem, pro zajištění kontinuity vybraným z minulého ročníku, aby si vzájemně předali zkušenosti, představili výsledky své práce a prostřednictvím na „dílnu“ navazující výstavy se o to vše podělili s veřejností. Potřebné zázemí jim poskytuje město Mikulov ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mikulově. Na oplátku město získává každý rok do své sbírky nová díla od předních autorů české výtvarné scény. V současnosti odhadovaná hodnota této sbírky, která obsahuje přes 350 fotografií, grafik, instalací, děl zpracovaných prostřednictvím nových médií, obrazů či soch od více než stovky tvůrců (Michal Gabriel, Tomáš Císařovský, Jiří Kovanda, Petr Nikl, Jaroslav Róna, Jindřich Štreit, Václav Stratil a další), přesahuje jednatřicet miliónů korun.

Dvacátá „dílna“ svým pojetím navazuje na Mikulovské výtvarné sympozium (dále MVS) číslo 10 a opět připomíná jednotlivé kurátory deseti uplynulých ročníků. Libor Lípa tak letos do Mikulova pozval Margitu Titlovou, Jiřího Sobotku, Evu Eisler, Antonína Kratochvíla, Jiřího Davida, Petra Zubka, Milenu Dopitovou, z řad teoretiků Jiřího Ptáčka a Martina Dostála, jako technického asistenta pak studentku ostravské univerzity Kristýnu Kašparovou.

Mikulov_03

Letošní ročník zahájila prezentace jednotlivých umělců formou první a neoficiální mikulovské „Pecha Kucha“ 13. července. Toto netradiční zahájení, kdy každý z umělců nastínil témata, jakými se ve své tvorbě aktuálně zabývá, napovědělo podobu výsledných prací vystavených o pět týdnů později.

Výstavu otevírá kolektivní obraz všech zúčastněných s názvem „Funkční koalice“, v následujících sálech se postupně představují jednotliví umělci Sobotkou počínaje a Lípou konče. Výstavní prostor obvykle plnil zároveň funkci provizorního ateliéru, a tak se energie z tvůrčí práce projevuje i na dané místnosti – ať už v podobě ukápnuté barvy na zašlých parketách, nebo popiskami psanými přímo na zeď obyčejnou tužkou.

Nejrůznější energie okem neviditelné, ale technikou zaznamenatelné, uchvátily dílo Margity Titlové. V cyklu „BIO“ si pohrává s barevnými impulsy plošné malby na bílém plátně v kombinaci s lomem světla přes obyčejné CD. Negativnější energie, avšak neméně působivé, zachycuje Titlová na bílé netkané textilii, jež se vznáší prostorem a reaguje na pohyb návštěvníka.

Reakce na aktuální dění u nás i ve světě spojují vystavená díla Antonína Kratochvíla a Jiřího Davida. Cyklus Kratochvílových fotografií „Dogma“ ukazuje občany České republiky příznačně a doslovně sešněrované „okovy“ komunistické minulosti našeho národa. Jiří David pak ve svém díle „Stigma“ připomíná kauzy s vynášením utajovaných informací jmény osobností J. Assange, B. Manning, E. Snowden a mezi „Hitchcockovy blondýnky“, které obklopují bezvládně ležící nahou mužskou figuru, zařadil Janu Nagyovou.

Mikulov_12

Milena Dopitová se na dvacáté dílně vrací k čisté malbě. Snad pod vlivem lidového prostředí na Břeclavsku se nechala vést polkou Jetelíček u vody, v níž dívka marně čeká na svého milého, a vytvořila obraz plný smolných trojlístků s názvem „Proč ten jetelíček“. Téma osamělé a osudem zkoušené ženy se pak prolíná i dílem Evy Eisler. Ta však hledala inspiraci přímo v historii mikulovského zámku a našla ji ve slavné bílé paní, Perchtě z Rožmberka, pro kterou vytvořila šperky či kubizující portrét.

Jiří Sobotka ve svých dílech vyšel z jasných tvarů, jež má každý už od dětství zažité, avšak ve znepokojující kombinaci dynamických linií a přísně geometrické formy. Na rozdíl od jasně čitelné Sobotkovy obraznosti Petr Zubek a Libor Lípa ponechávají více volného prostoru návštěvníkově fantazii a asociacím. Libor Lípa pak jeden sál věnoval doprovodné výstavě „Obrazy“, která se od září stěhuje ještě s některými dalšími díly do pražské galerie Kvalitář.

Dvacáté Mikulovské výtvarné sympozium s názvem Dílna skončilo vernisáží 17. srpna a do sbírky vinařského města přibyla další díla. Výstava potrvá do konce října, pak bude většina děl uschována v depozitářích, tak jako práce z předchozích ročníků. Ač jsou některé sochy přístupné v zámeckém parku a na jedné z teras zámku, jedná se stále jen o nepatrný zlomek celé sbírky. Do budoucna plánují organizátoři sympozia zrealizování plánů na stálou expozici této sbírky v zámeckých sálech a pomalu začínají připravovat jednadvacátý ročník, který bude pod vedením dalšího z Tvrdohlavých, Stanislava Diviše.

______________________________________________________________

Výstava děl XX. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia „Dílna“ / Regionální muzeum v Mikulově / Mikulov / 18. 8. – 31. 10. 2013

______________________________________________________________

foto: Silvie Šeborová