Vymyslet lze ledacos

Terezie Petišková převzala Dům umění města Brna na začátku března ve složité situaci způsobené nepříliš transparentním konkurzem a podporou odborné veřejnosti, kterou si vysloužil bývalý ředitel Rostislav Koryčánek. Na otázky, jak by chtěla pokračovat v Koryčánkově výrazném projektu Brněnského architektonického manuálu, jak by měl vypadat letošní ročník Soch v ulicích i budoucí směřování Domu umění, odpovídá v následujícím rozhovoru.

Terezie Petišková, ředitelka Domu umění města Brna

Byla jste v době, kdy jste se hlásila do konkurzu, blíže obeznámena s politickou situací v Domě umění? Mám tím na mysli, že je velice pravděpodobné, že zástupci Magistrátu města Brna nechtěli, aby Dům umění dále řídil váš protikandidát Rostislav Koryčánek. Magistrát ještě před tím, než vyhlásil konkurz, deklaroval, že chce Rostislava Koryčánka odvolat. To bylo někdy na jaře minulého roku. Pak nastala pauza, kdy se nic nedělo a konkurz byl vypsán na podzim. Takže všem zúčastněným muselo být jasné, že město tento záměr má, že chce, aby došlo ke změně. Myslím, že to z jednání magistrátu bylo patrné.

Rostislav Koryčánek nakonec v Domě umění zůstal, v současnosti zastává funkci realizátora projektu Brněnského architektonického manuálu. Ano, přesně tak. Pan Koryčánek zůstává v Domě umění a zabývá se výzkumem historie moderní brněnské architektury a přípravou materiálů pro rozšíření webu Brněnských architektonických stezek směrem k současnosti. Mimo to se podílí také na realizaci některých letošních výstavních projektů, které byly zařazeny do výstavního plánu z jeho popudu. Ve spolupráci s Markétou Březovskou otevřel minulý měsíc výstavu Baťova města a velkou měrou pomáhá s prezentací mladé lipské scény nazvanou Reading the Cities.

Když jsme se dostaly k manuálu, měla jste vy sama nějakou vizi, jak s ním dále naložit - ptám se i proto, že jste jej zmiňovala ve svém projektu - nebo tuto otázku necháváte zcela na Rostislavu Koryčánkovi? Myslím si, že podoba, ve které manuál vznikl, je velmi zdařilá: jak web, tak kniha. Něco jiného je, že mi při psaní projektu připadalo logické, aby podobný projekt realizovalo odborné oddělení Muzea města Brna, které se moderní architekturou zabývá systematicky dlouhá léta. Z pohledu z vnějšku, kdy jsem vnímala jednotlivé instituce podle toho, co v minulých letech dělaly, mi to přišlo rozumné. Nyní se domnívám, že je to výrazně kvalitní projekt a že by byla škoda, aby se ho Dům umění vzdával. Své opodstatnění má i ve vztahu k mimořádnému charakteru budovy Domu umění jako výstavního prostoru.

A co do minulosti? Mělo by se jednat o zpracování staveb zahrnutelných do fenoménu moderní architektury v několika etapách, tedy i starších, než je meziválečná etapa.

Takže si nakonec myslíte, že je vlastně dobře, že projekt funguje pod hlavičkou Domu umění a ne Muzea města Brna? Určitě bych jej tady nechala a podporovala. Rosťa Koryčánek vnímá architekturu v širším kontextu sociálních a historických vazeb. To je inspirativní téma i pro oblast volné tvorby.

Webové stránky Brněnského architektonického manuálu

Na tu část manuálu, která už je zrealizována, šla velká část financí z evropských fondů. Přemýšleli jste při plánu na rozšiřování architektonických stezek i nad jejich finanční stránkou? Ano, ale otázka je, zda Evropská unie vypíše podobně formulované grantové výzvy, nebo jestli objevíme jinou možnost, kde žádat, protože Evropská unie v současné době v řadě grantových programů prochází proměnou. Letos na podzim mají být vypsané nové programy, takže čekáme, jak budou tyto výzvy vypadat. Jsme domluveni s panem Koryčánkem, že to bude sledovat, abychom se o získání podpory mohli pokusit znovu. Program Evropské unie však byl také podmíněn tím, že vznikne pracovní úvazek a bude zajištěna kontinuita tohoto projektu.

Kdyby se nesehnaly peníze z jiného zdroje, nebylo by financování celého projektu schopno zaštítit město Brno? To asi není otázka pro mne. V každém případě město vyčlenilo prostředky na jeden pracovní úvazek pro člověka, který se bude systematicky manuálem, jeho obsluhou a rozšířením zabývat. Z rozpočtu Domu umění, bez tohoto navýšení, by nebylo možné úvazek zřídit.

Jestli tomu tedy dobře rozumím, prostředky investované městem Brnem nebudou stačit na pokrytí rozšíření projektu? Nyní máme jen peníze na pracovní úvazek odborníka, který připravuje materiál k prezentaci další časové etapy manuálu. Z čeho zaplatíme jeho realizaci, zatím nevím.

