TZ: Čtení měst

Čtení měst / Dům umění města Brna / Brno / 5. 6. - 28. 7. 2013

Reading the Cities / Čtení měst

vernisáž 4. 6. 2013 v 18 h

FAMED / Julia Krause / Ute Richter / Cindy Schmiedichen / Luise Schröder / Sebastian Stumpf / VIP / Hermann Heisig

Výstava Reading the Cities / Čtení měst se koná u příležitosti 40. výročí meziměstského partnerství Brna a Lipska. Výtvarné Lipsko se v 90. letech téměř stalo centrem mediálního umění, když byly na Vysoké škole pro grafiku a knižní umění založeny ateliéry pro fotografii a nová média, avšak v posledním desetiletí mezinárodně proslulo jako centrum malířství – Nová lipská malířská škola (Neo Rauch, Hans Aichinger, Tilo Baumgärtner a další). Vedle této, spíše tradiční pozice, vykazují ale mimořádnou kvalitu i práce umělců, jejichž středem zájmu je video, instalace, sound art nebo prostorová či sociální akce. Tato výtvarná média disponují zároveň průzkumným potenciálem, který je velmi dobře uplatnitelný při ohledávání charakteristik městského prostoru.

Kurátor Pavel Liška vybral, za asistence Christine Rahn (Robert Bosh Stiftung cultural manager) a Rostislava Koryčánka, dvanáct umělkyň a umělců, kteří reprezentují na vysoké úrovni tyto „nové“ pozice: Nikoliv pouze muzea a galerie, koncertní či divadelní sály a jiné tradičně umělecké instituce, nýbrž i každodenní skutečnost všedního dne, skrývá současná mystéria a záhady. Vybraní lipští umělci dostali příležitost navštívit Brno, aby na základě svých subjektivních vjemů a dojmů z městského prostoru a života vytvořili umělecká díla, jako kreativní výraz svých zážitků. V osmi pozicích se brněnskému publiku představí reflexe z „lipského“ uměleckého pohledu na brněnskou městskou a společenskou realitu.

Výstava je součástí bohatého kulturního programu, kterým Brno a Lipsko oslaví letošní 40. výročí partnerské spolupráce. Její pokračování se odehraje na podzim v Lipsku, kde se představí třináct vybraných brněnských umělkyň a umělců.

FAMED Skupina tří lipských umělců, Sebastian M. Kretschmar (1978), Kilian Schellbach (1971) a Jan Thomaneck (1974) pracuje spolu již deset let. Jejich instalace vždy působí velmi sofistikovaně a jsou esteticky náročné. Pro Brno nachystali dvoudílnou práci: na čelní stěnu ve velkém sále prvního patra velkými písmeny „vyryjí“ své zásadní poselství, které zní: WE FACE THE MOMENT WHEN EVERYTHING IS POSSIBLE AND NOTHING HAPPENS UNTIL THE MOMENT WHEN NOTHING IS POSSIBLE AND EVERYTHING HAPPENS. (JSME KONFRONTOVÁNI S MOMENTEM, KDY VŠE JE MOŽNÉ ALE NIC SE NEDĚJE AŽ PO MOMENT, KDY NENÍ NIC MOŽNÉ, ALE DĚJE SE VŠE). Archaický obsah, forma antického písma a abstraktně geometrická kompozice dává vznikat dojmu „věčné“ pravdy, neboť se zde nejen postuluje zásadní prohlášení, nýbrž i propojuje klasický a moderní výtvarný vokabulář. Druhá část jejich příspěvku bude film o každodenní činnosti úklidového a údržbářského personálu ve Vile Tugendhat, který se bude promítat v malém výstavním sále. „Věčná moudrost“ na hlavní stěně výstavního prostoru a filmové záběry dennodenní práce jsou limity hranic maximálního rozpětí mezi tradičním „vznešeným“ a současným „všedním“ uměleckým projevem.

HERMANN HEISIG (1981) využívá možností umělecké performance. Tato výtvarná forma vychází z tanečních a divadelních elementů, jejich kompozice se však řídí „pravidly“ výtvarné koláže – nečekané zlomy a radikální přechody z jedné do jiné situace jsou pro performanci charakteristické. V Brně chce Heisig organizovat performanci během vernisáže. Kromě dvou až tří performancí v týdnu bude tato akce stále prezentována v Domě umění zvukovou, fotografickou či video „dokumentací“.

JULIA KRAUSE (1980) pracuje se zvukovými a vizuálními elementy každodenního života a jejich významy. Pro Brno připravila projekt s názvem „Botanika v Domě umění“, který dokumentuje používání rostlin při výstavách a vernisážích v letech 1947 až 1988 a staví je do subjektivně viděných vztahů k výstavnímu prostoru a divákovi. Julia Krause, historical exhibition shot from the Brno House of Arts, research material for "Looking at and to be looked at", video essay, 2013.

