Křížovka bez tajenky

V poslední době se stalo oblíbeným jevem pojmenovávat výstavy jednou větou, jakoby už pouhé slovo nestačilo k obsažení smyslu, k nalákání diváka. O to zajímavější je, když výstava nese název, který je novotvarem. Snad právě proto, že Variabil neoznačuje nic kromě této výstavy, probouzí již samotné slovo imaginaci evokující například představu blíže nespecifikovatelného futurologického stroje ukrytého v podzemních prostorech bývalého archivu Masarykovy univerzity. Více než strojem je ovšem Variabil prostředím. Podle tiskové zprávy by mělo fungovat jako platforma, pomyslný trenažér pro performery. To je velmi ”milá” představa, pokud přihlédneme ke skutečnosti, kde se nachází samotná galerie Archivu MU – v podzemí lékařské fakulty. Zatímco ve vyšších patrech se studenti učí, jak se “pitvat” v lidském těle, v suterénu budovy by se měli “vzdělávat” performeři v disciplínách hraničících s překonáváním gravitace.

Ovšem vraťme se k samotné podobě výstavy. Ve dvou místnostech jsou umístěné dvě scény, které by měly diváka vybízet k interakci. Pomyslným návodem “jak na to”, jinými slovy: jak se odklonit od normálních vzorců, typů chování (dle možného výkladu slova variabilní). Například strčit si hlavu do odpadkového koše, nebo se stát na půl stromem a na půl člověkem pomocí kabátového saka, jsou fotografie představující záznam akcí performera a zde také trochu kouzelníka Františka Kowolowského. Záznamy samotných akcí vychází z tvůrčích postupů umělce, kterými jsou na příklad nenápadné, ale dobře vypointované intervence v městském prostředí, nebo zkoumání těla ve vztahu k architektuře a prostoru. Performativně laděné práce Kowolowského jsou pak jednou z exemplárních ukázek proměny vztahu performance art a záznamu, ve kterém živá akce představuje jen vstupní část širšího procesu, na jehož konci je na umělecký artefakt orientovaný výsledek.

V případě této výstavy měl být opět podkladem pro interakci s divákem. Ovšem domnívám se, že samotné řešení instalace dotažené ke konceptuální čistotě k interakci nevybízí. Předměty zastoupené v instalaci, které při Kowolowského akci sloužily jako “kouzelníkovy” artefakty, jsou najednou příliš vytržené mimo realitu, v absolutní čistotě, zakomponované zrcadlo pak umocňuje pocit artificiálního narcismu. Stávají se tak podivnou entitou mezi realitou a fikcí. Do území tohoto díla nechceme aktivně - “performersky” vstupovat. Zůstává otázkou, zda nám v tom brání konvenčnost našeho chování, nebo k tomu jednoduše postrádáme skutečně lákavý motiv.

Pokud tuto myšlenku zobecníme, mohli bychom výstavu Variabil chápat jako demonstraci odlišnosti prostředí performance art a konceptuální instalace. Zatímco performance často zanechávají “špínu za nehty”, utočí více na naše smysly a emoce, čistota a až jakási sterilnost konceptuální instalace je záležitostí intelektuálního “vyžívání se”, které ovšem v horších případech nabývá podoby myšlenkových operací nutných pro luštění křížovky, která překvapivě postrádá tajenku.

Z celkového vyznění výstavy pak pravděpodobně nejlépe vychází vizualita samotných fotografií opět fungujících na hraně skutečnosti a klamu. Obdiv si v nich zaslouží hravý a esteticky vytříbený smysl pro komponování těla v prostoru, ze kterého se stává spíše architektonický prvek, nebo část surrealistického výjevu. Jakoby se performer dokázal “proměňovat” podobně jako skutečný čaroděj.

______________________________________________________________

František Kowolowski: Variabil / Archiv MU / Brno / 7. 3. – 12. 4. 2012

______________________________________________________________

foto: Michaela Dvořáková

______________________________________________________________

Reakce Petra Kamenického, kurátora Archivu MU: Hlásím se ke krásné poznámce o podivném výstavním prostoru, přesto musím upozornit, že Lékařská fakulta Masarykovy univerzity se přestěhovala do Univerzitního kampusu Bohunice, výstavní prostor patří Archivu MU a prezentace současného umění zde pořádá Galerie Černá linka, která vznikla na Pedagogické fakultě MU. Dříve tento suterénní prostor skutečně fungoval jako pitevna Lékařské fakulty, dlouho se v něm odehrávaly příběhy podivuhodné, teď jsou jen skryty nášlapovým kobercem a pach už vyvětral.