Dalším výrazným projektem jsou Sochy v ulicích. I toto je projekt, ve kterém byste ráda dále pokračovala. Letošní ročník kurátoruje Michal Koleček. Budete ještě do jeho koncepce zasahovat, respektive je tam ještě prostor pro nějaký zásah, nebo svoji vizi, jak by Sochy v ulicích měly vypadat, necháváte až na další ročník? Vstoupila jsem doprostřed rozjetého projektu, Michal Koleček byl osloven již před půl rokem, logicky na to byla navázána spolupráce se spoustou lidí, třeba s libretistkou Kateřinou Tučkovou, do toho příliš zasahovat nejde.

Nicméně chcete, aby zůstala zachována periodicita Soch v ulicích, aby se další přehlídka konala za dva roky? Já si myslím, že bienále je maximum, co může Dům umění zvládnout. A myslím si, že je to mimořádný projekt i v tom ohledu, že se jedná o akci, která je ve veřejném prostoru a je podporována městem. Sochy v ulicích vždycky můžou mít nějakého zvláštního kurátora, nebo může být tato přehlídka pojednána specificky, aby vyzněla pokaždé jinak. Je v našem zájmu, aby umění vstupovalo do veřejného prostoru města.

Pohled do instalace výstavy Baťova města

Poslední ročník, který proběhl před dvěma lety, byl kritizován, protože bylo velmi obtížné jednotlivé realizace najít, což v kombinaci s faktem, že se téměř výhradně nenacházely v centru města, vedlo k tomu, že značná část veřejnosti o Sochách v ulicích vůbec nevěděla. Dávala byste v příštích ročnících kurátorovi takto volnou ruku, nebo byste se snažila jej vést k tomu, aby připravil projekt, který osloví co nejvíce lidí, jenž Brnem procházejí? Já bych nechtěla, aby to vyznělo jako názor na věci, které se zde prezentovaly. Ale nemám ráda, když divák nemůže najít danou realizaci. To vnímám jako bezohlednost. Samozřejmě takovýto přístup může být součástí konceptu uměleckého díla, ale nemělo by to být obecně součástí kurátorského záměru přehlídky; orientace, kde ta díla jsou, by neměla být problematická. S podobnými obtížemi s orientací se ale můžeme setkat na řadě mezinárodních přehlídek. To asi ale opravdu není to, co bych měla ráda. Ale netýká se to způsobu uvažování jednotlivých umělců. Nesouhlasím jen s tím, aby byl divák takto uveden do rozpaků a dezorientován. Paradoxně mi třeba bude přičítáno, jak bude vypadat přehlídka Sochy v ulicích teď, kdy je vytvořen koncept, který vypadá velmi komunikativně - v kontrastu k tomu, jak bylo vytvořeno minulé bienále. Letošní ročník se vrací k tradičnějšímu pojetí plastiky ve městě ve veřejném prostoru tím, že se bude pokoušet komunikovat s místní veřejností prostřednictvím tematizace uzlových momentů brněnské historie 20. století.

Poslední myšlenku jste uvedla tím, že vám může být podoba aktuálního ročníku paradoxně přičítána. Mám tím na mysli, že Michal Koleček je v současnosti děkan fakulty, ze které odcházím, kromě toho se jedná o protiklad konceptu, který dělal Karel Císař, takže někdo bude možná usuzovat, že je to moje práce. Nicméně jak koncept pana Kolečka, tak spolupráce s Kateřinou Tučkovou vznikly ještě pod záštitou Rosti Koryčánka a záměrně pracují s výrazně jiným, velmi komunikativním přístupem k realizacím v exteriéru města.

Přemýšlela jste nad tím, pro koho má být Dům umění primárně určený? Když otázku rozvedu: jestli to má být místo pro pořádání blockbustrových výstav, které by do Brna přitáhly publikum z dalších měst - ať již z Česka nebo z okolních států - nebo zda to má být instituce primárně určená brněnským výtvarníkům, kteří tvoří tady a kteří by do Domu umění přivedli své přátele. Obojí. Bez komunikace s místní komunitou těžko uděláte vhodný program. Dům umění je městská instituce a i z tohoto pohledu pro mě logicky vyplývá, že má být primárně určená obci, kterou je zřízená. A protože je to také kunsthalle bez sbírky, určená k prezentaci současného výtvarného projevu, měly by být i mezinárodní projekty vybrané tak, aby přinášely buďto něco úplně jiného, co tady schází, nebo aby naopak komunikovaly s kulturním prostředím, s problémy, kterými žijeme.