UTE RICHTER (1964) reaguje na impulzy vnějšího světa, konkrétně brněnské městské skutečnosti. Její Kältervorhang (průchodný závěs z plastikových pruhů, oddělující prostory s různými teplotami) umístila ho do výstavního prostoru mezi velký sál a postranní místnost. Tento zdánlivě nesmyslný počin, neboť mezi výstavními sály v Domě umění nedochází k žádnému radikálnímu teplotnímu přechodu, nutí návštěvníky k odhrnutí visících plastikových pruhů, aby mohli pokračovat ve svém pohybu a zamyslet se tak nad jeho „účelem“.

CINDY SCHMIEDICHEN (1977) pracuje s nalezenými materiály, které sestavuje do esteticky vyvážených kompozic. V Brně se soustředila na hotel AVION (Bohuslav Fuchs, 1929), kde sesbírala mnoho předmětů dennodenní potřeby, které se zde nacházely buď jako funkční elementy (hasicí přístroj), historičtí svědci (oprýskaná omítka) či estetická „výzdoba“ (vázičky, plastikové květiny) funkcionalistické architektury. Instalace z nalezených materiálů a jejich fotografií budou prezentovány v Domě umění.

LUISE SCHRÖDER (1982) reflektuje současné události ve zvoleném či daném prostředí. V Brně objevila stavební činnost na Moravském náměstí, a poté co se dozvěděla, že zde stála (a opět bude stát) socha Rudoarmějce od Vincence Makovského, vyhledala ji v dílně, kde se restauruje, aby natočila filmovou sekvenci jeho „přeměny“. Autorka o své práci říká: „Jedná se o video instalaci, která se skládá ze dvou filmových elementů, třech fotografických rytin a mapy. Jde o transformaci, archeologii v uměleckém pojetí a o památník vojáka, který je zkoumán v jeho substanci a formě, a který se momentálně nachází v naprosto nedokonalém stavu transformace.“ Autorka našla v městském archivu historické fotografie z doby stavění pomníku a zjistila, že se minulá situace velice podobá dnešní, i když se v dnešních pohledech objevují elementy současnosti. Sestavením historických a dnešních vizualizací stejné situace a použitím fotografické techniky rytiny, která pochází z doby počátků fotografie, tematizuje Luise Schröder komplikovaný vztah mezi (brněnskou) minulostí a současností. Luise Schröder, work in progress, in framework of the exhibition READING THE CITIES, 2013

SEBASTIAN STUMPF (1980) používá své tělo jako umělecký materiál. Jeho „akce“ ve veřejném a privátním prostoru jsou natolik překvapivé a „nesmyslné“, že se výrazně pohybují v oblasti dennodenní poezie, i když často poukazují na závažné společenské problémy. V Brně se prezentuje ve dvou podobách: Performance č. 29 v hluchém prostoru, který vznikl při rekonstrukci Domu umění na vstupu do velkého sálu, je základem video projekce, která se bude promítat v tomtéž prostoru. Její „děj“ spočívá v lezení lidské figury po vnitřní konstrukci tohoto prostoru, aby nakonec nahoře zmizela z divákova pohledu. Projekční a promítaný prostor jsou identické a jejich překrývaní, vyvolává v divákovi neskutečný pocit. Na vnějších stěnách bude dokumentována další akce – tentokrát v exteriéru – s názvem Ploty. Na obrovském rozvojovém území tak zvaného Jižního centra se autor nechal fotografovat stojící vždy na hraně plotu, ohrady či vrat, které dosud nezastavěnou plochu oddělují od okolí širokého veřejného městského prostoru, čekajícího více než sto let na své urbánní využití. Sebastian Stumpf, from the series »Fences (Brno, South Centre)«, 2013, 12 C-Prints, each 40 x 60 cm

VIP je skupina tří žen, KATHRIN POHLMANN (1978), LYSANN BUSCHBECK (1976) a GRIT HACHMEISTER (1979), které formou sociální plastiky (Beuys) intervenují do společenské reality. Pro Brno připravily tři texty, dotýkající se problematiky jejich pobytu v Brně. Zde, v cizím a studeném městě jedna po druhé onemocněly chřipkou a „zažily“ město z postele. Texty byly sepsány individuálně, bez průběžné koordinace. Jejich český překlad přenesou brněnští umělci na stěny Domu umění. Na vernisáži představí VIP performanci s názvem Menschenhaufen – Lidská hromada, při které se lidská těla skládají do formy living sculpture či organické architektury. VIP, Menschenhaufen, views from the performance, different venues, 2003 ff.

Kurátoři: Pavel Liška, Christine Rahn

Koncepce: Pavel Liška, Rostislav Koryčánek

Grafický design: Anymade Studio

Produkce: Petra Hlaváčková, Rostislav Koryčánek

Propagace: Jana Řeháková

Vernisáž 4 6 2013 18:00

performance VIP

afterparty: DJ CFM (Lipsko)

Informace o výstavě: Rostislav Koryčánek / korycanek@dum-umeni.cz, Christine Rahn / rahn@dum-umeni.cz, Petra Hlaváčková / hlavackova@dum-umeni.cz, Jana Řeháková / rehakova@dum-umeni.cz

www.dum-umeni.cz, Malinovského nám. 2, otevřeno: středa–neděle, 10–18 h, vstupné 80 / 40 Kč