Ještě než jste kandidovala na funkci ředitelky Domu umění, začala jste pro Dům umění připravovat výstavu věnovanou starší ženské generaci. Předpokládám, že ta bude realizována, dostali jste se k tomu, že byste řešili další projekty? Pevná podoba výstavního plánu na příští rok se teprve rodí, ale několik projektů zde má již pevné místo. Kromě vámi zmíněného projektu Woman message 65+ pro nás chystá Marcela Macharáčková rozsáhlou retrospektivu Jaroslava Krále. Pokud bude již v provozu Dům pánů z Kunštátu, tak bychom zde rádi zároveň prezentovali inspirace kubismem v současné vizuální tvorbě, což je námět Petra Veselého. Rýsuje se na příští rok prezentace nejmladší berlínské generace umělců a doufám, že se v prvním patře Domu umění objeví také fotograf Václav Jirásek, jehož prezentaci připravuje Jana Vránová. S touto akcí pak souvisí i záměr připravit výstavu, která by kriticky připomněla fenomén Bratrstvo, ale to spíše v roce 2015. František Kowolowski bude pokračovat s programem G 99 a chystá v příštím roce 3. ročník Global Communication Festivalu (ve spolupráci s kurátorem Bartoszem Lukasiewiczem a institucí MCSW Radom). Multimediální projekt by měl zahrnovat nejrůznější efemérní formy až po site specific instalace. Obecně mě zajímají tematické či problémové výstavy, které mají potenciál prezentovat i mezinárodní scénu a které svým námětem z jiného prostoru než je svět výtvarného umění skýtají komunikační potenciál.

Dům umění města Brna

Možná i další otázka povede ke stejné odpovědi. Týká se spolupráce s neziskovými subjekty jako je třeba sdružení 4AM, které usilovalo o to, aby vytvářelo doprovodný program k Sochám v ulicích, ale i jiných sdružení v Brně působících. Chtěla byste s nimi úžeji spolupracovat? Ano, určitě. Stála bych o to, aby názor, který 4AM představuje, zůstal součástí programu Domu umění. Jejich práci sleduji již delší dobu. Někdy mě sice jejich manipulativní zacházení s díly jiných autorů uvádí do rozpaků, stejně jako revival moderny, který je nedílnou součástí jejich tvorby. Ale jedná se myslím o velmi kvalitní a kompaktně formulovaný názor, kterých není v Brně mnoho. Co se týká projektu Soch v ulicích, konečně získává konkrétní podobu. Autorem doprovodných programů bude tentokrát Petr Mašek ve spolupráci s Michalem Kolečkem. Dali jsme přednost provázanosti doprovodných pořadů s výstavou.

Jednou z problematických otázek Domu umění zůstává správa Domu pánů z Kunštátu. Tím, že na loňský a letošní rok byly finance od magistrátu sníženy, došlo k jeho částečnému uzavření. Stále platí to, že by od příštího roku měl být finanční stav lepší, to znamená, že by se Dům pánů z Kunštátu mohl navrátit do situace z roku 2011? V současné době je výstavní plán v Domě pánů z Kunštátu částečně zajištěn, ale jen v režimu pronájmu, to znamená, že všichni vystavovatelé musí přispívat alespoň částečně na provoz galerie. Vede to k tomu, že dramaturgie Domu pánů z Kunštátu nemá žádnou koncepci, žádnou tvář. Na druhou stranu Dům umění se snažil prostory pronajmout tak, aby to konvenovalo s jeho činností. Byla jsem ujištěna paní náměstkyní pro kulturu i panem primátorem města Brna, že udělají vše proto, abychom se v příštím roce vrátili k výši rozpočtu z roku 2011. Budeme tedy připravovat výstavní plán pro Dům pánů z Kunštátu s ohledem na tato prohlášení.

To jsou vše věci domluvené před vaším nástupem. Co byste v Domě pánů z Kunštátu chtěla dělat příští rok? Já bych byla ráda, aby Dům pánů u Kunštátu sloužil nějaké pracovnější verzi výstav, aby se tam mohly konat zejména monografie autorů, kteří jsou bezprostředně spojení s tímto kulturním prostorem. Taky bych byla ráda, kdyby se podařilo orientovat budovu na prezentaci nejmladší brněnské generace spojené s FaVU. Mám představu produkčního zázemí pro větší díla této generace. Bohužel klíčovou otázkou je finanční zajištění. Vymyslet lze ledacos. Na příští rok budeme muset být připraveni na několik verzí výstavního plánu, které budou záviset na přidělených či získaných financích.

V současné době se v Brně vedou diskuze o tom, jak by měly fungovat magistrátní příspěvkové organizace. Myslíte si, že současné nastavení spolupráce Domu umění s magistrátem je v pořádku, nebo by bylo dobré něco na této spolupráci změnit? Hlavně vidím proces. Všechny bouřlivé diskuze, které Brno v současnosti zažívá, vedou k hledání větší flexibility ze strany města směrem k příspěvkovým organizacím nebo tzv. nezřizované scéně. Ochota diskutovat tady je, zůstává však otázkou, k čemu se nám podaří dospět.